Když si tak pročítám titulky některých článků i články samotné, zejména s politickou tématikou, přemýšlím nad tím, jak asi chápou jejich autoři pojem svobody slova.
Těžko říct, jestli je náhoda, že valná většina článků, z jejichž vyznění mi běhá nepříjemný mráz po zádech, pochází od autorů či autorek hrdě se hlásící k ideálu co nejméně omezované svobody jednotlivce. Ta tolik opěvovaná svoboda by podle nich rozhodně neměla být omezována státem, ještě méně pak například Evropskou unií. Dozvěděla jsem se také, že je nějak obecně a neustále ohrožována myšlenkami (i když mám za to, že to jsou spíše stereotypy o takových myšlenkách dohnané ad absurdum - oblíbený český odezdikezdismus), nejrůznějších levičáckých živlů od feministek přes tolik oblíbené „pravdoláskaře“ až po environmentalisty.
Svoboda v jejich pojetí je velmi často svobodou jen pro vyvolené (rozuměj optimálně ty, kdo „pro stát něco dělají“). Co na tom, že někteři lidé jsou ve svých volbách limitováni už jen prostředím, v němž vyrůstali a tudíž přebrali i určité rysy chování a aspirace, nebo okolnostmi, které nemohli ovlivnit (např. vážná nemoc nebo přírodní katastrofa). Ale o tom zase někdy přiště.
To, z čeho mi běhá mráz po zádech, je neskutečná arogance, s níž se někteří pisatelé, a když na to přijde i diskutující, obracejí za užití ne zrovna vybraného slovníku nejen k zastáncům, ale velmi často také pouze údajným zastáncům těch „nedemokratických“ levicových idejí. Označení „multi-kulti politicky korektní“ a ještě navíc „neomarxistka“ s posměšným podtónem si lze vysloužit jen za zpochybnění danosti tzv. přirozeného řádu věcí, který vychází z těch úžasných tradic naší civilizace (zřejmě nejdokonalejší mezi všemi). Obhajoba marginalizovaných skupin je samozřejmě okamžitě označena za obhajobu deviací (opět proti přirozenosti jdoucí např. homosexualita) nebo podporu démonizované pozitivní diskriminace (ať už jde o příslušníky jiných kultur nebo třeba ženy), snaha o trochu méně antropocentrického náhledu v záležitostech životního prostředí je nazvána ekoterorismem, a když někdo nedej bože zmíní taková slova jako „solidarita“ nebo „rovnost“, je ten, kdo jej vyslovi či napsal, nemilosrdně poslán do kategorie kryptokomunistů. A to jsou samozřejmě ještě celkem slušné varianty.
Levice jako taková (včetně té domnělé levice) je označována za jistého průvodce cestou do pekel a ke krachu, fašistickou, nedemokratickou a především omezující na každém kroku. Z toho všeho pak v oněch článcích a názorech vyplývá, že takové myšlenky je nutné potlačovat vždy a všude, a za každou cenu tak ochránit demokracii před jejích zhoubným vlivem.
A tak si říkám, jestli je tohle opravdu ta tolik opěvovaná svoboda. Svoboda ke sprostotě, svoboda k potlačení svobody smýšlení.
P.S.: Pár příkladů "z praxe":
O obecné ďábelskosti levice (všimněte si prosím názvu v URL) zde: http://tomaskupec.blog.idnes.cz/c/203489/Fasizoidni-levice-hrozba-dneska-aneb-zastavte-tu-svini.html
O neomarxistech a obhájcích deviace v diskusi pod článkem třeba tady: http://katerinaknapova.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=201047&bk=2033
Feministka se zase vyskytuje tady (v diskusi): http://kanokova.blog.idnes.cz/c/203543/Kariera-nebo-materstvi-Male-dite-v-CV-zeny-je-porad-hendikep.html
A k ekoteroristům se v diskusi dostáváme třeba zde: http://martakrausova.blog.idnes.cz/c/202939/Zdravy-rozum-vs-rozum-zeleny.html nebo zde: http://streit.blog.idnes.cz/c/203578/Kde-to-jsme-Vladnou-nam-ekoteroriste.html
