Kolaps ruského myšlení v přímém přenosu

Kreml poslal do Dumy (ruského parlamentu) návrh na vystoupení ze dvou světových organizací – zdravotnické WHO a obchodní WTO. O smyslu WHO se třeba dá pochybovat. Nápad vystoupit z WTO je čistě absurdní.

Samozřejmě už samotné napadení Ukrajiny bylo zcela nekompatibilní se zdravým rozumem, což se dá říct o zahájení v podstatě každé války (výjimky by se našly, ale ve skutečně diametrálně odlišné situaci). Téměř každý den od konce února pak dostáváme nové důkazy o tom, že racionalita v pojetí Západu a racionalita v podání Východu jsou v našich časech dva pojmy, které téměř nemají žádnou společnou plochu. Což je, mimochodem, dost tragické zjištění ve vztahu k možnosti najít nějakou dohodu o ukončení toho tragického dobrodružství.

Přes to všechno je ale nápad Ruska vystoupit z WTO novým vrcholem nepochopitelnosti způsobu, jakým současný Kreml formuje svoje myšlenky. Když odmyslíme média a světové konference a celkově publicitu, což dělá 99 procent „velikosti“ OSN, a soustředíme se na jádro věci, tak WTO je vedle možná G7 a G20 nejvlivnější světová organizace. Nikoliv z hlediska moci, rozpočtu nebo schopnosti postavit něco jako armádu. V tom všem je WTO padesáté páté kolo u vozu.

Ale o peníze jde až v první řadě a tady se jedná o hodně peněz. Především o rychlý obchod s nízkými transakčními náklady a o alespoň relativně volné přístupy na trhy. Což v případě (ne)členství znamená (ne)přístupy na trhy. Přesněji na více než 140 trhů členských zemí. Což jsou ve skutečnosti všechny alespoň relevantní státy světa.

Příklad: Čína se patnáct let usilovně snažila, než se ji podařilo v roce 2001 vstoupit do WTO (samozřejmě „přihlášku“ podávala ještě v době, než byl do podoby WTO transformován GATT, ale to je hodně jiný příběh). Jinými slovy – pokud někdo v této organizaci chybí, tak dostat se „dovnitř“ není záležitost na týden.

Lze namítnout, že Rusko je surovinová velmoc a surovin se kvóty, cla či další finanční nebo formální obchodní bariéry povětšinou nijak netýkají. Suroviny si proudí světem bez omezení. Lze také říct, že odchod z WTO umožní Rusku uvalovat v podstatě dle libosti kvóty a cla na dovozy (což bych očekávala jako hlavní argument ruské propagandy v této věci). A že případné zvláštní vztahy s některým státem se dají vyjednat bilaterálně.

Nu, něco z toho jsou skutečná fakta.

První: Samozřejmě pro většinu ruského vývozu v podobě ropy, plynu, železné rudy a dalších surovin a případně pro export zbraní nenabízí WTO v podstatě nic zase tak zásadně zajímavého.

Druhý: Až se v budoucnu po nějakém konci války s Ukrajinou podaří Rusku vymluvit vyspělým zemím jejich sankce, bude (ne)členství v WTO znamenat větší celní svobodu a možnost užívat kvóty jako obchodní bariéru.

Třetí: Samozřejmě lze vyjednat s nějakým státem dvojstranné obchodní dohody a ty mohou být velmi široké, tedy zahrnovat i služby a finanční transakce.

Jenže je tady opravdu hodně jenže.

První jenže. Když končila éra Borise Jelcina, představovaly suroviny a kovy necelých sedmdesát procent ruského exportu. Dnes je to prakticky osmdesát procent. Ruská ekonomika neprošla ničím, co by i jen vzdáleně připomínalo restrukturalizaci. Pokud se země vzdá výhod při umísťování vlastního exportu na cizích trzích, jaký dopad na strukturu vývozu to bude mít? Kolik procent budou tvořit suroviny a elementární materiály za pár let? 90? 95? Poměrně podstatné také je, že pokud vůbec má Rusko jakoukoliv právně alespoň trochu relevantní možnost bránit se proti uvaleným sankcím, tak je to v rámci orgánů WTO.

Druhé jenže: Představme si svět, kde už nejsou v platnosti sankce vyspělého světa proti Rusku. Ruský trh bude v té době mít malou kupní sílu (ani teď ji nemá nijak závratnou) a navíc bude vyhladovělý po moderních výrobcích (skutečně se nedá předpokládat, že by ruská produkce nahradila plnohodnotně japonskou nebo americkou či evropskou elektroniku, to ani nemluvě o počítačích a telefonech). A všimněme si, že Čína je opatrná v možnosti nahradit Západ na ruském trhu, navíc přinejmenším u počítačů a elektroniky by měla obrovské problémy s licencemi (jak u hardware, tak i software). Na co tedy bude nynějším či příštím ruským představitelům možnost chránit svůj trh?

Třetí jenže: Cesta nahrazování výhod WTO bilaterálními dohodami je časově skoro nekonečně náročná. Ještě ke všemu se řada okolností takových smluv uzavíraných členskými státy WTO musí řídit některými pravidly této organizace. Což je velmi složitá cesta na začátek. A když sečteme ekonomický význam států „mimo WTO“, vskutku nedojdeme k žádnému zajímavému číslu.

WTO má mnoho chyb, o tom není spor. Krizím čelí těžkopádně a v současném antiglobalizačním období není schopna převzít iniciativu. Ale to nic nemění na faktu, že v praktické rovině ulehčení a zjednodušení obchodu funguje stále velmi dobře.

Vztah WTO a Ruska by se dal popsat závěrečným dvojverším básně Země mluví od Viktora Dyka (1921): „Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš!“ Pod tím si nelze představit, že vystoupení z WTO „položí“ Rusko na lopatky, to jistě ne. Ale je to další hřebíček do rakve ruské ekonomiky. A dlouhodobě bude velmi, velmi bolet.

Je to pálení mostů, které bude Rusko v příštích desetiletích jen velmi obtížně a bolestivě stavět.