Proč Brusel tlačí soláry a větrníky hlava nehlava?

Evropský parlament schválil nový cíl pro obnovitelné zdroje energie. Do roku 2030 by měl být jejich podíl na celkové spotřebě v EU ve výši 42,5 procenta oproti dosavadním zhruba 22 procentům. Podle odborníků je to neproveditelné.

Experti upozorňují hned na několik zásadních problémů. Muselo by se až ztrojnásobit současné tempo instalace nových a nových elektráren. To ale naráží jednak na kapacity dodávek komponentů i personální limity instalačních firem, zároveň ale rovněž na odpor obyvatel, kteří odmítají zejména obří větrníky v okolí svého bydliště. Dalším problémem jsou finance, protože rozvoj obnovitelných zdrojů je závislý na štědrých dotacích. Už dnes na jejich podporu putují stovky miliard eur a jen těžko si lze ve stávající situaci představit, že se dotační kapsa ještě zněkolikanásobí.

A to zejména, když odborníci varují, že hlavně u nás a obecně ve střední Evropě obnovitelné zdroje v žádném případě nejsou schopny zajistit spolehlivé a bezpečné dodávky elektřiny po celý rok. Jsou totiž závislé na počasí a zejména v zimě jejich výroba prudce klesá. Právě v zimě je ale u nás spotřeba elektřiny zároveň výrazně nejvyšší.

Bylo by tak nutné postavit dostatečnou kapacitu záložních zdrojů, především plynových. To ale znamená další stovky miliard eur nákladů. Navíc jsme v situaci, kdy je plynu málo a jeho ceny dokáže rozkolísat o desítky procent i taková zdánlivě marginální záležitost, jako je stávka ve dvou zařízení na LNG v daleké Austrálii.

Proč tedy Brusel tak tlačí?

Oficiální zdůvodnění je samozřejmě plné slov o nutnosti dekarbonizace, snižování emisí a boje se změnou klimatu. Český europoslanec za Piráty Mikuláš Peksa, který návrh podpořil, rovněž tvrdí, že posílení obnovitelných zdrojů povede ke snížení spotřeby fosilních paliv a k poklesu jejich dovozu, například z Ruska.

Jenže tyto argumenty výrazně blednou v konfrontaci s realitou. Stačí se podívat na srovnání emisí například mezi Francií a Německem. Francie má svou energetiku postavenou na jádru, zatímco Němci si své jaderné elektrárny odstavili a už roky ve velkém budují právě obnovitelné zdroje. Jenže kvůli zmíněné nutnosti jejich zálohování uhlí a plynem vypouštějí oproti Francouzům emisí dramaticky více.

Velmi pofidérní je i Pexův argument o dovozu fosilních paliv. Příkladem budiž Rakousko, které je rovněž protijaderné a roky se hlásí k zelené energetice a podpoře obnovitelných zdrojů. Jenže právě Rakousko stále dováží z Ruska spoustu zemního plynu a platí za něj Putinovu režimu miliardy eur. A velmi se čílilo, když je zástupce Evropské komise ve Vídni Martin Selmayr označil za krvavé peníze.

V neposlední řadě nesmíme zapomínat, že tlak na zvyšování podílu OZE zvyšuje také evropskou závislost na Číně, která zejména solární byznys téměř ovládá od těžby vzácných kovů až po výrobu solárních panelů. U větrné energie není situace o mnoho lepší.

Takže se ptejme znovu. Proč tedy Brusel tak tlačí?

Nevěřím, že existuje jiný důvod, než peníze. Dotační miliardy pod klimatickým fíkovým listem jsou velmi lákavou kořistí, která některým skupinám určitě stojí za to, aby tlačily politiky a zástupce Evropské komise k „těm správným rozhodnutím“. V pozadí jsou určitě i banky a pojišťovny, pro které jde o fantastický byznys. Kde nestačí dotace, tam totiž pomůže úvěr. A pojistit ty tisíce nových elektráren někdo také musí.