Neviditelná ruka trhu

Počátkem devadesátých  let nás superodborníci přesvědčovali, že problémy ekonomiky vyřeší neviditelná ruka trhu. Jsme svědky jejich pravdy. Neviditelná ruka řeší a nejen ekonomiku. Trh se zdravím, zakázkami, tituly, spravedlností a kdoví s čím vším dalším vítězí nad plánovitým hospodářstvím. Dva extrémy, nebo spíše exkrementy.

            Systém, který v naší společnosti  nazývám ode zdi ke zdi. Buď pravice, nebo levice. Jako kdyby nebyla střední cesta. Podle zákona normálního rozdělení by bylo možno tuto střední cestu definovat tím, že tento systém musí vyhovovat šedesáti procentům občanů. Systém, který by nenechal všechno na neviditelné ruce trhu, ale v užitečné a rozumné míře by byl usměrňován a regulován. Tím nemyslím EU. Jsem přesvědčen, že je užitečné přebírat osvědčena a vyzkoušena řešení problémů. Zatím nikdo ve světě nepřebral náš genitální výmysl „superhrubá mzda“ , ba naopak tato bude zrušena. Hlavně, že byla práce pro zbytečné úředníky. Zajímalo by mne jaké za tento výmysl dostali odměny. Sjednocena DPH  asi v bohatším Dánsku není tak problematická, ale  myslím si, že Dánsko spíš zohlední členění produktů a služeb na nezbytné a ostatní a zavede nižší DPH na potraviny, než se najde jiný stát, který nás bude následovat. Pokud mne někdo přesvědčuje, že se daňová zátěž  reformami nezvýší protože budou kompenzace, tak bych ho nechal zavřít nebo zaplatit úředníky, kteří těžce na daňové reformě pracují. Jako kdyby i méně chápající občan nevěděl, že se státní kasou je to špatné a jediná možnost je více vybrat na daních. Je i možnost šetřit na nákladech státu, ale kapři si rybník nevypustí. Tím, že máme zbytečné úředníky, když máme zbytečnou práci to ale nekončí, ještě přidělají zbytečnou práci firmám, živnostníkům a spoustě dalších úředníků.

            Systém, který by byl rozumný ale nejde udělat se stranickou a koaliční disciplínou. Jednou jsem rozesmál známého, když jsem říkal, že v parlamentu by se mělo hlasovat v souladu s morálkou, svědomím a zdravým rozumem. To bylo dost dávno. Teď vím, že v parlamentu rozhoduje někdo a ostatní disciplinovaně hlasují. V minulém režimu se hlasovalo na 99.99 procent, dnes na 49 procent +nedisciplinovaní jedinci, opovržlivě nazývaní přeběhlíky..

            Největších úspěchů tržní mechanizmy dosáhly v oblasti morálky. Ještě teď slyším někdy argumentaci, že za to může minulý režim a tím pádem komunisté. Byl jsem vychován v tomto režimu a tehdy platilo, že projev nedůvěry je urážející a zneužití důvěry trestuhodné. Dnes v souladu s tržními mechanizmy platí, že projev důvěry je hodný vola a zneužití důvěry je úspěšné podnikání. Pokud se někdo v minulém režimu necpal ke korytu, které měl vyhrazen určitý okruh lidí, nemíval problémy. Teprve až se zlodějiny, podvody, korupce a další postavily na úroveň podnikání, začaly fungovat tržní mechanizmy podle představ některých. S úsměvem si vzpomínám, jak v devětaosmdesátém byly zveřejňovány platy funkcionářů strany a prominentních vedoucích pracovníků. Byli to hrozní žabaři.

 Zastánci tržních mechanizmu mají z vývoje posledních dvaceti let jistě radost.  Za peníze na trhu je možné dostat skoro všechno. Chce to ještě trochu otrlosti a budeme prodávat i Národní divadlo, Václavák a Karlštejn jen proto, aby státní moloch měl co prožrát. Na trhu je možné koupit bílé maso, politiky, tituly, zakázky, zbraně, drogy prostě cokoliv a prakticky bez omezování.

Pro pobavení  co platíme v EU jsem převzal odkaz od paní Petrové

    http://dotsub.com/view/01ad2718-073c-474a-ac40-c7a72e199d55