Půjdete na Padesát odstínů?

Ve čtvrtek 12.1.2015, pár minut po půlnoci, má v mnoha kinech premiéru dlouho očekávaný film Fifty Shades of Grey.  Počty prodaných a rezervovaných lístků stále rostou. Zvědavost je veliká.

Vraťme se však ke knižnímu vydání - trilogii „Padesát odstínů “  britské autorky E. L. James . Všichni o ní slyšeli, někdo i četl. Jen málokteré literární dílo vyvolává mezi jeho čtenáři i nečtenáři tolik diskuzí - kritiky, opovržení, posměchu a záporných reakcí. Převažují názory, že téma je hloupé, naivní, nesmyslné, nudné, zavádějící. Ovšem něco na té knize je, když se o ní už roky tolik diskutuje (první vydání vyšlo v roce 2011). Rychlostí prodeje byl údajně vytvořen nový rekord, práva na celou trilogii byla prodána do 37 zemí. (Zde cynicky dodávám, že trilogie je poněkud rozvleklá a prvním dílem by mohl příběh skončit. Tři díly se však prodávají lépe, než samostatná kniha, že.)

Nemůže se líbit mužům

Příběh lze shrnout zhruba takto: dívka Anastasia Steele se v prvním díle zamiluje do mladého, ohromně bohatého, více než krásného a neobvykle chytrého podnikatele Christiana Greye, ve druhém díle ji požádá o ruku a ve třetím spolu žijí jako manželé.  V posledním díle se autorka snaží dohnat chybějící děj dílů předcházejících: vydírání, automobilová honička, střelba, odhalení rodinného tajemství a zakončen je očekáváním druhého potomka. Vše protkáno erotickými scénami .… Takže - nehledejme v knize nějaké hodnotné literární umění, ani poselství nebo dokonce návod na život.

Nemůže se líbit mužům, protože je psaná z pohledu 20 leté studentky. Hlavní hrdinka, řeší denní záležitosti, známé snad všem ženám  – neupravené vlasy, padnoucí či nepadnoucí oblečení, (ne)schopnost chodit na vysokých podpatcích, červenání se, obavy, jak co sdělit svému partnerovi a jak on na to bude reagovat.

50 stínů překladu

Než knihu někdo zcela odsoudí, měl by si ji přečíst v originále.

Jak známo, přeložená kniha je vždy dílem překladatele, nápaditost a literární schopnosti překladatele mohou originál vylepšit, nebo z něj vyrobit nezajímavé čtení. Překladatel volí slova podle toho, jak on dílo pochopil. Ironie, vtip, podtextové myšlenky, tedy to, co je mezi řádky a co není vysloveně napsané, se v překladu nemusí objevit vůbec. Tím kniha ztrácí to pravé - skrytou „tajenku“, jejímž pochopením a nalezením se stává pro čtenáře zajímavou. A právě tohle, dle mého názoru, se stalo při překladu knihy do češtiny.

Škoda, že překladatelka zvolila pro klíčovou vlastnost hlavního hrdiny, v originále „control freak“, překlad „posedlý kontrolou“. Toto zvláštní spojení slov nevystihuje zcela přesně právě tu jeho klíčovou vlastnost. Autoritativní muž, s potřebou ovládat vše kolem sebe, vyžadující poslušnost a k tomu také potřebou stále kontrolovat, zda lidé dělají, co on nařídil.  Tato vlastnost v jím velmi přehnané formě vyvolává v lidech strach a má v příběhu negativní nádech.  Pro překlad prospěšnější by snad bylo zvolit pokaždé jiný, situaci adekvátní význam - diktátor, dirigent, manipulátor, dozorce. „Posedlý kontrolou“ zkrátka není ono.

Ke škodě mi připadá též překládat „murmur“ slovem „zavrnět“. Vzhledem k tomu, že toto slovo se vyskytuje na každé stránce několikrát, bylo by pro českého čtenáře přirozenější obyčejné „řekl“ (čeština snad odpovídající jednoslovný výraz nemá - nízký tichý svůdný hlas). Často se opakující „Christian zavrněl“ si hraje se čtenářovou trpělivostí.

Dalším odrazujícím spojením je „moje vnitřní bohyně“, v originále „my inner goodness“. V našich podmínkách jsme zvyklí na „mé druhé já“, či „podvědomí“,  což sice není úplně přesné, ale vzhledem k tomu, že i tento výraz se objevuje na každé stránce, patvar „vnitřní bohyně“  opravdu otravuje.

