Je Řád Strážců koruny a meče přežitkem?

Pokud chci představit tento Řád vlastním názorem či úvahou, je třeba začít polemikou jestli toto archaistické sdružení v dnešní době má význam v oblasti společenské a politické, a zdali není v určitém slova smyslu "brontosaurem" a pokud ne, jaký je význam takového spolku a v čem: 

Můj osobní názor v tomto smyslu vychází z předpokladu, že Řád osloví širokou oblast populace v naší republice a zkusí vzít v úvahu i řád žen z mého pocitu, že ženy jsou v posledních letech aktivnější, dynamičtější a přístupnější novým myšlenkám. Ani s mládeží není bezpředmětné na nějaké určité úrovni spolupracovat, snažit se jim vštěpovat jiné a správné myšlení, protože svým způsobem výchovné spolky jsou právě tím, kde dnes v určitém procentu správná výchova chybí a není možno počítat ani se školským prostředím, protože učitelé jsou naprosto bezmocní ve smyslu disciplíny, pořádku a řádu. Samotný Řád rozhodně přežitkem není a myslím, že pokud se v něm aktivují lidé, s určitou inteligencí a morálním kreditem, je možné ho brát jako novou cestu lidem, kde materialistické myšlení nahradí zaměření se na hledání vnitřních hodnot a schopností bojovat za lepší svět, ve kterém morální hodnoty a národní hrdost  a budou hlavní náplní. Dnes je nejoptimálnější doba aby se Řád realizoval nejen společensky, ale i politicky. Lidé jsou jednak zklamaní z morálních prohřešků vedoucích činitelů, jednak ze situace, kdy dnes není jisté co bude zítra. Většina našich občanů si nedovedla představit rozdíl mezi jistotami minulého režimu a tvrdým kapitalismem. Ti zkušenější a starší věděli, že rozčarování z pozlátka amerického snu muselo přijít, ale všeobecně se mělo za to, že ti chytří, studovaní, či manuálně zruční budou ten americký sen realizovat. Bohužel realita se ne vždy povedla. Je tedy ideální dát lidem šanci nalézat národní hrdost, důchodcům ukázat vděk za celý jejich život a nabízet jim důstojnost, dát lidem šanci místo bezduchého vláčení se v politických stranách a hledání vlastní identity po hospodách, realizovat se ve spolku v určitém smyslu V.I.P. který nabízí disciplínu, pořádek, zaměřuje se na osobní čest, morálku a určité neměnné jistoty. Bylo by ale dále nezbytné využít řečníky, nikoliv stylu podomních obchodníků, ale opravdu věřící v sílu Řádu, kteří každému jedinci dají návod, jak dále pracovat na sobě a svém okolí. Síla a podstata Řádu by měla působit na širokou veřejnost nejen návodem jak nacházet částečně již zapomenutou morálku, ale o své členy a příznivce se určitým způsobem starat a to rozhodně nemyslím ekonomicky. Staří lidé by mohli shromažďováni na akce "jen si popovídat" dále na zájezdech bez nutnosti koupi čehokoliv, měli by každý čest mít odznak Řádu a v návaznosti na to jim vrátit víru, že není vše tak špatné, a vděk co pro další generaci a stát udělali, není zapomenuto. Pro mladší realizovat třeba výjezd na sportovní utkání, kde by mohli normálně se zdravým nacionalismem fandit českým týmům ve smyslu členství v Řádu. Pochopitelně je to pouze určitá vize, ale pokud Řád chce oslovit veřejnost a přesvědčit je, že není ještě vše dobré ztraceno, musí jim v první řadě omezit materialistické myšlení a učit je žít opět kolektivně, komunikovat, ctít svoji zem i když s vedením státu nebudu souhlasit. Řád je pro mě návrat králů, samurajů a jejich morálních vlastností a chování. Doba je bohužel jiná, ale myslím že pokud každý člen Řádu pošle tu opravdovou a správnou myšlenku dál, je možné ovlivnit i negativní spád doby.

