Nejsme žádní neomarxisti ani komunisti, jsme Piráti, říkal předseda Pirátů Bartoš před volbami s tím, že jde o cílenou dezinformaci, která má stranu poškodit. Ve snaze zachránit volební výsledek maskoval skutečnou podstatu strany.
Kritici Pirátů o tom měli jasno dávno, a proto upozorňovali na to, že Piráti jsou jen maskovaní komunisté, neomarxisté či chcete-li extrémní levičáci. Nyní už tato údajná dezinformace vyplouvá přímo na hladinu pirátského moře.
Bývalá místopředsedkyně a nyní kandidátka na předsedkyni Pirátů Jana Michailidu na otevřeném fóru Pirátské strany uvedla: „Moje vnitřní přesvědčení je komunistické, ve smyslu původním (demokratickém),“.
Ponechme na chvilku stranou disputaci o tom, proč je slovní spojení demokratický komunismus oxymorón (někdy též protimluv, je v lingvistice spojení slov, jejichž význam se navzájem vylučuje). Ještě se k ní vrátím.
Nyní pojďme zpátky k Pirátce Michailidu. Když se její výrok začal šířit internetem, hned se ozvali příznivci Pirátů, že jde jen o jednu členku a nelze to zobecňovat na všechny Piráty. To by byla pravda, kdybychom si ovšem například nepamatovali, že to není vůbec dávno, co si Piráti zvolili za svého senátního kandidáta Tomáše Tožičku. Pokud nevíte, o koho jde, tak je to člověk, který v médiích mimo jiné uváděl, že kapitalismus je zločin proti lidskosti, nebo že centristé v médiích jsou ohrožením demokracie. Vše vyšperkoval tím, že neváhal svou nenávist k Izraeli demonstrovat nakreslením hákového kříže do Davidovy hvězdy a chlubit se tímto dílkem na sociálních sítích. Přesto si jej Piráti zvolili a teprve pod obrovským tlakem Tožička nakonec svou kandidaturu stáhl.
Ale nemusíme chodit ani do minulosti. Po výroku Jany Michailidu založil bývalý poslanec a bývalý šéf mediálního odboru pirátů Mikuláš Ferjenčík na pirátském facebooku anketu, kde se svých kolegů otázal, zda jsou připraveni ono „komunistické přesvědčení“ vysvětlovat lidem v případě, že bude Michailidu do čela strany zvolena. Pokud by Piráti nebyli žádní komunisté ani neomarxisté, následoval by mohutný souhlas. Místo toho sklidil Ferjenčík pořádný hejt, jemuž kralovala europoslankyně za Piráty Markéta Gregeorová. Ta mu přímo napsala, "ať jde do p*dele" (pro cenzory jde o citaci) a přidala káravé poznámky o tom, že je to právě Ferjenčík, kdo stranu poškozuje, protože se prý sápe po placených místečkách. Jen připomeňme, že Gregorová coby europoslankyně bere 225 tisíc měsíčně + má další desítky tisíc na provoz kanceláře a další věci. Na druhou stranu, když se podíváme, jak se Piráti všude od pražského magistrátu až po nyní koaličně získaná ministerstva snaží nacpat své lidi na pozice různých náměstků, poradců, tak nelze Gregorové upřít, že má ve své kritice pravdu.
Není to žádné překvapení, protože i komunisté byli navzdory původním myšlenkám této ideologie mistři v získávání všelijakých výhod pro sebe. Komunističtí pohlaváři bydleli v honosných vilách, nakupovali ve speciálních obchodech, které byli běžným občanům zapovězené, cestovali si do zahraničí a užívali si spoustu dalších výhod. Piráti je v tomto pouze následují. Stejně jako je následují v myšlenkách a způsobech, jakým je prosazují, i když je to samozřejmě moderní verze, která se obejde bez poprav či zavírání lidí do lágrů.
Tím se dostávám ke slíbenému oxymorónu demokratický komunismus. Historie jasně ukázala, že komunismus a demokracie nejenom nejdou k sobě, ale jdou přímo proti sobě. Moderní levice na to jen a jen navazuje. Odmítá práva demokratické většiny, namísto toho se snaží všemi silami a na její úkor prosazovat zájmy křičících menšin. Šílenost jménem Green Deal budiž jen jedním z příkladů.
Piráti si zakládají na maximální transparentnosti. Proto by měli otevřeně říct, že je jim komunistická ideologie blízká. Pokud to ve strachu před odchodem voličů nedělají, popírají sami sebe. Ale ono je to myslím jedno, lidé je snad už prokoukli.
