Boxing day race

Každoročně se na Boxing Day, tj. 26. prosince jede, lépe řečeno plachtí závod lodí, který startuje v australské Sydney a končí v tasmánském Hobartu. Prý je to událost roku, na kterou se čeká 360 dní. V den startu, tedy v den sváteční byla dost zima, poprchávalo, obloha byla šedivá a moře ocelově neklidné. Tento jachtařský závod je považován za vůbec jeden z nějtěžších na světě právě díky náročnosti trati. Silné proudy, velké vlny a možnost bouří na otevřeném moři jsou největšími překážkami na celé cestě k cíli. V letošním roce odstartovalo 88 lodí, které  se rozhodly pokořit necelých 1200 kilometrů a dojet co nejdříve do finiše. Těm nejúspěšnějším to trvá něco málo přes jeden den a těm nejpomalejším zase něco málo přes týden. Ročník 2011 s pořadovým číslem 66 skončil dost dramaticky. Největší favorit a vítěz posledních x-ročníků své letošní prvenství neobhájil a z pocitů neférovosti závodu podal stížnost pořadatelům, kteří ji nakonec shledali jako neoprávněnou.

Deštivo-větrné počasí nás během chvíle vyhnalo z louky na Dover Heights vysoko nad městem, z které bylo krásně vidět na moře a na samotný start plachetnic, nicméně nás to neodradilo od ranního plánu podívat se odpoledne na vánoční strom v centru města. Přesunuli jsme se do city, jak tady říkají centru města a pěšky jsme sešli přes kostel svaté Mary až na Martin's place. Obří strom vypadal úplně stejně  jako v loni i s povědomě stejnými ozdobami, takže trochu bez fantazie. Vzhledem k tomu, jak se Australani chlubí svým nejfamóznějším novoročním ohňostrojem, tak vánočním svátkům a jejich výzdobě letos moc nedali. Pokračovali jsme dál až do Darling Harbour, kde jsme se museli osvěžit, neboť začínalo být čím dál tím větší dusno. Z ranní šedivé oblohy, která nás ráno vyhnala z louky nad městem se odpoledne vyklubal pěkný slejvák, který nás nakonec donutil z města odjet úplně.

Výsledky ze slavného závodu jsme se dozvěděli až z ranních zpráv. Nijak jsme tím zaskočeni nebyli, natož překvapeni. Žádní velcí fandové totiž nejsme a místnímu jachtařskému šílenství jsme nepropadli. Vodu si užíváme především jako plavci, kdy pravidelně každý víkend chodíme smočit svá unaveně vyprahlá těla do průzračně osvěžující slané vody. Nepopsatelný je pocit bezprostředně poté, co vystrčíte poslední palec z moře. Pokaždé nechám sůl na sobě uschnout a nesundám ji ani při odchodu z pláže. Mořský život cítím i ve svých vlasech a nemůžu si vynachválit jemnou, lehce opálenou pokožku. Na to, že se sama hodnotím spíše jako zimní tvor si život u moře nemůžu v tomhle směru vynachválit a občas i zapomenu na to své věčné brblání o tom, jak je život zde v klokanově nesmiřitelný s mojí dosavadní představou. A proto vodě zdar a velké díky za to, že tu mohu být!