Kterak prakticky chcípl Blob.

Tak nás potkala další legrace. Nejvýznamnějšího světového architekta vzal pod svá křídla sám velký vůdce, pan Paroubek, aby z něj učinil kulturního maskota ČSSD. Tedy něco, jako oranžového plyšáčka s ouškem na pověšení. Nebohou stavbu tak potkalo to nejhorší, co mohlo. Už dříve se na zdaleka neschválenou Ježkárnu sesypaly věci různé a hrůzné, ale něco tak strašného ještě ne. Byl jsem ochoten věřit, že by se možná, někdy, někde našlo oněch 8 miliard, ale po tomto činu o tom zdárně pochybuji.

Kaplický ParoubekDan Materna, MAFA Pan Paroubek byl známý tím, že kam vstoupil, tam zlikvidoval jakýkoliv doposud sehraný kolektiv. Když byl odejit z RAJe, uspořádali prý na počest onoho vyhazovu jeho bývalý podřízení obrovský mejdan. V koženém a galanterním průmyslu se pro jeho již uvedené vlastnosti dlouho neohřál. Na pražském magistrátě měl pod sebou jistou magistrátní banku. O tom, jak skončila, snad i nezasvěcení něco málo vědí. Ke svým podpisům se od té doby pan bývalý premiér nerad hlásí. Když si za svého poradce vybral pana Tvrdíka, známého perfektní smlouvou o Gripenech a několika stamilionovým maňasem v Českých aeroliniích, jenom to podbarvilo novodobou historii. Ani s panem Jandákem neměl nejšťastnější ruku. Jeho nový milec se proslavil nejen nechtěnným přidáním jednoho měsíce do kalendárního ruku, ale také změnou krásného českého pořekadla, které v novém, moderním podání zní:“...pasuje, jak Jandák na hrnec“. Do této milé společnosti nyní přichází pan architekt Kaplický.

Kaplického architekturu autor této jedovatosti bohužel nedovede posoudit. Ovšem architekti z jeho okolí nejsou dílem tohoto velikána nijak zvlášť nadšeni. O jistém stylizovaném vlaštovčím hnízdě z Kaplického dílny prohlašovali, že ji těm zbohatlickým vipům přejí, už z toho důvodu, že je z onoho skvostu kupodivu blbě vidět. Ještě horší komentáře padaly na téma Kaplický a hobití dům. Pan architekt tehdy stavbu umístil mezi dva vršíky a pokryl zeminou. Hobité by to jistě uvítali, stejně jako ekologové nebo ti, kteří nenávidí ČEZ. Domek sice neměl kulaté dveře, jaké mívali Tolkinenovi vymyšlenci, ale zato kulatý půdorys. Ještěže to bylo kdesi ve Velké Británii a nikoliv u nás. Zkuste do něčeho podobného sehnat nábytek a nekrást. Možná ale přátelé trochu závidějí. No a potom se pan Kaplický objevil s Blobem v Praze a ausgerechnet (lze vzdáleně přeložit pořekadlem – jako na potvoru) na Letenské pláni. Pokud by se tato stavba ocitla mezi paneláky například na Proseku, asi by si nikdo nestěžoval. Také místo slévárenských hal na Praze 9 nebo na Pankráckých polích by nebyla špatná. Ovšem takřka vedle Hradu byla stavba těžko rozdýchávatelná. Asi bych se také šel připoutat k tonomu presidentem navrženému řetězu. Ale protože nejsem tak chrabrý, raději na opačnou stranu (to aby mne sockomouši s Klausem nespojovali více, než je zdrávo.)

Pan architekt se svým návrhem zvítězil a zároveňo pohořel. Bohužel mezi pražskými zastupiteli jsou nějací architekti, prý známí oněch známých, kteří při jakési na míru vypsané podivné soutěži vyhořeli. Také je tam dost hodně či obstojně vzdělaných a chytrých lidí. (Někdy až moc, viz. jakýsi pan Jančík.)Mnoho z nich jsou ODSáci. Někteří byli kupodivu i pro Blob. Jejich nadšení však opadlo, když se dozvěděli cenu, která se vyšvihla z tří miliard na hrůzných osm. Poklesla i nebojácně vytrčená čelist pana primátora, o kterém se šušká, že se horentních nákladů z pražského či státního rozpočtu neleká. Pan ministr kultury se prý po sdělení této informace začal tiše modlit. Protože ODSka má v Praze silnou pozici a připojili se k ní prý i další nekulturní z opačných pozic, nedopadlo to z Ježkovou knihovnou dobře. Potom už jen každý hledal záminku, jak šetrně panu architektovi sdělit, aby šel do Anglie nebo do Brna.

Od té doby se datují památná setkání páně Kaplického s velikány naší doby. Nejdříve se o jeho díle vyjádřil pan bývalý president. Pan architekt nejspíš, díky letům v emigraci, opomenul jistou historickou zkušenost, že o kom se pan Havel pochvalně zmíní, končí v propadlišti dějin. Nyní ho podpořil další duševní velikán naší doby, pan Paroubek. Nejen že mu slíbil neslíbitelné, ale hned ho pozval do svého narudlo-oranžového týmu spravedlivých, kde by společně s panem neúspěšným Švejnarem hrdě kráčeli vstříc slastné budoucnosti. Panu Kaplickému nejspíše nedošlo, že Praha je nejsilnější baštou pravičáků, což minimálně pět až deset let zůstane, i kdyby dělal Topolánek křížený s Bémem jakékoliv blbosti. A jsou to pražští ODSáci, kteří budou rozhodovat, i kdyby se případná socialistická vláda na hlavu stavěla a republiku o další bilión zadlužila, jak už jsme konečně jednou zažili. Kaplického spojení s poněkud tučným panem Paroubkem (který jistě možná pár kilo v rámci hladovky proti radaru shodí) tak konečně dalo Blobu ránu do vazu. V Chorvatsku zabíjejí místní chobotnice tak, že se jim zakousnou mezi oči, potom je uchopí za chapadla a třískají s nebohými hlavonožci o skálu. Nevím, zda si to pan architekt uvědomil, ale se svým dílkem naložil ještě brutálněji.