Mentalita našeho národa, a nutno podotknou, že v tomto případě je to pozitivum, oproti státům na východ a na Jih je podstatně pokojnější a relativně klidnější. Můžeme si u nás stěžovat na menší zdravý nacionalismus, ale ten je zase vyvážen zatím poklidnými náboženskými uskupeními a většinou ateistů u nás. Myslím, že to jsou určité jistoty a naše ochrana proti větším nepokojům a potencionální občanské válce u nás. Zvěrstva, která se dělají ve jménu víry či moci po celém světě, blíž či dál od našich hranic na nevinných lidech, nás nejen děsí, ale ty pragmatičtější mrazí v zádech co kdyby i u nás…
Rozhodně ale není na místě podceňovat zvýšenou agresivitu, kterou mají na svědomí nejen media, filmy či počítačové hry, ale i příliv zahraničních občanů, právě těch, kteří mají negativní temperament nastavený jinak než my. Proč tato úvaha? Studená válka západ-východ nás postupně zasahuje, protože tak jako dříve u našich bratrů z SSSR, tak teď od bratrů z USA se tak nějak počítá, že budeme servilní a poslušní vždy k tomu, kdo nám kousek krajíce dá.
Prezident V. Havel měl pozici nejjednodušší. Rusko se otřásalo z pádu jedné strany a jejich starosti běžného občana byly stejné jako u nás. Západ mohli obdivovat z blízka a reálně jako u nás, i jako v ostatních zemích směrem na východ a jediný vzor demokracie a blahobytu USA byl na světě. Maloval se na růžovo tank těch, kteří obětovali miliony občanů, abychom nemuseli nadále preferovat jediného vůdce. Američtí bratři byli v mnoha očích takřka jediní, kteří osvobodili svět a kteří možná do Plzně přijeli dříve (pochopitelně po dohodě vítězných mocností), a do všeobecného myšlení se momentálně nehodilo, že válka se rozhodovala v mrazech u Stalingradu.
Zapomínáme, rychle a překrucujeme dějiny, primitiv natře pomník maršála Koněva, a někteří stejně mentálně postižení to schvalují. Další „free inteligenti“ zamalují zeď J. Lennona, zeď symbolizují lepší či horší dějiny Prahy, protože jim vše patří, a demokracie v jejich očích nezná mantinely. Chybí nám úcta, respekt a hlavně národní hrdost a cítění. Další náš prezident to v zahraniční politice také neměl výrazně složité. Vystupování proti EU se bralo jako určitý osobní výstřelek, prakticky se to nikde neprojevovalo a tak Česko nezlobilo, bylo loajální ke všem stranám a jediné co kdy trošku mohlo pozlobit bratry z USA, byla nechuť z Brdských lesů udělat americkou základnu.
Avšak občanská válka rozpoutaná nejsilnějšími mocnostmi světa na Ukrajině by měla být i určitým varovným prstem pro naše občany. Na chvilku rozdělený národ při volbě prezidenta zda kníže či pragmatický politik, který u „toho byl“ od sametové revoluce, upadl částečně do letargie, starající se o vlastní starosti. Šok nynější opozice ze ztráty pozic se sice občas realizoval výpady v mediích, ve smyslu „dnes všechno špatně“, ale i to je běžná praxe všude ve světě.
Nemá smysl rozpitvávat, kdo bojuje na Ukrajině, rozhodující je o co. Je vůbec možné, aby vždy servilní a podlézaví Češi měli jiný názor než mocný přítel z USA. Jak je možné, když vše klapalo, media velmi „seriózně“ informovala kdo je ten špatný a kdo dobrý, počínaje Vietnamem, přes Irák až po Ukrajinu. Je neuvěřitelné, že prezident, který dle předpokladů mněl být pouhou loutkou se staví na zadní a „trousí“ nesprávné názory. Je třeba zakročit a nenápadně zvyšovat tlak. A tak nastupuje další fáze v podobě využití křiklounů a nejlépe studentů, protože s těmi se nejlépe manipuluje, zdiskreditovat prezidenta republiky. Tlak se nenápadně zvyšuje, články o statistických průzkumech a výroky těch „důležitých“ se stupňují a káravá slova z USA a potažmo od „té správně smýšlející“ Ukrajiny opět řízeně rozděluje názorově náš národ.
Pozornost již nesměruje k etnickým otázkám, zapomnělo se na amnestii, jejíž dopad měl na svědomí mnoho zničených životů, lidé nevyjdou do ulic kvůli extrémnímu zvýšení platů většiny parlamentních „nemakačenků“, a nezájmem se potýká i skutečnost, že někteří budou i nadále srážet a usmrcovat svými auty nevinné lidi a děti s postihem menším, než ten, který zapomene dát daňové přiznání. Musíme jen spoléhat na mentalitu našich občanů a někdy se i opřít o zdravý úsudek, jinak by již dnes létaly na Václavském náměstí kameny, a protože se jedná o nemalé politické i ekonomické záležitosti, zítra by to už mohla být konfrontace amerického M6 /T1 proti Černému orlu T-95.
Myslíte, že jde o schizofrenii? To si na Ukrajině mysleli také. Stačila správně prezentovaná demagogie a rozdělení názorů obyvatel. Stačilo určité skupině nabídnout kus západního krajíce. Majdan v Ukrajině začal transparenty a určitou skupinou nazývající se lid, demonstrující pro svržení toho nesprávného vedení. U nás zatím proběhly červené karty rozdané opozicí a určitá skupiny zastupující lid se formuje i na veřejných sítích k protestům ne proti těm, kteří negativně ovlivňují naší politiku, ale proti osobě, která nechce splynout s požadavky spřátelených mocností. A tak se vlastně dějiny začínají opakovat, akorát směrem na západ. Věřme mentalitě našeho národa, a věřme, že emoce vychladnou a Češi do občanské války velmocemi světa nikdy zataženi nebudou.
