Společenství vlastníků – komunistické principy v tržních podmínkách

Investujte do bydlení! Pořiďte si byt svých snů! Tyto rady se na nás valí od rána do večera z tisku, TV, rádia, plakátů, internetu, z reklam v dopravních prostředcích, v bankách, obchodech a neuniknete jim ani při otevření vlastní poštovní schránky.

V minulosti byly byty nedostatkovou komoditou. Tento stav přetrvával zhruba až do přelomu tisíciletí, pak nastal boom stavebních spořitelen a hypoték, developeři začali měnit (nebo kazit?) krajinu mohutnou výstavbou sídlišť či jednotlivých bytových domů v kdejaké nalezené zapomenuté proluce. Konečně je tedy dostatek bytů: od malých po velké, od luxusních po obyčejné, na kraji města, za městem, v centru, v novostavbách, v panelácích, v rekonstruovaných historických domech. V krásných katalozích se dozvíme, že právě tato nemovitost se nachází v atraktivní lokalitě v zeleni a přitom jen 5 minut od centra, je to výhodná koupě a trvalá investice.

Podlehli jsme náladě doby

Ani my jsme neodolali vábení developerů a koupili si nový byt. Doposud jsme žili v panelovém domě, který patřil městu. Radnice o dům celkem pečovala, nechala provést zateplení, novou vnitřní dlažbu, výměnu oken i výtahu. Mezi sousedy se spekulovalo, jak na tom všem vydělala spřízněná stavební firma. A nájemné stoupalo. Reprezentant stavební spořitelny, který se u nás náhodou objevil na pravidelné oprašovací návštěvě těsně poté, co jsme obdrželi nový předpis na úhradu nájemného, nás přesvědčil, že než vydávat nenávratně peníze za nájem, je lépe splácet vlastní úvěr.

Zřídili jsme si tedy úvěr, zaplatili developerovi za byt, inzerovaný jako mimořádný, prosluněný a v žádané lokalitě, odpustili mu klamavou proklamaci o snadné dosažitelnosti centra (stejně tam nepotřebujeme chodit), namontovali žaluzie proti nepříjemnému jihozápadnímu slunci, nakoupili nábytek a dostavili se na první společnou domovní schůzi, lépe řečeno na ustavující schůzi společenství vlastníků jednotek.

Když mají všichni všechno dohromady

Developer předal správu domu do rukou správcovské společnosti, která se bude starat o provoz domu, t.j. o úklid, drobné opravy, přívod médií, popelnice, vyúčtování.

Ovšem o základních principech fungování domu si musíme my, vlastníci, rozhodovat sami. Máme na to zákon. Dozvídáme se, jak má dle zákona fungovat společenství vlastníků jednotek.

Kromě svého bytu vlastníme ještě jakousi poměrnou část ostatních společných prostor, chodby, výtahu střechy, potrubí.  Všechno patří všem, a když se o to všichni budeme starat, tak budou všichni spokojení. Tohle jsem slyšela naposledy před mnoha lety na základní škole v dobách existence ČSSR. Soudružka učitelka nám sdělovala, že toto je základní cíl komunistické společnosti, ke které směřujeme. A hle! Dočkali jsme se! V našem tržním hospodářství se jedna ze základních potřeb lidí, bydlení, opírá o hlavní myšlenku fungování komunistické společnosti.

O tom, že když mají všichni všechno dohromady, tak to VŠECHNO, co je společné, spíš upadá než vzkvétá, jsme se přesvědčili v éře trvání socialistického tábora.

A přesvědčujeme se o tom denně jakožto vlastníci bytové jednotky v našem domě.

Když se mají všichni o všechno společně starat

Je třeba opravit střechu, protože do bytu v posledním patře zatéká. Na svolanou schůzi společenství však přijde jen pár lidí. Tak malý počet vlastníků není oprávněn dle stanov rozhodnout o větší investici. Na další schůzi, kde počet přítomných je již usnášeníschopný, se ukáže, že o opravu střechy nemá většina přítomných zájem. Dejte si pod strop kyblík! Naprasklý spoj mezi potrubím, které prochází naším sklípkem a je třeba ho opravit, má stejný úděl jako střecha. Dejte si na zem kyblík!

