Dočkej TASSu, aneb o popelu na hlavě

Seděl v prachu a sypal si popele na hlavu, píše se prý v té nejsvatější z knih. Občas člověku připadne, že to není nejhorší řešení. Po této morální očistě fyzickou cestou mohl dotyčný vstát, otřepat se a odejít se vztyčenou hlavou. Autor má také jistý morální problém. Uvěřil našemu nejvyššímu, aniž by si zkontroloval fakta. Díky tomu byl k hlavě státu mnohem servilnější, než si zasloužila. Proč? Protože si neověřil jakým způsobem a kdo jako prvý ovládl trh z informacemi o ruském vpádu do Gruzie.

Boje v Gruzii a jejích separatistických provinciích Jižní Osetie a Abcházie propukly koncem prvního srpnového týdne. Gruzínská armáda prý oblehla hlavní jihoosetinské město Cchinvali. O tom bohužel nejsou věrohodné zprávy. Podle mínění Tbilisi šlo o policejní akci jako odpověď na útok ruskoosetínských provokatérů, které jsou v této oblasti na denním pořádku. Mimochodem tato zemička má nejen v Rusku, ale i jinde ve světě pověst bašty ruskokavkazské mafie a drogy i falešné dolary odtud jsou známé svojí kvalitou. Toho využilo Rusko, které na hranicích Gruzie už delší dobu soustřeďovalo vojska a bylo pouze otázkou termínu či záminky, kdy zaútočí. Jak je vidět zaútočilo brzy. Nejen na vojenské, ale i civilní cíle. Ruští vrazi dokonce použili podle nezávislých zdrojů na civilisty kazetové pumy. K ozbrojenému střetu se navíc přidali separatisté v Abcházii. Potom světem proletěla zpráva o 2000 osetínských zabitých civilistech Gruzínci. Svět zpozorněl a začal obviňovat zmíněné etnikum z rozpoutání války. K této milé propagandistické ofenzívě se připojil i náš nejvyšší. Později se ukázalo, že šlo o demagogickou lžiakci sovětskoruské tiskové agentury TASSu, jež má dodnes velice blízko k GRU jako dříve ke KGB(není-li v některých ohledech totožná). Jejich dezorientační kampaň byla navýsost úspěšná a bohužel ji převzaly další světové agentury či média. Mimochodem dva tisíce mrtvol je pěkná hromádka. Zhruba tolik odborářů prý jednou protestovalo proti Julínkovým reformám před Strakovkou. A žádná fotka. Jediná fotodokumentace, která se z oblasti dostala do světa, ukazuje mrtvoly Gruzínců. Vezmeme-li zpravodajství z jedné školy nedaleko Čečenska, kde podle jedněch zbabranou podle druhých promyšlenou akcí ruských tajných sil se odpálili čečenští separatiské spolu s místními dětmi, byla světová média krmena a zahlcena drastickými záběry nešťastných nedobrovolných aktérů, z Osetie nic. Teprve později, když se situace uklidnila, páni novináři s úděsem zjišťovali, že pod zprávou světových agentur bylo malým písmem naspáno, že zpráva byla přejata z TASSu. Takže jsme opět nalítli. Nejen pan autor, ale jak je vidět i paní Merkelová, ten pán, co se jmenuje jako jistý Cikán, který koulel v Havlově Audienci a konečně i V. Klaus.

Na druhé straně to zkusme vidět pozitivněji. Připomeňme si slova z bývalého politického školení mužstva o tom, že tisícovka mrtvých už není vražda, ale statistika, jak to nějak naši bývalí bratři vidí dodnes a odhlédněme od lidského utrpení. Rusáci, místo aby podkopali pozici pana Michaila Saakašviliho, z něj udělali hrdinu. Na pražském Andělu prý kdosi plivl antiradaristům na seznam a nebyl jediný. Polsko urychleně podepsalo smlouvu s USA a pobaltské státy shánějí legálně i ilegálně moderní protiraketovou výzbroj. Pro Česko byla a je okupace Gruzie půvabným dárkem k 40. výročí srpnové bratrské pomoci, kterou nám tehdy pod hlavičkou kontrarevoluce sovětský velký bratr poskyt. Snad i díky jedné kavkazské zemičce se také poprvé zvedly šance na zvolení amerického republikánského presidentského kandidáta McCaina. Autor si sype pomyslný mediální popel na hlavu a místo již rozepsaného materiálku „Kocáb a Paroubek, aneb zloděj volá...“ spáchal tento komentářík o lidské (i jeho) blbosti a náchylnosti vidět věci lepší, než skutečně jsou.