Některé vaše ohlasy pod mými texty i na mém osobním mailu mne přes svůj převážně nesouhlasný charakter těší. Věci v mých textech prezentované vás zřetelně zaujaly a některé nutí se postavit do opozice. A to je první krok na cestě brát i tyhle obvykle člověku skryté stránky života vážně.
Pan Mojmír Roden uvedl na adresu mého posledního příspěvku m.j. toto / cituji / : „ Země je jedno velké hřiště, kde se vytváří nový svět a budoucnost a to bez učení se, poznávání / a / ničení zkrátka nejde. Je potřeba pochopit, že lidstvo není tu od toho, aby se mu nějaký ten člověk pořád montoval do života a nutil mu různé …izmy a vlastně jej pořád znásilňoval, to přináší daleko větší utrpení. Navíc člověk, jež se takto projektuje na lidstvo, tak vlastně duševně a mysticky stagnuje.
Zajímavý pohled. Respektuji ho a přestože s ním hluboce nesouhlasím, dělám tímto vše pro to, abych vás na jeho názor upozornil jako na možnou alternativu k mému vidění světa. Svoboda lidského pohledu na věc je pro mne prioritní.
Rád bych ale odmítl vyslovené podezření z „duševní“ a „mystické“ stagnace a z toho, že svojí montáží do vašich životů sleduji cíl vás znásilňovat. Ne, tak tomu není. Mojí prací je vám podat informace. Protože ke svobodě rozhodování je třeba mít přístup k adekvátním informacím. A informace nesmí být jednostranná, má být komplexní. Podávám-li je vám z oné druhé, nezvyklé strany, činím tak vše pro to, abyste ty či ony mohli případně jako irelevantní odmítnout.
Protože vnímám projevující se nedůvěru k mé interpretaci oněch informací z oblasti jiných realit, dovolím si vám všem dnes předložit krátký vzorek informace zcela původní. Informace, která spolu s mnohými ostatními tvoří databázi pro můj pohled na svět a jeho interpretaci mimo jiné i zde na blogu.
Dnes stejně tak jako v dobách biblických totiž existují vedle hromady balastních informací i nepočetné reálné kontakty s vyššími rovinami bytí, které je nutno brát vážně. Nemluví k nám obvykle přímou řečí, ale vizuálními obrazy provázenými intenzívním citovým zážitkem a ti, jimž jsou určeny, obvykle o ně nestojí a rozhodně je nevyhledávají. Ony prostě přicházejí a přicházejí těm, kteří svojí duchovní podstatou sahají velmi vysoko k vrcholku hory stvoření a proto jsou schopni svůj „přijímač“ naladit na frekvenci příslušného vysílání jakési vesmírné obdoby České tiskové kanceláře.
Mýma rukama jich s lety prošlo a stále prochází povícero a já jsem pro tentokráte vybral tu vizi, která vám svým způsobem doplní spektrum informací, které už máte. Pro toho, kdo dozrál ve svém cítění a myšlení k vysokým vibracím, může být a také je velmi vypovídající. Ostatní jistě přijmou moji omluvu a případně mé vysvětlení v příštím vstupu.
V této vizi je velmi stručně zachycen příběh linie vývoje od hmoty k duchu vytyčený řídícími strukturami tohoto vesmíru před eony let a každý z nás jako bytost „člověk“ je dnes přímým účastníkem tohoto příběhu. Nevěřím, že byste chtěli přesto raději nevědět.
V přeneseném smyslu znamená politika chování a jednání jednotlivce nebo skupiny nebo nasazení prostředků (ať legitimních nebo ne) k dosažení určitého cíle. A my už dnes víme, že nejsme v tomhle vesmíru sami. Pak ale jsme / byť nevědomou / součástí politiky jiných vesmírných civilizací. Jaká ta jejich politika je ?
