Ministrem obrany může být skoro kdokoliv.

Nejenom ministrem obrany, ale čehokoliv. Samozřejmě pokud má k tomu předpoklady. Jaké předpoklady to jsou asi všichni víme, stačí se dívat. Je to taky jedna z osvědčených praktik převzatých z minulého režimu. Nevím jakou měl kvalifikaci nedávno zesnulý soudce padesátých let, ale vím o jednom předsedovi okresního soudu v padesátých létech, který nejraději v budově soudu opravoval instalaci, na což opravdu měl. Soudružka Polednová taky jistě správnou kvalifikaci.

                Je známo, že v minulém režimu se soudcem mohl stát po rychlovašení  téměř kdokoliv, pokud splňoval kádrové předpoklady,  měl správný původ a byl k smrti oddaný velké straně. Teď asi se mnou  nebude souhlasit jedna kolegyně blogerka, která je přesvědčena o tom, že v minulém režimu měl každý stejné možnosti. V oblasti práva je plzeňská právnická fakulta žabař proti možnostem minulého režimu. Předsedou zemědělského družstva mohl být soustružník, který se při schvalování osevního plánu  divil, že nikde se nepočítá se setbou krup, které má rád. Ředitelem  podniku, nebo jeho náměstkem  taky mohl být kdokoliv,  kdo splňoval výše uvedené kvalifikační předpoklady. Podotýkám, že i určitá inteligence byla nutná, aby z mého příspěvku někdo nedospěl k závěru, že stejné  možnosti měl  i  skutečný blbec.

                Jsou přece i příklady, že někdo  přešel ve funkci ministra z jednoho ministerstva do druhého a po úspěšném ministrování se uplatnil na dobře placeném  místě v podniku se  státní účastí. Po zaučení cokoliv. Souhlasím s jednou výjimkou, a sice s tím, že opravdu schopný jedinec se obklopí opravdu schopnými odborníky.  Zpravidla se  ale šéfové obklopují lidmi, kteří je nemohou ohrožovat a dovedou být loajální.   Je to závislé na systému.  Pokud příslušnost k nějakému klanu, straně nebo bratrstvu kočičí pracky bude hlavním kriteriem při obsazování  řídících funkci, nic se nezmění.

                Proto konstatuji, že Kateřina má právo být ministrem obrany.