Drobná odpověď jednomu slušnému levicvému blogaři a možná i panu Škromachovi
Protože jste se se na mne obrátil slušněji, než jsem od zarudlých zvyklý, pokusím se vám odpovědět. Ptal jste se, kde vládne větší disciplína, v ODS, kde pro presidenta hlasovali všichni bez rozdílu, muži i ženy, nebo v ČSSD, neboť tam občas hlasuje někdo jinak, než je kolektivu libé. Nejdříve bych připomněl, že ten, co u sociálních demokratů hlasuje jinak, dlouho socanem, alespoň ne papírovým, nezůstane. Vždyť už jste snad toho nebožáka snad vyloučili. Ale promiňte mi toto jedovaté rýpnutí. Nejspíše bude následovat horší.
Všiml jste si někdy fotbalových fanoušků? Je spojuje především sjednocující idea příslušnosti k milovanému klubu. Dívejte se na ODSáky podobně. Oni krom příslušnosti ke klubu mají ale navíc ideu vidiny demokratické společnosti, kde jim nikdo nebude přikazovat například, jak mají být zahnuté rohlíky nebo nutnost balení koblih. Drtivá většina z nich má také patřičné vědomosti, díky kterým ví, že jejich záměr je splnitelný a ODS se pohybuje správným směrem k této vizi. Také vlastní ikonu, pana Klause, tedy jakousi ochranou známku. Na ni jsou hrdí jako sparťanský vlajkonosič na onen hadr s hvězdou. Na rozdíl od sparťanů mají ODSáci vcelku proč. I Topolánek se v této děsivé vládní konstalaci snaží alespoň drobně málo ze svých volebních slibů realizovat. Takový kolektiv má disciplínu přirozenou a nenucenou.
Zvláště, když se objeví baníkovci na obzoru.
Co mají socánci? Z minulých volebních slibů nesplnili snad jediný. Vlastní ikonu si prakticky sestřelili a místo relativně svobodného a dobrovolného rozhodování jsou stále pod bičem represí a případného vylučování sehnáváni do houfu. Takové jednání vydrží pouze určitým způsobem úchylná osoba, protože normální člověk má tendenci se okovů zbavit. Proto je v ČSSD více přeběhlíků než v ODS. V ČSSD je navíc daleko větší procento korumpovatelných, o čemž svědčí průšvihy bývalých socialistických vlád. Udeďte mi rok, kdy během svých vlád žádný neměli. Snad abych na závěr dodal vaší oblíbenou doušku, a myslím to upřímně.
