Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Život je srozumitelnější, když není na koho svalit vinu

Toulal jsem se už několikátou hodinu podzimním lesem a pomalu se začínal dívat po místě, kde rozdělám oheň a opeču si své karcinogenní špekáčky, když v tom jsem narazil na kamennou zídku náležící ke zřícenině gotického hradu.

           Jen tak z hecu jsem zatahal za zvon u hlavní brány, k mému překvapení však z okna vykoukla zarostlá, chlupatá hlava: „Jdete na prohlídku hradu?“ zahulákal na mě, jak jsem se později dověděl, místní kastelán.

           Označení „hrad“ bylo sice maximálním eufemismem, nicméně prohlídku jsem absolvoval. Pak jsem kastelána požádal, zda si můžu někde udělat oheň. Svolil a k tomu jako pohoštění přinesl láhev vína. Já jsem ho na oplátku obdaroval párem špekáčků. Dali jsme se do řeči, z níž vyplynulo, že celoročně žije ve věži, která je na hradě jediným obyvatelným místem. Topí dřevem, které si přes den nasbírá v lese, vodu si nosí z nedaleké studánky. Nemá elektřinu, svítí pouze svíčkami a celé večery si čte v knihách.

           Při nalévání vína do číší se mu notně třepaly ruce, bylo zřejmé, že samota kromě toho že léčí, s sebou nese i své stinné stránky. Jeho pohyby zdaleka nepřipomínaly ladnost hradního pána, spíše se do nich promítala motorika notorika. Nabídl jsem se, že mu budu dělat zbrojnoše, ale zdvořile mě odmítl. Dotace ministerstva kultury prý s touto pracovní pozicí nepočítají. A stejné je to i s hradním strašidlem. Maximálně prý na dohodu o provedení práce, ale muselo by se to vykázat jako stavební úpravy. Na rozloučenou mi poradil, že si mám najít vlastní zříceninu, ale většina už jich prý je obsazených…

           Po cestě dolů do civilizace jsem se přistihl, že mu trochu závidím. Dej, Bože, každému takový život! Proč jsem se vlastně nestal kastelánem opuštěného hradu? Kdysi jsem chtěl být topičem na horské chatě, ale to se s tímhle vůbec nedá srovnat. Proč člověk celý život dělá něco, co nechce?

           Při stěhování se někdy objeví věci, které už dávno vypadly z paměti. Nedávno jsem doma ve sklepní krabici s prehistorickými relikviemi našel svoji maturitní stužku. Je na ní stříbrným písmem vyraženo: „Osude, mám z tebe strach!“ Nevzpomínám si už přesně, čeho jsme se tenkrát jako osmnáctiletí vlastně báli. Možná jsme správně vytušili, že kompetence nabyté studiem nás do života příliš nepřipravily. Čtyři roky jsme jako budoucí elektromechanici místo pájení plošných spojů hráli pod lavicí šachy. Taky nás víc než zvuk krokového motoru zajímalo, jak znějí noví U2. Po maturitě jsme si sedli k baru a čekali, až osud dorazí. Jenže on nešel - a tak jsme improvizovali. Z nesmrtelných bohémů zbyli tátové zvracející ráno před mateřskou školkou. Nedobytné královny krásy se proměnily v zatrpklé ekofeministky uvězněné v růžové zahradě. Jakoby se bez našeho přičinění všechno někam posunulo. Ale může za to ten osud z maturitní stužky?

           Jednou jsem sjížděl divokou řeku, která se před mnou náhle rozdvojovala. Ve vteřině jsem se musel rozhodnout, kam loďku pošlu. Nemohl jsem tušit, zda volím klidné rameno, nebo smrt ve vodopádu. Věděl jsem však bezpečně, že já svým pádlem jsem určil loďce směr - že já jsem za všechno zodpovědný. Tehdy jsem pochopil, že figurkami po šachovnici tahám já. Život je hned srozumitelnější, když není na koho svalit vinu.

              A tak každý den cestou do práce na chvíli namířím svůj zrak do zalesněných kopců, v nichž je skryta zřícenina hradu. Vzpomenu si na starého kastelána, který na nádvoří svlečen do půl těla právě štípe dříví nebo se myje v lesní studánce. Myslím na to, že se mi snad někdy podaří najít neobsazenou zříceninu a stanu se poustevníkem, tak jako on. Jenže zároveň vím, že to nikdy neudělám. Pro člověka není nic těžšího než muset se sám rozhodnout.

