S jídlem roste chuť.

   Sem tam se setkávám s názorem, že není dobré, aby se lidé v politice střídali. Prý  ti, co jsou u korýtek už mají nahrabáno  a v případě změny budou hrabat další.  Líbí se mi platnost lidové filozofie, která je ukryta v příslovích.  Pro mne je použitelné „S jídlem roste chuť.“ Pokud by došlo ke změně, tak by se do politiky dostalo i dost lidí, kteří by tam šli s čestnými úmysly.

                     Podle zákona normálního rozdělení je jich dost.  Problém je v tom, že se do politiky nevybírá, ale musí se tam člověk procpat. A nejlíp se cpe přes kamaráčofty, někdy se říká strany. Lidi dělají pro lidi, straníci pro straníky.  Zatím.

            S tím hrabáním souvisí taky určitá stydlivost. Když někdo v politice začíná s dobrými úmysly tak  se i stydí za něco, co zatím považuje na nečestné. Dá se předpokládat, že nové tváře se musí trochu orazit než začnou hrabat ( víc je v mém příspěvku  o shnilém jablku). Jak jim otrne a začnou být otrlí, pak s jídlem roste chuť.  K tomu přispívá i to, že na naší politické scéně si nepamatuji, že když se na někoho něco provalí, tak dotyčný je nějak postižen. Natožpak, že by někdo dobrovolně po průšvihu odešel.  Jen náznak možnosti, že by byl odejít z politiky vyvolá žalostné až zuřivé ujišťování, jak chce sloužit lidu, který ho zvolil. Jak své voliče nechce zklamat. No když někdo podle svého mínění dobře pracuje pro lidi do roztrhání těla, zaslouží si ocenění.  Alespoň nějakou židli ve správní radě polostátního podniku.

            I současné předvolební průzkumy  ukazují, že asi k významné změně nedojde. Bohužel. Přitom je pár stran,  které by stálo za to dát hlas. Věci veřejné, zdravý rozum, svobodní občané… Mám ale dojem, že na voliče, pokud nebudou chtít volit parlamentní stranu spíše zapůsobí převlečené parlamentní strany odpadlíků.     Ať ti politici alespoň nemlaskají.