Hloubání

Někdy prostě přijde čas se zastavit, zamyslet se, utřídit si svoje vlastní myšlenky, a poté znovu vykročit, možná po té staré cestě, ale s jiným uspořádáním. Většinou se takto děje po Novém roce, kdy balancujeme, hodnotíme a dáváme si předsevzetí nebo se zamyslíme, když se něco významného stane. U mě nastala druhá varianta, něco se stalo! Přemýšlela jsem den, dva, jeden týden, druhý, přestala jsem psát, začala jsem číst a občas potřebovala být chvíli sama. I když jsem zvážila všechna pro a proti, připadala jsem si stále v koncích. Ve finále je důležitější a zajímavější cesta samotná, než to, o co tady opravdu jde, a aby to mělo hloubku a došla jsem správně k cíli, chtělo to čas a ten jsem tomu ráda obětovala.

Jak jsem byla v tom svém světě a pěkně jsem si hloubala, přišla jsem na spoustu věcí, otevřel se mi zcela jiný svět. Mým největším zjištěním bylo, že některé věci chci proto, že je chce společnost, že je chtějí moji rodiče, moji známí, "chci je", protože je to všude kolem mě, pod tíhou okolí přijmu spoustu potřeb za vlastní, i když jsem se domnívala, že moje vlastní už dávno jsou, ale není tomu úplně tak! Bylo mi z toho úzko. Cítila jsem se jako bárka, která se v moři plácá, vlny si s ní pohrávají sem a tam a zase zpátky - bezmocně a bezvládně se kolébá na hladině a není reálná šance, jak se dostat na břeh, když motory jsou vypnuté a plachty stažené. Pomóóóć! Nemá cenu křičet, uvědomila jsem si, jsem sama ve svém vlastním světě, nikdo mě neslyší, aby mě mohl zachránit.

Ale... pořád jsem přece optimista a slovo problém v mém slovníku neexistuje, překážky ano, ale ty jsou od toho, aby se překonávaly. Slovo štěstí má pro mě magický význam, který mi dává sílu přijímat pouze pozitivní věci, zůstávat optimistická a nahlížet na špatné události jako na poučné, a tak po první fázi zoufalství, přišlo uklidnění a také počátek reality. Nakonec zjistíte, že nic není tak černé, jak se ze začátku zdá.

Co mě ovšem více znepokojuje, než mé niterné zamyšlení, je politická a společenská situace v Čechách. Je smutné, že lidé nemají možnost vyjádřit svoji nespokojenost, resp. oni ji vyjadřují, po tak dlouhém mlčení, docela často, ale žádný efekt to nemá, což je obecně pro voliče dost zoufalé. Arogance a neochota cokoliv změnit momentálně zasáhla celou naši zemi, jako by ji zabalila do jedné velké pavučiny, z které není úniku. Morálka klesla hluboko pod bod mrazu a bude těžké ji opět dostat na výsluní. Pomlouváme politiky, sousedy, kolegy v práci a všechny okolo, ale nikdy nezačneme u sebe. Ano, ryba smrdí od hlavy, ale dát šanci tomu, změnit nejdříve něco u sebe, by měl udělat úplně každý. Přes nějaké svoje vnitřní překážky, které v sobě máme, bychom se měli zaměřit na reálný problém, který nad naším státem visí jako kletba. Úpad morálky problémem je!! Neochota, zloba, nenávist a zášť jsou hlavní znaky naší současné společnosti! Pojďme problém přeměnit na překážku, kterou můžeme sice s těžkou nohou, ale přece jen překročit. Zahoďme negativismus a věřme s optimismem v srdci, že může být lépe, jen tomu musíme trochu pomoct, samo se nestane vůbec nic!