Osamělost běžce na dlouhou trať
Nasadíte si sluchátka na uši a neslyšíte příkazy, nadávky, neslyšíte výčitky, shon ani nářek lidských srdcí. Prostě jen vy, hudba, prostor a čas. Namáčkl jsem tam první píseň a do kroku se mi rozezněla The loneliness of the long distance runner od Iron Maiden.
Pádím si to takhle polní cestou a najednou vidím, jak proti mně kráčí peloton mandelinek. Nejprve jsem tomu nevěnoval pozornost, ale byly jich tisíce. Ani po několika stech metrech jich neubývalo. Otřel jsem si potem zamořené oči a začal hledat bramborové pole, jenže po levé straně lán řepky, po pravé fotovoltaické panely. Nepoznal jsem, kam jdou, ale víc jsem tomu nevěnoval pozornost, asi nějaký lokální přesun. Určitě měly ke svému pochodu nějaký důvod.
Pokračoval jsem dolů kolem makového pole, ze kterého však k mému překvapení kromě nádherných bílo-fialových květů vyčuhovaly také napůl vyholené, roky nečesané makovice feťáků-sběračů. My, lidé máme stejně zvláštní dar, brát si z přírody vždy jen to špatné. Raději jsem přidal do kroku, bál jsem se o svůj MP3 přehrávač. Vypadali odporně, ale stejně mi z nich bylo smutno. Podle nového pokrokového myšlení za to totiž nemůžou a měli bychom je chránit, chválit a litovat je.
Pod lesem jsem s nadšením už na dálku zdravil žence, kteří v plátěných košilích a se slaměnými klobouky na hlavách brouzdali obilným polem. Jak trpké bylo moje zklamání, když jsem v nich posléze poznal zaměstnance zemědělského výzkumného ústavu. Zřejmě zkoumali, čím nejlépe nakrmit půdu, aby obilné klasy rostly až k nebesům.
Když jsem míjel stoh pochcané slámy, začal mi při stoupání docházet dech. Z posledních sil jsem zvýšil tempo. Vždycky když člověk nemůže, měl by zrychlit. Odhodlal jsem se, že poběžím až k našemu starému hřbitovu. Chodíval jsem tam občas v noci, když na mě padla chmura, nebo když jsem potřeboval někam mezi lidi a v hospodě bylo zavřeno. Je odtamtud nádherný výhled na zářící velkoměsto, zámeckou věž, silo, tovární komín, vysílač a elektrárenský větrník na Hostýně. Hodil jsem mimoděk okem přes hřbitovní zeď a k mému zděšení na kříži nevisel ukřižovaný Ježíš, ale pouze zbytky jeho trupu s rozbitou hlavou a pahýly připomínajícími pozůstatky uražených končetin, které na kříži neudržely ani Pilátovy hřeby. Vypadal jako torzo naší lidskosti. Nemůže to být jinak - člověk je z přirozenosti zlý.
Obtočil jsem se kolem kamenné zdi hřbitova a namířil si to podél višňového sadu směrem k domovu, když v tom, vidím, zase mandelinky! A zase jich proti mně šly tisíce. Koukám, brambory nikde, fotovoltaické panely nalevo, řepka napravo. A pak jsem to konečně pochopil… prchají odsud! Nedá se tu s náma žít!
Když jsem na zahradě ulehal do trávy, ve sluchátkách ještě dozníval Stargazer od Rainbow. Vleže na zádech jsem pojídal višně a skrze větve břízy pozoroval modré nebe. Jak se do ní opíral vítr, klátila se ze strany na stranu. Zasadil jsem ji tam kdysi dceři k narozeninám. Říká, že to byl úplně nejvíc nejlepší dárek na celým světě.
Zavíraly se mi oči a pomalu jsem usínal, zdálo se mi, že vidím stoupat duhu.
Jiří Klabal
Vzkaz v lahvi
V pravé poledne předák vyhlásil pauzu na oběd. Franz usedl na okraj hluboké jámy a zakousl se do namazaného chleba. Ostatní dělníci odešli do místní hospody na teplé jídlo. On však zůstával raději sám. Nevyhledával společnost.
Jiří Klabal
Generace velkejch snů
"Ztrácím veškerou naději v budoucnost svého národa, až mládež převezme moc do svých rukou. Naše mládež je neukázněná, nesnesitelná, nestálá – jednoduše hrozná."
Jiří Klabal
Dno
S blížícím se večerem fronty u pokladen neslábly. Martě dokonce připadalo, že počet lidí v řadách je hodinu od hodiny vyšší. Byla na to zvyklá, svoji stereotypní práci dělala bez zapojení mozku už takřka automaticky.
Jiří Klabal
Buky pod Javořinou
Některé východní filozofie věří, že si duše sama vybírá své rodiče, že si sama vybírá tělo, do něhož se narodí. Pátravě bloumá kosmem a trpělivě hledá kam, jak a kdy se stane hmotnou součástí světa.
Jiří Klabal
Misantrop
Časně ráno, zatímco celé okolí ještě blaženě spalo, jsem zatoužil po čerstvém vzduchu. V úporném bezčasí, kdy se dny táhnou jeden jako druhý a člověk jako by nežil, jsem se potřeboval nadechnout. Utéct někam daleko pryč od lidí...
Další články autora |
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
ANALÝZA: Terorismus se vyplácí, vzkázali Palestincům. Gesto ve špatnou dobu
Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli Je to vzácnost, když Izraelci od rána vědí, co je ten den čeká. Ve středu to tak bylo. Od rána byly...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Rozhodněte o vítězi ankety Bloger roku 2023, hlasujte do konce května
Anketa Bloger roku 2023 je ve finále a o vítězi se rozhodne do konce května. Právě do posledního...
Na Mallorce se zřítila restaurace. Nejméně čtyři lidé zemřeli, desítky zraněných
Po pádu části budovy přímořské restaurace ve městě Palma na španělském ostrově Mallorca večer...
Pracující důchodce skončil po nehodě bez příjmů. Účty poplatil díky životnímu pojištění
Spousta důchodců si dnes přivydělává, aby zvládli zaplatit stále rostoucí výdaje a nemuseli se spoléhat na pomoc svých blízkých. Podobně tomu bylo...
- Počet článků 94
- Celková karma 12,07
- Průměrná čtenost 966x
jiriklabal@seznam.cz