Nevím, jestli se mám radovat

. Tak jsem se minulý týden dočetl, že nám Irsko vydalo někoho, kdo tam byl odsouzen za znásilnění a vraždu mámy dvou dětí. Rodina oběti proti tomu protestovala, asi se informovala o našich poměrech a chtěla nám ušetřit výdaje na jeho existenci. Nebo snad z jiných důvodů? Když spočítáme náklady na jeho věznění nejméně 20 tisíc měsíčně tak to za 20 roků dělá skoro 5 milionů.

   Státní pokladna je na tom asi dobře a politikům se to daří úspěšně tajit a straší nás nějakým velkým státním dluhem.I to vyjednávání o vydání zabralo nějaký čas úředníkům. A čas jsou peníze. Kdyby na tom erár nebyl dobře, tak naši křišťáloví a zodpovědní poslanci by si určitě nepřidali na výplatách. Nebo opravdu nejsou tak křišťáloví a zodpovědní? Možná jenom jejich odpovědnost končí u jejich korýtek. Přidali si jen takovou malou částku, kterou dost jejich voličů nenajde ani ve výplatním sáčku. Nevím, jestli náhodou není stravování ve věznicích lepší než v některé nemocnici. Nedivil bych se. Vždyť si to v těch věznicích jistě zaslouží.  Měli bychom si vzít příklad z Norska.  Ani se mi nechce věřit, že masový vrah má takový luxus.

            Čtvrt milionu ročně pro vraha, stodvacet tisíc ročně pro zákonodárce. Co to je proti miliardám státního rozpočtu. Tak asi uvažuje naše šlechta. I těch doktorových 7 milionu je proti bilionu v rozpočtu prkotina. Doufám, že u příštích voleb jim to voliči spočítají.