Čtěte tedy onen výřez ze záznamu o „služební cestě“ vizionáře po pravotočivém energetickém víru směrem vzhůru ve vibracích. Záznam je starý dva měsíce.
pak slyším vnitřní hlas : jdi k prameni a pokračuj dál stůj co stůj ... po chvilce opravdu jsem u pramene, odkud jakoby „vyvěrám“... vidím hlínu, bahno, močál, všechno najednou potemnělo a já slyším z dálky přicházející křik, pláč, sténání ... zoufalé výkřiky o pomoc ... zaměřuji se směrem toho zvuku a vidím veliké lidské utrpení … vidím lidi, spoustu lidí … lidé jsou všude kolem v bahně, špinaví, někdo po kolena, někdo po pás, ale támhle dokonce jen pusa a nos kouká z močálu ... cítím, jak já mezi tou opravdovou hrůzou jen tak lehce se poletuji, ten odér bahna a smradu rozkladu, hniloby je hrozný ... toto přece není možné !!! napadá mě otázka, proč tady jsou, ti lidé, čím se asi provinili a kdo jim pomůže, těm nešťastníkům … a přichází odpověď ... je to nevyhnutelnost dle jejich volby ... letím dál a v dálce vidím něco jako pevninu a bláto a močál pomalu ustupuje … vidím některé z těch lidí, kteří se totálně vyčerpaní plazí po špinavé pláži blíž a blíž k pevnině … někteří už sedí na pevnině, objímají se, utírají si navzájem bláto a špínu ... vnitřní hlas mi říká : láska, pomoc a jednota tě dovede k cíli … najednou se mi mění pohled / cítím jako bych se díval z ohně /, vidím kolem sebe ty lidičky, jak se tulí k sobě a celí vymáčení a studení se nahřívají u hořících větví různě rozesetých po pevnině ... všude je sice ponuro, ale díky ohni ono temno slábne a cítím, jak paprsky světla ohně se rozpínají a ukousávají víc a víc z té ponuré atmosféry … tu a tam vidím i náznaky úsměvů těch zbídačených bytostí ... pak vidím nějaké obrovské spletence něčeho… je to jako bludiště z nějakých trubek nebo hadic ... netuším, co to je, ale někteří z lidiček po tom začínají chaoticky lézt, jakoby to chtěli přelézat … sem tam padají, ale začínají si navzájem pomáhat, protože jeden tu nic moc sám nezmůže … podávají kameny a po nich popolézají, někteří jsou už i výš a je úžasné pozorovat, jak se snaží jeden druhému pomáhat … tři tlačí jednoho, aby vylezl výš a on jim potom podává ruku a oni za ním lezou ... jako mravenci v mraveništi ... ano, můj pohled se najednou začíná se jakoby vzdalovat víc a víc ... už vidím opravdu ty lidičky z dálky malinké jako mravenečky,... ovšem to, co přichází za pohled z té velké dálky, je naprosto šokující ... to nejsou žádné hadice nebo trubky, které jsem viděl, ale kořeny obrovského stromu … vidím nekonečně velikánský strom, mohutný kmen, ze kterého vybíhají obrovské větve a menší a menší tvořící korunu, která není dohlédnutélná směrem vzhůru … jak ale pohled míří výš a výš, je víc a víc světla … je to úžasné … vidím, jak tak v půli se ta temná spodní část stromu mění do prozářeného nebo spíše světelného stromu, který čím výš tím víc nabírá na intenzitě své záře … až úplně nahoře se doslova rozpouští ve zlatobílém světle ... co mě ale udivuje ještě víc, je to, že tak, jak po tom stromě lezou lidičky zespodu snažíce jít výš a výš, tak i opačně, světelné bytosti různých hustot sestupují po větvích shora a shazují těm lezoucím zespodu něco jako zářící lana různých délek… a ti zdola, co dolezou k tomu lanu, ovazují si jej kolem pasu a ono je to jakoby potom nadnáší a pomáhá jim stoupat výš a výš ... to vše se děje v onom pásmu přechodu z temné do světelné části stromu, o kterém je mi řečeno, že je stromem života … naprosto úžasný pohled a nepopsatelný prožitek ... a slyším vnitřní hlas, který mi říká : i ty ses vydal na cestu dolů, abys pomohl …
Konec záznamu. Ještě se k němu v komentáři vrátíme. Je ovšem vaší svobodnou vůlí, jak a zda vůbec se postavíte k této základní informaci popisující dění v této části vesmíru a konkrétně na planetě Zemi. Volte co nejlépe.