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Jiří Klabal | úterý 8.11.2016 19:00 | karma článku: 22,28 | přečteno: 559x
  • Další články autora

Jiří Klabal

Vzkaz v lahvi

V pravé poledne předák vyhlásil pauzu na oběd. Franz usedl na okraj hluboké jámy a zakousl se do namazaného chleba. Ostatní dělníci odešli do místní hospody na teplé jídlo. On však zůstával raději sám. Nevyhledával společnost.

19.4.2024 v 6:33 | Karma: 12,07 | Přečteno: 276x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Klabal

Generace velkejch snů

"Ztrácím veškerou naději v budoucnost svého národa, až mládež převezme moc do svých rukou. Naše mládež je neukázněná, nesnesitelná, nestálá – jednoduše hrozná."

5.1.2024 v 7:30 | Karma: 17,52 | Přečteno: 341x | Diskuse| Společnost

Jiří Klabal

Dno

S blížícím se večerem fronty u pokladen neslábly. Martě dokonce připadalo, že počet lidí v řadách je hodinu od hodiny vyšší. Byla na to zvyklá, svoji stereotypní práci dělala bez zapojení mozku už takřka automaticky.

29.12.2023 v 8:00 | Karma: 13,23 | Přečteno: 376x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Klabal

Buky pod Javořinou

Některé východní filozofie věří, že si duše sama vybírá své rodiče, že si sama vybírá tělo, do něhož se narodí. Pátravě bloumá kosmem a trpělivě hledá kam, jak a kdy se stane hmotnou součástí světa.

28.7.2023 v 7:25 | Karma: 12,13 | Přečteno: 353x | Diskuse| Společnost

Jiří Klabal

Misantrop

Časně ráno, zatímco celé okolí ještě blaženě spalo, jsem zatoužil po čerstvém vzduchu. V úporném bezčasí, kdy se dny táhnou jeden jako druhý a člověk jako by nežil, jsem se potřeboval nadechnout. Utéct někam daleko pryč od lidí...

17.7.2023 v 7:50 | Karma: 5,53 | Přečteno: 248x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma

18. května 2024  12:02

Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...

Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny

17. května 2024  14:16

Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...

Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky

22. května 2024

Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...

Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci

18. května 2024  17:57

Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...

Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím

24. května 2024

Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...

Co teď dělají Zemanovi muži. Mynář má novou firmu, Kruliš si v ČNB polepšil

25. května 2024

Premium Někdejší hradní kancléř Vratislav Mynář rozšířil své podnikatelské portfolio o novou firmu. Bývalý...

Po práci na vojnu. Poláci trénují střelbu i první pomoc, vojenský výcvik lidi láká

25. května 2024

Premium Dobrovolnický vojenský výcvik byl v Polsku zaveden v roce 2016. Od té doby jeho popularita strmě...

Útok ze severu už máme pod kontrolou, řekl Zelenskyj. Navštívil Charkov

24. května 2024  21:19,  aktualizováno  21:41

Ukrajinské síly získaly „bojovou kontrolu“ nad oblastmi, kterými ruské jednotky tento měsíc...

Víme, kde má Putin bunkry, tvrdí Kyjev. Šéfa Kremlu přirovnal k upírovi

24. května 2024  20:40

Známe polohu bunkrů ruského vůdce Vladimira Putina, prohlásila ve čtvrtek ukrajinská vojenská...

Pracující důchodce skončil po nehodě bez příjmů. Účty poplatil díky životnímu pojištění
Pracující důchodce skončil po nehodě bez příjmů. Účty poplatil díky životnímu pojištění

Spousta důchodců si dnes přivydělává, aby zvládli zaplatit stále rostoucí výdaje a nemuseli se spoléhat na pomoc svých blízkých. Podobně tomu bylo...

  • Počet článků 94
  • Celková karma 12,07
  • Průměrná čtenost 966x
"Píšu, co si myslím, a myslím si, co chcu..."

                     jiriklabal@seznam.cz