Havel a Klaus, Klaus a Havel

aneb debata o základech s trochou politické archeologie. Asi nepotěším pana Weisse z Lidovek.

Občas mne něco raní. Protože jsem fyzicky na sebe poslední dobou poměrně opatrný, ranívají mne jenom obzvláště vypečené myšlenky, zprostředkovávané mi nejrůznějšími médii. Dnes to byly konkrétně Lidové noviny a článek pana Weisse – Co Havel začal, Klaus zúročil. Promnul jsem si oči, zda to pan autor myslí vážně. Opravdu myslel. Chvíli jsme přemítal, vzpomínal a nakonec usedl ke klávesnici.
     Pana Havla jsem poprvé viděl a slyšel na první demonstraci, kterou komunistický režim koncem osmdesátých let povolil. Když jsem sotva uzřel onu postavičku a slyšel ráčkující hlas, zhrozil jsem se. Probůh, co to je za brebtu? Nedovedl jsem si tohoto pána představit ve vůdčí roli a v duchu proklínal další desetiletí možné komunistické vlády. Reputaci si u mne později napravil, když prokázal, že onu roli zvládne. V prvotní euforii jsem nekladl přebytečné otázky, například jak je možné, že ten režim tak snadno padl, nebo jakým způsobem dokázal pan Havel zpacifikovat komunisty, aby ho zvolili presidentem. Později na to nebyl čas. První závan pochybností nastal v okamžiku, kdy jsem shlédl a později pro jistotu přečetl téměř všechny Havlovy aktovky. No, ne každý může být Shakespeare nebo Čapek, připustil jsem. Když následně pověřil pány Jičínského a Rychetského k tomu, aby naroubovali na komunistické právo snad ještě horší zmršilosti, se kterými se dodnes potýkáme, vytvořili naší milou ústavu a Pitharta prosadil jako předsedu vlády, začaly pochybnosti opravdu bujet. Naštěstí se po jeho boku vcelku rychle vyprofiloval pan Klaus. Z pokusu frakce OF, jejíž tehdejší členy část našich občanů pejorativně dodnes nazývá „bratrstvo pravdy a lásky“ prosadit socialismus s lidskou tváří po dvaceti letech, vytvořil hnusný kapitalismus, který tu díky Bohu máme dodnes.
     S panem nynějším presidentem to mám zajímavější. Ve stejné době, jako byla ona demonstrace, mne vzdělaný kamarád zavedl na přednášku jakéhosi prošedivělého vlasatce Klause, kterou prý pořádá Státní banka spolu s VTSkou (Vědeckotechnická společnost, pro nevědomé). Pán upoutal naši pozornost už tím, že přednášet uměl. To, co povídal, mělo hlavu a patu a navíc by se soudruhům jistě nelíbilo. Trochu se mi opotily záda, když jsem si uvědomil, jak jsem daleko od dveří. Z přednášky jsem si toho naneštěstí odnesl pramálo. Ač jsem politickou ekonomii měl za výbornou, jména Friedmann, Hayek apod. mi říkala pramálo a na jejich teorie jsem koukal jako troglodyt na atomovou ponorku. Pro aplikaci v socialistickém hospodářství byly podle mého tehdejšího přesvědčení tyto vědomosti k ničemu. Ze sálku jsem se po ukončení přednášky tiše vypařil, protože diskusi jsem stejně nerozumněl, na zádech mne svědil pozůstatek po obuškovém pohlazení během Palachova týdne a další pomyslný vulkanizát se v sálu citelně vznášel. Jaké bylo mé překvapení, když se po bujném listopadu tento pán objevil spolu s Komárkem vedle Havla.
     Tak. Tady někde bychom měli hledat Weissovy základy. Havel je presidentem, Klaus nejdříve ministrem financí (podle mne nejlepším, kterého jsme dodnes měli), později premiérem. Tady někde měl Havel budovat základy, na kterých si potom bude v budoucnosti Klaus ohřívat polívčičku. Že by to bylo v době, kdy se dělila republika? To asi ne. Havel měl prý z Mečiara kopřivku a potilo se mu čelo. Že by za ten základ považoval pan Weiss presidentovu abdikaci? Určitě ne. To by musel stavět na zástupném presidentu Stránském. Nebo velkou a malou privatizaci, kdy většina dutolebců dala své body do fondů a pak se divila výsledku? To nejspíš také ne. Tošovského bankovní socialismus, kdy jmenovaný pán poskytoval licence jako na běžícím pásu a zdvihl úrokové sazby tak, že jsem platil 29 % úroků? To doufám jistě ne. Potom už zbývají pouze Klausovy balíčky, které vzdor pohrdavým výrokům přežily vlády Tošovského, Zemana, Grosse, Paroubka a platí snad ještě za Topolánka, nebo pověstný Havlův projev, po kterém následovalo vbrzku Sarajevo? Opět ne? Tak kde hledat ty základy? V presidenstské morálce? Tady by to možná šlo. Podle hradních klevet, obdržel pan bývalý president a jeho pozdější druhá první dáma od paní Olgy několik facek, když ta na ně přišla. No ano, Klause zase chytli paparazzi s milenkou. Ale jistě budete souhlasit, ani toto není pravé, ořechové. Prostě s těmi základy je to ošidné. Trochu mi celá záležitost připomněla dílko dvojice Š+G, ve kterém se postava tatínek ptá postavy maminky:“ Strýček Baloun je tvůj příbuzný?“ „Ne, můj není!“ Maminka se podivila. „Čí pak je tedy strýček Baloun?“ Kde tedy ty čerchmantské základy hledat? Nebylo by možná nakonec od věci si připustit, že oba pánové jsou natolik originály, že hledat základy, kde jeden navazuje na druhého, je už od začátku hloupost? To ovšem jistě nebrání panu Weissovi, aby hledal další základy základů. Například u pana Paroubka.