Výbor společenství vlastníků, do něhož se v době vzniku pod vlivem euforie a nadšení pro vše nové, dobrovolně nahlásilo pět sousedů, po několika letech celý rezignoval. Bylo s tím spousta starostí a kde na to má zaměstnaný člověk brát čas.

Pět let ve svém a jak dál?

Budeme schopni utvořit nový výbor? Naštěstí se zvedla jedna ruka. Hlásí se mladý muž, který právě dostudoval práva. Super! Zároveň však sděluje částku, kterou si představuje jako odměnu pro výbor. Částka je v rychlém hlasování zamítnuta, neb 200 Kč za byt měsíčně je dle názorů většiny příliš a jediný dobrovolník tímto ztrácí zájem. Po dlouhé chvíli ticha se hlásí paní Světlana. Pochází z Ruska, bere minimální plat, za odměnu bude ráda, a tak vysokou nepožaduje. Jako zázrakem se k ní přidává důchodce z 2. patra, prý má dost času a může i sám občas něco opravit. Drobné opravy nejsou zrovna to nejdůležitější, čím se má výbor zabývat, ale všichni ho podpoří. Třetí kandidát je vlastník, který zde sice nebydlí, ale je členem výboru v místě svého skutečného bydliště, takže má zkušenosti a jeho jméno je doplněno do počtu nového, nyní již jen tříčlenného výboru. Asiaté, sedící u vedlejšího stolu, se dohadují, o čem jsme vlastně hlasovali. Jejich desetileté dítě, které jim slouží jako překladatel, nepochopilo, co se děje a nebylo schopno správně přeložit smysl situace.

Schůze končí, nový výbor je zvolen, zákon je naplněn. Zvládnou tito tři lidé starost o velký dům s 50 byty? Na to je třeba znalostí ekonomických, právních a stavebních. Organizační schopnosti a autorita. A především ochota věnovat čas práci za minimální odměnu.

Nesousedé

Řada majitelů bytových jednotek v domě nebydlí a byty pronajímá cizincům, studentům či užívá k podnikání. Počet bytů, které jsou řádně obydlené jejich majiteli, klesá. Jestliže počet tohoto provizorního osazenstva převýší 40%, projeví se to negativně na atmosféře a kultuře veškerého bydlení. Pozvracený výtah, psí výkaly a loužičky po chodbách jsou každodenní skutečností. Lidé v domě se neznají a nezdraví, cizinci nectí naše etické, estetické a kulturní normy. Mladá rodina naproti přes chodbu už byt prodala. Zájemců bylo hodně, rozhodně prodali za víc, než zač před pár lety koupili. Jsou spokojení a noví majitelé také. Ti se nám dokonce přišli představit. Jsou zdvořilí, usměvaví, ale česky ještě moc neumí, žijí v republice teprve dva roky. Další vlastníci, kteří zaručeně nemají schopnost ani zájem starat se o dům! Budou tu třeba v tichosti bydlet, ale na schůzi pravděpodobně nepřijdou, pro investici ruku nezvednou, a když nebudou platit poplatky, co s nimi?

Jak se ale dohodnout?

Chci mít svůj byt v klidném čistém domě, ale nemám čas ani schopnosti starat se spolu s ostatními 50 vlastníky o ostatní prostory a organizaci domu. A hlavně namám energii, chuť a nadšení dohadovat se s nezodpovědnými majiteli. Chci, aby se o dům jako celek starala kvalifikovaně a profesionálně nějaká autorita, aby umravňovala nepřizpůsobivé obyvatele, svolávala schůze, zajišťovala opravy, optimalizovala náklady. Neumím v tomto článku vymyslet funkční model pro moderní bydlení, ale volám po změně zákona o společenství vlastníků bytových jednotek. Ten stávající je nevyhovující a nepřímo podporuje a urychluje chátrání objektů, zejména těch, kde se sešla nesourodá společnost.

Jistě, existuje řada společenství, jejichž dům vzkvétá, tam kde se sešli majitelé s budovatelským duchem a s odpovědným vztahem k majetku. Pokud bydlíte v takovém domě, važte si toho!