Nerudová chce další společné zadlužení EU

Zastánci zákazu spalovacích motorů tvrdí, že jeho zrušení by napáchalo škody. Co ještě ukázala debata kandidátů do Evropského parlamentu?

Předvolební televizní debata na CNN Prima News (zde) nemohla přinést nějaký nečekaný průlom. Přesto bylo zajímavé ji sledovat.

Za prvé z debaty jasně vyplynulo, že na jedné straně stále stojí ideologická zaslepenost, jež kombinuje zelené cíle se socialistickými prostředky k jejich dosažení. Tuto stranu reprezentovala Danuše Nerudová (STAN), Luděk Niedermayer (TOP 09/SPOLU) a Mikuláš Peksa (Piráti). Na druhé straně stojí věcné argumenty a víra v to, že život v unii nemají svazovat ideologické regulace. Tuto stranu zastupoval Petr Mach (SPD) a Martin Hlaváček (ANO).

Za druhé se jasně ukázalo, jak velký hřebík do rakve volebních šancí ODS představuje koalice SPOLU. Luděk Niedermayer z „Topky“ se totiž vůbec netají svým zeleným přesvědčením a hlasitě jej prezentuje. Ale jedničkou kandidátky této koalice je Alexandr Vondra (ODS) jehož vztah ke Green Dealu je mnohem rezervovanější. Což, zdá se, konvenuje více lidem, než kolik jich vidí svoji budoucnost spojenou s Green Dealem. Jenže hlas pro Vondru současně znamená hlas pro Niedermayera… O kolik hlasů kvůli tomu ODS, respektive celé SPOLU přijde, uvidíme už za pár týdnů.

Kolik bude mít zástupců v europarlamentu je především starost ODS a jejích dvou partnerů s mizivým voličským potenciálem. Ale většinu Čechů zajímá, zda se po volbách podaří Green Deal alespoň korigovat, pokud ne rovnou zastavit a zásadně předělat či rovnou zrušit. Což je to, čehož se od paní Nerudové a pánů Peksy a Niedermayera očekávat nedá ani v nejmenším.

Že jsou oba pánové zcela nekritickými příznivci současného, ba ještě tvrdšího Green Dealu, ukázali již mnohokrát. Zatím jen málo popsaným listem je v tomto směru Danuše Nerudová. Zdá se však, že si již jednoznačně vybrala stranu, na které chce stát. I argumenty, které bude používat. Když se v debatě probírala elektromobilita, neváhala například tvrdit, že automobilky si v roce 2019 své plány, co budou vyrábět, napsaly samy. Což ví, protože mluví s lidmi ze sektoru automotive. Díky tomu také ví, že Škoda je schopná současně vyrábět automobily i elektromobily. A že tuto výrobu může střídat.

Že škodovka vyrábí souběžně oba druhy vozidel, není překvapení, neboť se to již nějakou chvíli děje. Zajímavější je proto její úvodní tvrzení, že si automobilky své výrobní plány stanovily samy.

Tvrzení začínající političky je, řekněme, poněkud neúplné. Protože používá stejnou dezinformační techniku, jako pánové Niedermayer s Peksou. Nijak se totiž nezmínila o předchozím unijním tlaku na automobilky. O dlouhodobých plánech na stupňování emisních norem, které se nakonec již dostaly mimo technické možnosti. O jednoznačném protežování elektromobilů a také o tom, že myšlenka na zákaz spalovacích motorů od roku 2035 nespadla před dvěma roky z nebe. S tím, jak dlouho se v unii věci připravují, je vysoce pravděpodobné, že byla ve hře už v roce dvacet. Kdo ví, možná už při nástupu Ursuly von der Leyenové do funkce. A automobilky jsou s politiky v kontaktu. Takže si naordinovaly v principu to samé, co je autocenzura.

Jinak by těžko, jen tak, začaly investovat miliardy do vývoje elektromobilů a do stavby jejich výrobních linek. To prostě nedává smysl. Protože firmy se obvykle nepouštějí do výroby něčeho, co je drahé, nebo ještě dražší a není o to zájem. A už vůbec se do toho nepouštějí, když jejich produkty jsou úspěšné. Protože (vynucený) přechod na výrobu elektromobilů přinesl přímý souboj s Čínou. Ta technologii elektrovozidel, na rozdíl od těch se spalovacím motorem, úspěšně zvládla. A cenově jí evropské firmy nejsou schopné konkurovat. S tím, jak kvůli Green Dealu zdražuje v prostoru unie elektřina, tak se jejich konkurenceschopnost samozřejmě nezlepšuje. Takže šance na vývoz rapidně klesají. Na rozdíl od evropských automobilů. O ty je zájem pořád. Do něčeho takového by žádná firma dobrovolně nešla.

Že se nyní automobilky dožadují předvídatelnosti podmínek, jak říká Nerudová, je logické. To chtěly firmy vždycky. Není také nic divného na tom, že automobilky chtějí získat náklady vynaložené na vnucenou elektromobilitu zpět. V tom má Nerudová, Peksa i Niedermayer pravdu, když říkají, že zrušení zákazu spalovacích motorů by firmám způsobilo ztráty. Jenže ony by ty miliardy neinvestovaly, kdyby je k tomu progresivistická Evropská komise s europarlamentem nedonutila. Čili všichni tři politici zamlčují, že automobilky nechtějí ztratit investice, které by bez nátlaku a nařízení politiků neudělaly. A obhajují tím, proč je potřeba zrušení spalovacích motorů nechat v platnosti. Už vůbec přitom nezmiňují fakt, že tuto zelenou chybu zaplatí všichni lidé v EU.

Což je stejný způsob, jakým progresivisté mluví o zdražování elektřiny. Vysvětlují, že je to proto, že je nezbytné investovat stovky miliard do posilování sítí. Aby zvládly nápor plošně rozprostřených občasných zdrojů (OZE). Jenže už neříkají to, že energetiky by ani ve snu nenapadlo OZE v takové míře a tímto způsobem používat. A to, že to zaplatíme opět všichni, připouštějí jen velmi neradi.

Je nakonec jedno, jestli to paní Nerudová ví a zamlčuje to, nebo si toho, ač ekonomka, není vědoma. Důležité je to, co říká. Včetně toho, že za správnou cestu považuje další společné zadlužení EU. Nebo to, že Green Deal podle ní zrušit nelze.

V obou případech jde o klasickou techniku progresivistů. Rozbijí fungující systém nuceným zavedením nesmyslů a pak se ohánějí tím, že jejich zrušení by způsobilo škody. Což je pravda. Jenže je také pravda, že bez progresivistických zásahů by se nerozbil fungující systém. Což způsobuje ještě větší škody.