Pokud bychom se měli zamýšlet, zdali by se měl Řád aktivovat politicky, a měl podporovat tu či onu politickou stranu, nebo by si měl vytvořit vlastní politickou platformu i přes to, že zatím v cílech ani programu není v Řádu tato myšlenka zakomponována, je myslím naprosto zřejmé. Řád by měl využít materiálních i lidských zdrojů a snažit se o udržení politické rovnováhy, jako se i aktivovat pro blížící se volby 2014. Za předpokladu, že má vedeni Řádu ekonomickou sílu která je nezbytná pro vlastní politickou platformu, pak z mého hlediska zbytečná diskuse na téma, kterou politickou stranu by měl Řád eventuálně podporovat. Pokud se má Řád držet vlastních cílů a programu, demonstrace svojí síly a jednoty, včetně řádu a pořádku, pak jediná cesta je dle mého mínění vlastní politická strana, pro kterou by ještě teď byla reálná šance oslovit s novou vizí celou českou společnost. Podpora ČSSD, tedy momentálně nejsilnější strany dle průzkumů, je výsledek sociálně slabých lidí, kterých rapidně přibývá, ale mají krátkou paměť, protože tato strana a takřka stejní lidé ve vedení státu již byli a posun k lepšímu se nekonal. Podpora ČSSD by byl z mého pohledu krok zpět. Sílící podpora komunistů má své opodstatnění, lidi ztrácí jistoty, práci, sociální politika není optimální a zvláště pamětníci, myslím tím ty, kteří nezažili padesátá léta, ale zažili právo na práci, sociální jistoty, určitou právní jistotu a v určitém smyslu větší bezpečí v oblasti osobního majetku i na ulici. Někteří dokonce věří v návrat starých pořádků. Hysterie kolem KSČM je však  pochopitelně uměle vyvolaná jejími odpůrci a můžou "nepamětníkům" , zvláště mladým lidem "vymývat mozky"  v podobě strašáku let dřívějších, ale podpora KSČM opět nemá logiku ani opodstatnění. Další strany, ty pravicové, se zdiskreditovali koaličními dohodami, kriminalitou a spolčování se s organizacemi jejichž podnikání nebylo vždy průhledné. Podpora jakékoliv z těchto stran je z mého hlediska, když ne krok zpět, tak přešlapování na místě. Z těchto ponaučení by mohla vzniknout nová politická platforma, protože z mého hlediska je teď ten pravý čas. Vím že není v základní myšlence řádu se politicky aktivovat, ale jak oslovit širokou veřejnost a vštěpovat jí to, co je podstatou myšlenky řádu.

Jak již jsem řekl v předešlé úvaze, můj názor je, že Řád je něco nového a velmi silného, zvláště v dnešní době. Jistě že může zůstat v určitém stínu, působit na národní cítění a vybrat si k podpoře určitou stranu. Jsem moc malý pán, aby mohl reálně tento fakt vyhodnotit a fundovaně svým způsobem doporučovat.  Ale myslím, že pro návrat hodnot jak české hrdosti, či určitých morálních hodnot je nyní jedině vhodná doba, i když se možná prezentuji, jako snílek či přehnaný optimista. Chápu Řád jako něco nového, jako slunce vycházející z mraků. Pak si nemůžu představit, že Řád bude podporovat jakoukoliv politickou stranu. Řád by měl sám něco nabídnout…(myslím v podobě politické platformy).
Do otázek případných zájemců, či polemiku o Řádu jsou možné otázky typu proč ve společnosti kde všichni údajně upřednostňují demokracii je nečekaný zájem o členství ve spolku, kde v samé jeho podstatě je demokracie potlačená základním dokumentem, proč zájemcům o členství nevadí, že nejde o organizaci církevní, a proč nevadí, že má údajné zednářské kořeny.
