Ale no tak, pane poslanče!

Jistý vlivný politik jisté vlivné parlamentní strany oslavil konec roku vcelku radostným postem na Facebooku, kde se potěšil silnou korunou. Mezi řádky naznačil, že je nám s rostoucí měnou lépe než by nám bylo s eurem.

Kdo to byl, to není podstatné. Nejde totiž vlastně vůbec o jeden konkrétní post, ale o to, jak se celá debata o euru v této zemi docela často míjí s realitou. A to vinou fandů i odpůrců.

Jen na okraj zmíním, že zrovna tohoto pána mám v oblibě a vážnosti. Navíc má určitě pravdu v tom, že když fandové eura komentují každé oslabení české měny, také to nemá žádný faktický obsah. Ale někdo to říct musí: Žádný skutečný obsah nemá ani to, že zrovna teď koruna posiluje. Není to totiž posílení fundamentální. Takže silná koruna (vůči euru) je sice z hlediska brždění inflace dobrá věc, ale jinak nám ten nejsilnější kurz za jedenáct let moc velkou radost dělat nemá.

A již vůbec není důvodem k triumfalismu nad eurem.

Podívejme se na to trochu více ekonomicky a trochu méně z pohledu „výhra x prohra“ nebo toho oblíbeného „já jsem vám to říkal“.

Za prvé. Základní sazba Evropské centrální banky jsou dvě procenta. Základní sazba České národní banky je sedm procent. Ten rozdíl je úrokový diferenciál. Koruna nyní nabízí výrazně vyšší zhodnocení (úrok) oproti euru. To znamená, že politika ČNB tenduje k silnější koruně (vůči euru), protože láká investory ke koupi korun.

Za druhé. Koruna je především volatilní, nestálá. Ještě celkem nedávno (před několika měsíci) ČNB intervenovala ve prospěch národní měny, protože nedůvěra trhů posílala měnu příliš nízko. Což pak znamenalo dovoz inflace skrze kurz. To se teď otočilo. Ale taková houpačka skutečně není argumentem o nějaké zásadní výhodě koruny nad eurem. Naopak. Z hlediska exportérů i importérů je volatilita domácí měny k vzteku a v lepším případě to znamená náklady na zajištění proti kurzovému riziku.

Za třetí. I při klíčové sazbě dvě procenta je inflace na euru v průměru těsně nad deseti procenty. Inflace koruny je někde u osmnácti procent při sazbě sakra vyšší (jak jsme výše viděli, tak více než trojnásobné). Zatímco kurz a klíčová sazba nemusí nutně většinu občanů nějak dramaticky zajímat (kromě času dovolených a kromě dlužníků), tak inflace zajímá až na pár skutečně velmi bohatých jednotlivců v podstatě naprosto každého. A fakt, že průměrná inflace na euru je sakra nižší, než jaká je inflace na koruně, nelze oddiskutovat.

Za čtvrté. Toto posilování koruny je všechno možné, jenom ne zdravé. Růst české měny říká, že se nyní sešla skupina důvodů, které dohromady vytvořily vysokou poptávku, a tedy tlak na posilování měny. Ale každopádně z toho ani náznakem nelze vyvodit, že by existovaly fundamentální důvody pro posilování koruny k euru. Především ani náhodou nemáme nějaký viditelně rychlejší růst produktivity práce, než má eurozóna. A tím v podstatě diskuse končí, všechno dál je již jenom ideologie.

Za páté. I když silnější koruna má výborný důsledek ve snížení tlaku na import inflace skrze ceny dováženého zboží, je samozřejmě problémová z hlediska exportu. Kdyby koruna posilovala díky rychlému růstu produktivity práce, nebyl by to takový problém. Ale když posiluje v době, kdy tento ukazatel ve srovnání s hlavními odběrateli a dodavateli v nejlepším stagnuje, je to pro vývozce velmi špatně.

Graf odhaluje další dvě věci. Z hlediska dlouhodobého koruna opravdu posiluje. Což je ale dané nutně rychlejším růstem ekonomiky z nízkých základů oproti nejvyspělejším evropským zemím. Hlavní kus tohoto posilování se odehrál před více než dvaceti lety. To zase není nějaká něčí mimořádná zásluha. Druhá věc je také zjevná. Od roku 2007 v podstatě přešlapujeme na místě.

Jestli si můžeme vzít z aktuálního posilování koruny jednu věc jako dobrou zprávu, tak je to fakt, že investoři zjevně uvěřili současné vládě její rozhodnutí stabilizovat veřejné finance. Fakt, že se nechávají přitahovat vysokým úrokem totiž mimo jiné znamená, že nevyhodnocují (naopak od doby před rokem či půlrokem) vývoj veřejných financí a v důsledku koruny jako tak extrémně rizikový. Tato důvěra (pokud nebude zklamána) je dobrý základ pro postupné obnovení zdravého základu české ekonomiky.

Pan poslanec má tedy v onom postu jednu velkou pravdu, že diskuse o přijetí eura je v našich krajích plochá, nemá potřebnou kvalitu. K tomu musím dodat, že vinou obou táborů. Je dokonce tak slabá, že připomíná diskusi o globálním oteplování. Vždyť jistě všichni známe onu záměnu počasí a klimatu, kdy jedna strana ve studené části prosince křičí „jaké že oteplování máte na mysli?“, strana druhá o týden později po oteplení vítězně vyhlašuje, že klimatická změna byla naprosto zjevně potvrzena.

Popravdě, nyní ale stejně není správný čas diskutovat o přijetí eura. Nejdříve se musíme dostat z problémů. A ještě jednou popravdě: Naše ekonomika je nyní tak nestabilní, že je pro ní problém posilování koruny i oslabování koruny. Oba tábory by měly spíše diskutovat o tom, co udělat s tou prokletou volatilitou.