- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Doktor Barták bez mrknutí oka tvrdí, že o všem věděla i jeho manželka, které z toho sice nijak nadšená nebyla, leč jeho chování tolerovala. O asistentkách mluví v rozhovorech zásadně jako o prostitutkách, šťavnaté detaily o jejich fyzických dispozicích nevyjímaje. V rozhovoru pro Lidové noviny[1] se podivuje nad tím, že jeho vyjádření mohou být pro někoho šokující – vždyť přece není nic neobvyklého, že asistentky ředitelů jsou i jejich milenkami. V rozhovoru zároveň tvrdí, že „kázání vody a pití vína“ je normální i u hodnostářů církve: „Když jsme byli za kardinálem na filipínském ostrově Badian, tak jsme hned jeli do bordelu. Do klubu, kde jsou mladé studentky, které chtějí unavené podnikatele obveselit.“
Klíčovou kategorií vysvětlující absenci veřejného odsouzení je nejspíš to, že se v případě Bartáka jedná o sex mezi mužem a ženou. Tím spíš, že onen muž už se svou manželkou spořádaně zplodil několik potomků a milenky má kdekdo. Na argument, že sex rozhodně nepatří na veřejnost se při barvitém líčení „běžné praxe“ z úst Jaroslava Bartáka, nějak pozapomnělo.
Veřejné morální pobouření konzervativně smýšlejících se nekoná – zřejmě není nic odsouzeníhodného na tom do médií otevřeně hovořit o intimních partiích milenek, sexu jako ve smlouvě zakotvené součásti práce asistentky nebo dvojí morálce věřících. „Zodpovědný, důstojný a krásný“ životní styl z toho všeho dělá fakt, že „vinen“ je zde věřící heterosexuál.
[1] http://www.lidovky.cz/bartak-sokuje-jsem-verici-milenky-ani-bordely-nemoralni-nejsou-pvt-/ln_domov.asp?c=A110820_211615_ln_domov_nev
Další články autora |