Naopak překlad názvu knihy jako „Padesát odstínů šedi“ se povedl velmi. Dodává zajímavosti a tajemnosti, i když britská autorka názvem „Fifty Shades of Grey“ měla spíše na mysli proměnlivé nálady hlavního hrdiny jménem Grey, jeho nečekané reakce a chování na padesát způsobů.

50 možností, jak trilogii číst

Porno pro maminy, průvodce BDSM, milostný román, pohádka, psychologická kniha. Někdo sleduje děj, někdo svět ctihodných bohatých Američanů či bídný život prostitutky-narkomanky ve formě vzpomínek Christiana na dětství.

50 důvodů, proč trilogii (ne)zavrhnout

Pokud se čtenář povznese nad absurdní děj a zdlouhavé popisy erotických situací a považuje to jen za pozadí pro vyjádření dalších sdělení, vznikne mu z knihy erotické, kniha o duševních pocitech. Vyplavou na povrch situace, prožitky i otazníky, které jsou našim životům už mnohem bližší. A právě popisy vnitřních prožitků jako je radost, těšení se, zklamání, bolest, trápení, touha, přání, zvědavost, strach, se autorce velmi povedly.

Snad každý někdy zažil ohromné zklamání. Něco si moc přejete, hledáte to, a v momentě, kdy TO konečně najdete a uchopíte, zjistíte, že součástí té vysněné věci je ještě něco navíc – s čím jste nepočítali. A ta věc, která je tam navíc, naprosto zastiňuje a zruinuje všechno TO, o co jste tak usilovali a na co se tak těšili.  Tento pocit, jak naložit s „přesplněným“ přáním, je obsahem první knihy.

Anastasia, která nikdy neměla žádného přítele, si ho velmi přeje, chce, aby se jí líbil, byl fajn a trávili spolu volný čas  - kamarádi, kultura, sport.  A v momentě, kdy se seznámí s mužem, který je více než krásný, miliardář a navíc o ní projevuje zájem, zjistí, že on má o vztahu zcela jiné představy: má se jednat o smluvní vztah s přesně stanovenými podmínkami, kdy se budou vídat, jaké praktiky budou provozovat, jaké ne, podle jakých pravidel bude Anastasia po dobu trvání smlouvy žít. Dívka, která je zvyklá zatím spíše poslouchat, než se samostatně rozhodovat, nedokáže jeho návrh vztahu jednoznačně ani přijmout ani odmítnout.

Mohu být spokojená, když najdu něco jiného, než jsem hledala? Čtenář si jistě ve své paměti vzpomene na řadu v principu podobných případů, splněných přání se zklamáním – po nástupu do vysněného zaměstnání zjistí, že šéf je nesnesitelný, po nastěhování do nového bytu pozná problematické sousedy, krásné nové sako při nošení pouští barvu… Zvažuji, jestli věc vzít se vším všudy, nebo vůbec. Buď to přijmu a budu se snažit přizpůsobit, ovšem nevím, jestli se to povede. Nebo se věci vzdám, ale pak mi to zase bude líto.

Druhý díl řeší, jak žít s psychicky nemocným člověkem. Odhaluje problémy adoptovaných dětí, u kterých se mísí geny divokých biologických rodičů, hrůzné zážitky s nimi a následný život ve vzorné náhradní rodině. Anastasia poznává a snaží se vyrovnat s Greyovými následky jeho temného dětství – střídavými náladami, strachy, paranoiou a touhou zcela ovládat její soukromý i profesní život.

Třetí díl hledá cestu, jak žít s dominantní osobou a zachovat si své zájmy, názory, přání, jak se nenechat ovládat. Anastasia se učí, jak obhájit před Greyem odlišný názor, když předem tuší, že se na ni bude zlobit. Jak se má chovat, aby se nezlobil. Mnohdy se jí však nedaří. Anastasia si chce budovat kariéru editorky v nakladatelství vlastními schopnostmi, beze stínu všemocného manžela a proto si chce ponechat  své dívčí příjmení ve firmě, kde pracuje. Tyto důvody však manžel Grey nepochopí a pod jeho nátlakem (tak ty se za mě stydíš) ustoupí a příjmení si změní. Je samozřejmě naštvaná, že zcela ignoruje její přání, ustoupila jen kvůli tomu, aby se nezlobil.  On je poté spokojený, má dobrou náladu a nemůže pochopit, proč je Anastasia naštvaná. Vždyť se přece dohodli. Z podobných mikropříběhů je sestavená celá trilogie.

Dílo vychvalované, obdivované, zatracované, zesměšňované. Jde jen o úhel pohledu, ze kterého se na něj díváme a hodnotíme. Což ostatně se vztahuje na všechny životní situace.