Zdravotnictví a normální rozdělení.

     Prakticky bez nákladů a složitých opatření je možné podstatným způsobem zlepšit úroveň našeho zdravotnictví, pokud budeme respektovat zákon normálního rozdělení. Ve svém příspěvku „Co je normální“ jsem se snažil tuto zákonitost přiblížit i laikům.

                   Vždy, pokud slyším o chybě lékaře, a některé chyby jsou odstrašující, zejména, když se dostanou do pořadu typu „Občanské judo“, říkám si, zda se to muselo stát.  Studium medicíny bylo, je a bude atraktivní, a vždy bude dost zájemců o toto studium. V minulém režimu, pokud zájemce pocházel z dělnické rodiny, měl oba rodiče v komunistické straně, sám byl pokud možno aktivní v ČSM, pak už tolik nezáleželo ani na prospěchu na střední škole. Pokud měl ty správné známosti a neměl IQ tykve,  pak to bylo stejně jednoduché. Toto kriterium ještě více platí i dnes.  Místo stranické příslušnosti se dnes nosí obsah peněženky.

            Pomineme-li nestandardní kriteria,  potom je nejdůležitější inteligence zájemce o studium. Přitom jsou i jiné vlastnosti, které jsou trestuhodně ignorovány. Asi každý z nás již slyšel o schopnostech, kterým zatím nerozumíme a nedovedeme je vysvětlit. Přitom v určitých oblastech (proutkaři-vyhledávání zdrojů vody) jsou již samozřejmostí. Jedná se o citlivost-senzibilitu  na jevy nebo podněty někdy jako mimosmyslové vnímání. Definoval jsem to jako SQ senzibil kvocient, který by mohl být charakterizován schopností nalézt vodu, nebo vnímat minimální teplotní rozdíly. Tato vlastnost je známá u lidových léčitelů. Podle přístupu léčitelů k lékařům můžeme usuzovat na kvalitu léčitelů. Stejně jako u lékařů podle postoje k léčitelům. Stejně jako jsou mizerní léčitelé, ti zpravidla nemají rádi doktory, najdou se i mizerní doktoři, většinou spílající léčitelům. Pro obě kategorie opět platí zákon normálního rozdělení.

 To je 2,1% mizerných nebo špatných doktorů, 13,6% nicmoc doktorů, 68,2 (34,1+34,1) normálních průměrných doktorů, 13.6%, velmi dobrých doktorů a 2,1% kapacit. Obdobně by to platilo u léčitelů, pokud by mezi nimi nebyla spousta šarlatánu, nemajících s léčitelstvím nic společného.  Stejně je rozdělena dispozice SQ. To znamená 2,1% populace má mizerné senzibilní dispozice, bohužel sám patřím mezi ně a vymyslel jsem pro ně název senzidebil na rozdíl od senzibila. 13,6% procent populace má tyto vlastnosti mizerné, 68,2% průměrné. Pokud by se využila vrozená dispozice dalších 13,6% bylo by to skvělé. Zbytku 2,1% je hříchem neumožnit jim uplatnění tohoto božího daru.

            Asi každý se setkal s případy, kdy nemocní byli léčení z nemocí, které neměli. V krajním případě určil správnou diagnózu patolog. Bohužel, někdy (sám znám případy) tato léčba pacienta poškodila. V těchto případech byla vyhozena spousta peněz a dělána zbytečná vyšetření. Na druhé straně tyto prostředky a kapacity lékařů chyběly.  Sám znám z blízkého okolí několik případů a prakticky každý s kým jsem na toto téma hovořil, taky věděl o nějakých. Jako příklad uvedu matku pěti dětí, která asi od 25 let měla problémy, jako bušení srdce, zadýchávání se, někdy sklon k mdlobám, špatný spánek a další. Dalo se s tím žít a lékaři říkali „ To víte  pět dětí, to jsou nervy. “ Cpali do ní prášky a pro ně to bylo vyřízené. Když  začali stavět svépomocí řadovku přidali „ To víte děti, a teď ta stavba.“. Když začala podnikat, tak to vše bylo ještě jasnější „Ty děti a to podnikání , to víte, nervy“ a přidali další prášky, další vyšetření. Potom, úplně náhodou, díky tomu, že se zapovídala s obvodní lékařkou a paní doktorka ji opakovaně změřila tlak digitálním tlakoměrem, zjistila, že po deseti minutách klidu se nic nezměnilo zejména tep přes 100. Poslala ji k internistovi a ten konstatoval, že pokud by nepřišla, v nejbližší době by ji přivezli, neboť by zkolabovala. Jo, štítná žláza dovede být mrcha. A příznaky zvýšené činnosti štítné žlázy odpovídají příznakům při psychických  problémech. Potom si vzpomněla na návštěvu senzibila s problémy dětí asi před deseti léty.  Ten s virgulí konstatoval diagnózu stejnou jako lékaři se svými vědomostmi a přístroji. Paní byla šokována, navíc, když taky určil její problémy.  Spletl se jenom v tom, že konstatoval problémy s krčními mandlemi. Na odpověď, že krční mandle nemá řekl, že tam něco cítí.  Pokud by měl za sebou medicínu, asi by ji poslal na vyšetření štítné žlázy o deset let dříve.  Ještě jednou doporučil, aby  s dětmi šla na vyšetření ke specialistovi.

            Mám dojem, že talent jako kriterium pro studium je běžné jen u uměleckých oborů. Jinde je to tak,  jako kdyby na příklad superstar  nebo miss byla vybírána losem.  Pokud by jako kriterium studia  medicíny byly talentové zkoušky senzibility a kdyby lékaři měli vlastnosti léčitelů, nebo jinak, léčitelé by měli vzdělání lékařů, bylo by to ideální.  Babička mých dětí by určitě žila déle a užila by si vnoučat.  Mám trochu i výčitky svědomí, že se nesnažím, v rámci možností, ovlivnit kriteria výběru ke studiu medicíny - zařazení talentových zkoušek na SQ, což by neměl být problém.  Je zajímavý přístup těch opravdových léčitelů, kteří o své schopnosti říkají, že je to dar Boží a ten se nesmí zneužívat. Já k tomu tvrdím, že na dobrotu se nemá doplácet. Nedovedu si ani představit, že by některé hvězdy showbyznysu nebo politiky měly stejné názory.