Odcizený hlas

           Jako volič neparlamentní strany  často slyším zcestný názor, že jsem dál půl hlasu Paroubkovi a druhou polovinu Topolánkovi. Není to pravda.  Pravda je, že můj hlas ve volbách byl proti mé vůli odcizen a skutečně se o něj šábly parlamentní strany.

        Kdo nejde k volbám dává najevo souhlas se současným stavem a svůj hlas teoreticky dává skutečně parlamentním stranám.  Ti, co volí neparlamentní stranu však vyjadřují svou nespokojenost se současným stavem a dávají najevo zájem o změnu. Těmto byl jejich hlas volebním systémem odcizen. Někdo by mohl říci ukraden. Spravedlivější systém by mohl mít více forem. Takzvaně propadlé hlasy by mohla dostat do výše 5 procent nejsilnější neparlamentní strana dále druhá nejúspěšnější neparlamentní strana až se rozeberou hlasy pro neparlamentní strany. Nebo by měl mít volič možnost, určit náhradní stranu.  Případně by mohly být sečteny hlasy za celou republiku podle stran a ne jenom pro kraj. Pro křeslo v parlamentu by musela mít strana určitý počet hlasů. Odhadem by stačilo asi 25 tisíc voličů v republice na jednoho poslance v parlamentu. Potom by i menší strany měly šanci.

            Když někdo straší voliče, že jejich hlas propadne, má zřejmě zájem, aby vystrašený volič dal svůj hlas parlamentní straně a vše zůstalo při starém. Přece už mají dopředu rozdělena křesla. Kdo může mít takový zájem je zřejmé.  Takové strašení voličů je nejlepší agitace, podstatně lepší než drahé billbordy.  Kdo ví jak by dopadly volby třeba při devadesátiprocentní účasti. To by ale občané museli svou účasti  projevit zájem o budoucnost státu. Stávající parlamentní strany musí mít noční běsy při představě,  že by voliči neměli strach, že jejich hlas propadne. Jak to myslí se svými voliči dokazují poslední dobou v parlamentu.

           Pochvalování systému dvou stran je totéž jak nahrazovat Mikuláše Santa Klausem nebo dědou Mrázem.  Systém dvou stran se nejvíce blíží systému jedné strany, který se pro určitou skupinu občanů osvědčil v minulém režimu. V tehdejším shromáždění se hlasovalo na 100 procent. Dnešní parlament by mohl být rozpuštěn a záleželo by na dohodě předsedů stran. Při prosazování stranické disciplíny je parlament opravdu zbytečný. Říci, že poslanci by měli hlasovat podle svědomí, nebo zájmu voličů je dnes dobrý vtip.

            Volbou neparlamentní strany se volič  sice zbavuje podílu na vynikající práci parlamentu, ale taky spoluodpovědnosti za současný stav společnosti. Ti, kteří zvolili současný parlament nemají ani právo nadávat.