Myslím že je to naprosto pochopitelné. Řád a pořádek vyhovoval vždy většině lidí a z něj se odvíjeli určité jistoty, ať v životě, nebo v podnikání. Jsem trenér bojových umění. Kolikrát dril, vojenské rozkazy a disciplina rodiče děsí, ale děti i ty starší si tento fakt pochvalují a naprosto se dokáží ztotožnit. Většina lidí by pravděpodobně preferovala řád a přesné pravidla hry. Demokracie, tedy ta naše, hodně lidem přinesla chaos, zklamání a nejistoty. Pokud může každý hovořit o všem a o každém, a prezentovat veřejně svůj názor, může kritizovat vše a všechny, dostáváme se mnohdy do situace, kdy demokracie je chápána ve smyslu, že narušování osobní svobody komukoliv a kdykoliv je běžné a zákonné. Bohužel fenomén západní filozofie demokracie. Spolek nabízí řád, disciplínu a určité „společenské“ postavení, které nemusí být vidět navenek, ale pro vnitřní pocit a sebeúcty. Spolek může nabídnout něco, co kdysi nabízelo bojové umění které provozuji. Tajemno s možnou realizací mimo „normální“ lidské chápání. Možnost jít dál, za obzor všednosti a šedosti. Církev je v naší republice z mého pohledu i díky dřívějšímu režimu roztříštěná. Sice i nevěřící chodí rádi do kostelu či chrámů, věří v energii po staletí v těchto chrámech ukládanou, ale dále procentuelně v naší republice není víra u lidí tak zastoupená. Navíc restituce církvím příliš církvi v očích veřejnosti nepomohla, i když realita je jakákoliv. Proto zájemcům nevadí, že Řád není organizací církevní, ale rozhodně je příjemné, výchovné i slavnostní, když se ceremoniály dělají v kostele ve spolupráci s církevními hodnostáři. A ve smyslu zednářských kořenů? Myslím že je to dokonce naopak. Někteří mají bázeň a určitou obavu, ale ti se do Řádu hlásit nebudou. Ostatní tento fakt z mého hlediska berou spíše jako výjimečnost, známku určité velikosti, protože zednáři byli vždy v očích široké veřejnosti tajuplní, veřejně neznámí, ale vždy výjimeční lidé.
Ještě na závěr mojí úvahy téma velmi v dnešní době aktuální. Pokud bude zájemce o členství v Řádu politicky smýšlení "doleva" či "doprava", jak k němu přistupovat, jak se stavit k podpoře obrození spolkové činnosti. V samotném programu řádu je na tuto otázku dostatečně odpovězeno. Řádu je jedno z jaké strany kdo přichází, rozhodující a podstatné je, co dělá pro národ a společnost. 
Ještě doplním svoji úvahou, která navazuje či se opakuje v úvahách předchozích. Pochopitelně se naprosto ztotožňuji s hlavní myšlenkou našeho Řadu, politicky ani doprava, ani doleva. Ale již samotný fakt, že kdokoliv se kloní sem a nebo tam je z mého pohledu manipulovaný zájmy jiných. Velká věc, která by se mohla zdařit je přesně popsána v cílech a programu Řádu. Je to asi nesmírně těžké, založit novou politickou platformu v tomto duchu, ale doba je výjimečně příznivá. Nové tváře, nové myšlenky, důvěra v řád, disciplinu, žádné frakce, žádné koalice, síla v jednotě. Žádné zdiskreditované politické tváře, či využití známých tváří kulturního života pro větší efekt. Sociální politika jistě, ale pouze do určitého stupně a všem stejně! Zde je také prostor pro získání stejně smýšlejících. Heslo všem stejně by zavánělo minulým režimem, ale všem podle zásluh sice mělo populisticky ve svých programech více stran, ale není na místě vše co bylo zatracovat. Pokud se velké myšlenky velkých lidí nezneužijí a nepřekrucují, pak je možné z nich čerpat. Sociální politika ano, do správných rukou, všem podle zákonných kritérií, bez předsudků či tlaků ve smyslu preferování různých lidí či etnik.