Ráthův dárek k holokaustu

Tak nám náš středočeský hejtman nadělil další dárek. Po noci dlouhých nožů, kdy vyhodil ředitele všech krajských nemocnic a na jejich místa prý dosadil bez jakýchkoliv konkurzů své kamarády, přes likvidaci finančního depozita, které Bendl pracně našetřil na povodně popřípadě živelné pohromy a Ráth vyčlenil k úhradě třicetikorunových lékařských odpustků, nám v předvečer dne vzpomínky na holokaust navrhuje bojovat proti krizi systémem jistého pana Hitlera.

To, že naše sociální demokracie má v ekonomii slabým slovem bramboračku, je známo už delší dobu i méně zasvěceným. Například pan B. Sobotka, nejhorší ministr financí min. od roku 1974, kdy začal autor rozum brát, kritizuje pana Kalouska v době globální krize za sedmdesátimiliardový schodek, ačkoliv sám vysekl v období prosperity schodek více než stomiliardový a zadlužil stát o více než bilion. Recept pana Paroubka je neméně zajímavý- podstatně přidat důchodcům a nezaměstnaným, aby svojí útratou znovu rozběhli český trh. Když tuto geniální myšlenku slyšel autor poprvé, myslel si, že snad poslouchá reprízu nějaké povídky Šimka a Grosmanna, popřípadě citaci z Járy da Cimmermana. Omyl přátelé, onen otylejší sociální demokrat, který na to má, to myslel opravdu vážně. Zřejmě si dovedl představit davy důchodců, stojících před autosalony frontu na Fabie, čímž by odstranil krizové jevy nejen u nás, ale i v sousedním Německu, kam plyne většina zisků v Mladé Boleslavi vyprodukovaných.

Ovšem doporučení pana Rátha je nejkouzelnější – využít recept Adolfa Hitlera a poprat se s krizí podle jeho návodu, čili zbrojit a stavět dálnice. Pan doktor nejspíše zapomněl, že sice export zbraní bývá lukrativní činnost, ale konfliktů je relativně málo, kohoutů na jednom smetišti moc a na laciný zbrojní drek už má monopol Čína. Navíc je tato oblast dosti kontrolovaná a v Evropě hlídaná. Co kdyby se náš zbrojní průmysl dostal třeba do sféry zbrojních zájmů např. Francie? Přestože dosud neplatí Lisabonská smlouva(kterou soc. dem. tak neochvějně podporuje), jistě bychom byli odkázáni tam, kam patříme. Po ní to dostaneme befelem. Takže by sociální demokracii zbývalo pouze vyvolat válku se Slovenskem popřípadě anektovat jižní zemičku pod Alpami, abychom měli kde postavit další Temelíny. Tímto aktem by tak paroubkovci do praxe převedli jeden z návrhů výtvarníka Černého. Jak to dopadlo, když již zmíněná strana staví dálnice, už z nedlouhé porevoluční historie našeho státu také víme. Marně mlátil předseda Zeman do základního kamene. Izraelská firma, kterou po dlouhé době jeho podřízení z tajůplných důvodů prázdné stranické pokladnice vybrali, sice žádnou podobnou stavbu do té doby neprovedla a v Česku se o to ani nepokusila, ale prožrala, co mohla.

O tom, že pan Ráth není ani moc silný v dějepise, je také zřejmé. Pana Hitlera nevynesly do politických výšin jeho reformy, ale naděje na lepší zítřky. (Asi podobně jako pana Rátha třicetikorunové poplatky.) Jeho ministr financí, pan H. Schlacht, inspirován americkým vzorem, zadlužil Německo tak, ženebohé diktatuře zanedlouho hrozil státní bankrot a válečný konflikt byl jedním z možných východisek. Ani s tou nezaměstnaností to nebylo tak světaborné. Pan Hitler totiž vyčlenil z výrobního procesu Židy a ženy. První díky rasovým zákonům. Druhé společným zdaněním manželů, kdy se ženám nevyplatilo pracovat, takže byly odkázány tam, kam patří. K dětem, do kuchyně a do kostela. (Pokud se mu to podaří, pan Ráth možná inovačně zamění kostel za dělnické domy a mše za schůze sociální demokracie.) Jako kompenzaci za to začaly pobírat příspěvky na děti. Krom toho pan diktátor zakázal stávky, což bylo jistě chválihodné, a navíc rozšířil pracovní týden z 60 pracovních hodin na 72. To by možná mohl pan hejtman navrhnout jeho domovské lékařské odborové organizaci, prý 
neprávem zvané Ráthovi pohůnci.

Pouze v jednom si pan doktor z pana Hitlera nejspíš vzor nevzal. Jeho v současné době připravované znovu znárodňování středočeských nemocnic připomíná spíše Mugabeho Zimbabwe. Fašisté nechávali v téměř znárodněných podnicích vlastníky alespoň jako správce. Pan Ráth nemocnice po změně vlastnictví prý hodlá věnovat svým kamarádům, jako to učinil v případě plicní ozdravovny v Choceradech za dob svého panování na ministerstvu zdravotnictví. Říká se, že každý je svého štěstí strůjcem. Dobrý. Co, Středočeši?