Zamyšlení o peněžence a drobných

Dnes asi nepotěším příznivce pana Švejnara

Občas je to kyseléAntonín Karoch Tak zase budeme volit presidenta. Samozřejmě nikoliv my. Volit budou ti, které jsme si zvolili. To nám ovšem nebrání, abychom tu neorganizovali drobné, malé, české, mediální Lipany. Máme dva kandidáty. Cožpak o to, Klause přece všichni známe. Ale co ten, podle např. pana Pehe, slavný pan Švejnar, kandidát sociálních demokratů a zelených? Debatujeme do krve jeho americké občanství a spekulujeme, jak bude skládat přísahu. To je v každém případě podnětné, ale jaksi plytké. Vždyť co je to přísaha? Vlastně jen byrokratická obezlička. Co na tom, jaké občanství kandidát má. Hledejme za vším především člověka. Takže hledám.
Jako prvá mne napadla ta hloupá otázka o aféře ohledně nápisu na vlajce presidenta republiky. No co, pan kandidát se ještě nezačal připravovat a neseznámil se se současnými českými reáliemi. To bych mu končeně odpustil. Bohužel se pan kandidát později ohradil, a jak už je v této zemi u politiků obvyklé, že za jeho chybu může hloupý komentátor a špatně položená otázka. Budiž. Kolikrát se ohradil proti svým vlastním výrokům třeba pan Paroubek . A vždy za to mohl hlupák z médií. Konečně koho v Americe zajímá, co je napsáno ve středoevropské kotlince na nějakém tom hadru.
Pak je tu záležitost se Švejnarovým životopisem. I do něj se vloudila chybička. Autor životopisu si totiž do výčtu svých aktivit přidal jakousi funkci v neexistující komisi. Sice se tato komise měla týkat udělování Nobelových cen za ekonomii, ale v zemi, kde velká část neekologů nadává na Al Gora, nobelovka stejně žádnou zvláštní reputaci nemá. Navíc na tuto skutečnost upozornil nějaký pan Haas z Klausovy kanceláře, což význam této informace jistě podstatně snižuje. Reakci pana Švejnara jsem ovšem ocenil. Omluvil se a do několika dnů deklarovaná funkce z internetu zmizela. Jakoby nám řekl: „Eh, přátelé, trochu jsem se unáhlil. To byl jenom omyl. Hned to smažu.“ Nevím proč, ale připomenul mi postavičku z kultovního film Hoří, má panenko od pana Formana. Tedy speciálně onoho hasiče, který je přichycen, když se rozsvítí světla v kulturáku, jak vrací do tomboly kradenou tlačenku. Je to sice lživé, ale co je to například proti tvrzením pana Ratha. Chmýříčko ve větru.
Na internetu se dokonce objevila fáma, že pan Švejnar otočil ve věci amerického radaru. On prý potvrdil, ale jeho tisková mluvčí odmítla. Že by úlitba komunistům? Drobná nepevnost v kramflecích či jemné mlžení?
Co ale v žádné debatě bohužel dosud nikdo nezdůraznil, je pozice pana kandidáta ve vedení jisté banky, která se s naším českým státem soudí o nezanedbatelný obolus v miliardách Kč. Jako by kolem této skutečnosti byly do země napíchané cedule s nápisem: Zde jsou lvi. Já si bohužel vzpomínám na naši prohranou neprohratelnou arbitráž v jednom severském městě. Kolik že nás to tehdy stálo? Jak asi opět dopadneme, když jeden z předních účastníků sporu bude u nás na trůně?
Asi jsme nepoučitelní. Takže, co nám na panu Švejnarovi vlastně vadí? Určitě ne jeho lži, trochu jeho americké občanství, asi ne jeho nepevnost a vůbec nás bohužel nezajímá, co za tuto volbu zaplatíme. Trochu mi český přístup k našemu zámořskému kandidátu na presidenta připadá jako chování zákazníka u pokladny, který horlivě vyďobává mince z pultu, cpe si je do peněženky, ale na bankovky zapomíná.