Na co máme ombudsmana.

Ve slušné a dobře fungující společnosti je ombudsman na dvě věci, Na nic a na …Ve společnosti, kde neplatí vždy zdravý rozum,  pojem morálka a spravedlnost nic neznamená si někdo vymyslel pojem ombudsman a teď nás to něco stojí

Co to je 112 milionů proti rozpočtu. Naší představitelé uvažují jako notorický ochlasta v hospodě. Co to je jedno pivo nebo jeden panák proti mé výplatě. Potom se diví, že prochlastal polovinu výplaty 112 milionů pro úřad ombudsmana, půl miliardy na senát, 163 milionů pro úřad pro studium totalitních ržimů, 46 milionů pro Organizaci pro pomoc uprchlíkům, 30 milionů pro Sdružení pro integraci a imigraci, 22 milionů na Poradnu pro integraci, 23 milionů pro Multikulturní centrum, 50 milionů pro Poradnu pro občanství, občanská a lidská práva a další miliony, které jsou prkotiny ve srovnání se státním rozpočtem. Takové hospodaření nás v součtu dovedlo k obrovskému státnímu dluhu a jenom úroky dělají kolem 64 miliard ročně.

     Pokud  někomu začne  protékat voda  střechou a  zjistí, že má ve  střeše díru pak střechu opraví sám,  pokud to umí, nebo zadá  opravu firmě  o které  ví, že  to umí. Určitě bude taky přihlížet na náklady opravy. Je však ještě jedno řešení jak odstranit zatékání děravou střechou. Postavit kolem domu nové zdi, nebo alespoň pilíře a na nich udělat novou střechu.

     Pokud  ve společnosti  není  respektován zdravý rozum nejsou  respektovány  morální  principy  (pokud  ještě  něco takového je)jsou nedokonalé zákony, mnohdy pochybné soudnictví a  pokud se úředníci  nechovají tak, jak by  měli, a jak dovedou někteří úředníci otrávit občany slyšíme občas ve sdělovacích prostředcích, je  možné buď  opravit zákonodárný  systém a vyměnit (vyházet)  nevyhovující úředníky, nebo vyrobit ombudsmana. Ne jednoho ale celou  mašinerii – ombudsman, poradci, asistenti, kanceláře však  on to někdo zaplatí. Peněz daňových poplatníků na vyhazování bude asi vždy dost, což nelze tvrdit o zdravotnictví,  školství a dalším.

        O nákladech řešení je zbytečné v obou případech diskutovat. Domnívám se, že místo ombudsmana a zbytečně vyhozených peněz by pro začátek  stačilo, kdyby poslanci a senátoři omezili cestování a vedlejšáky a věnovali se taky problémům občanů a pomáhali jim řešit jejich problémy. Na své poslance a senátory by se měli občané se svými problémy obracet. Ve formuláři podání ombudsmanovi se uvádí“ 2. Podnět směřuje proti: (označte příslušný úřad či zařízení)“. Je zřejmé, že nějaký úřad, spíše konkrétní úředník se mohl dopustit nesprávného jednání. Stejně tak formulace „5. Komu (jakému úřadu či instituci) byla věc předložena před tím, než jste se obrátil/a na veřejného ochránce práv? Vyzval/a jste některé z nich k nápravě? V případě, že ano, kdy a jakým způsobem se tak stalo, co Vám bylo odpovězeno?“ napovídá, že mohlo dojít k nějaké křivdě. Nevím jestli je ombudsman kompetentnější, než poslanec jenom z titulu své funkce, ale pochybuji. V poslední době mají občané (já taky) výhrady i proti samotnému ombudsmanovi. Kdo by řešil podnět směřující proti ombudsmanovi?

 Nabývám dojmu, alespoň to tak vypadá, že za většinu  špatností (korupce, daňové  úniky,  zločinnost  atd.)  této společnosti nemohou konkrétní lidé, ale špatné zákony. Za kvalitu zákona zodpovídají zákonodárci - parlament. Za výklad zákonu v souladu s morálkou a zdravým rozumem odpovídají soudci. Ti stejně jako poslanci nezodpovídají za případné škody způsobené nesprávnými rozhodnutími.  Zdůvodní to svým právním názorem a politickou zodpovědností. Spíše než špatné zákony máme špatné vykladače a špatné využívání toho, co nám stávající zákony umožňují. Pokud  kdokoliv z  obyčejných lidí bude v zaměstnání špatně  pracovat, pozná  to  na  výplatě, pokud nedostane zrovna výpověď bez odstupného a náhradu škody ve výši tříměsíčního platu. Špatná práce některých nenese žádné následky.