Dejte nám vaše prachy

Zas tu máme téměř televizní revoltu. Osm divadel nedostalo granty, na které se jejich osazenstvo tolik těšilo. Sice neztmavla obrazovka, ale zato nám několik komediantských potentátů ukázalo řitě, v domnění, že to pomůže. Čtyřprocentní menšinu naší společnosti to jistě potěší. Spor je jednoduchý. Osm divadel, které pravidelně schramstly drtivou většinu dotací, zjistilo, že je chce také někdo jiný. A hrůza hrůz, měl by je dostat. Situace jako z trochu pozměněné Janouškovy písničky :“.... tak to teda ne, to by tak hrálo, aby oni dostali tolik a já tak málo.“ A to vše pod praporem kulturnosti.

Kdysi měly komediantské společnosti mezi obyvatelstvem podobný statut jako Cikáni. Divadelní fandové je sice vítali jako dobrou příležitost k pobavení či přítadné osvětě, ale při příjezdu jejich kočovných společností místní zavírali kurníky a hlídali kotce s králíky. Ne nadarmo se tehdy říkalo, že někdo má hlad jako herec. Doba ovšem pokročila. Mnozí divadelníci se díky médiím stali miláčky národa a nepohodlné kolesky těm úspěšnějším nahradila auta dražších značek. Co se ovšem nezměnilo, je jejich chuť si zaplundrovat či z cizího si přivlastňovat. Mají to jednodušší díky fénickému vynálezu, penězům. Odkud? Z našich kapes v podobě dotací či grantů, dodaných spřátelenými funkcionáři. Pokud se do tohoto osvědčeného sacího ústrojí dostane kamínek nesouhlasu, je to rachot. Onen šutříček se nyní jmenuje Richtr a v současné době už má podobu balvanu, tarasícího milý finanční tok. A to se pokusil jenom malinko jinak a bohužel spravedlivěji rozdělit svěřený mu obolus.

Začalo to tak nenápadně. Hrozilo totiž, že Praha může prohrát takřka miliardovou arbitráž s nesympatickým Kratochvílem, který nikdy žádný grant od naší matičky nedostal, protože je nekulturní. V tu chvíli začuchali právní zástupci dalších nekulturních divadelních institucí a nadnesli možnost, že se pustí stejným směrem. Prostě jim nestačilo, že si sami na sebe dovedou vydělat, ale chtěli i malinko víc z toho, co pan Just a spol. tak štědře sypali každoročně těm pravým kulturním přátelům do jejich obecně prospěšných společností. Pan Richtr udělal malinkou změnu. Čtvrtinu sumy na granty se rozhodl rozdělit divadlům podle návštěvnosti, tedy dát dotaci na lístek. Kdo má větší návštěvnost, dostane za záslužnou činnost o to více. Kratochvíl se umravnil, žalobu stáhl a ostatní nekulturní společnosti se zatetelily štěstím, že i jejich práce je pro Prahu vítaná. Ono mnohonásobně více turistů, na kterých stojí zdejší nebývale úspěšný cizinecký ruch, navštíví spíše Tu Fantastiku, než za předražených a navíc dodovaných 800 Kč jakousi kulturní Archu. Tato téměř neviná úlitba stačila, aby byl oheň na střeše. Protože se pohybuji v ekonomickém prostředí vím, že pokud se někdo chce pořádně napakovat, založí něco prospěšného pro všechny. Tam se skryje mnoho a málo kdy se něco vynoří. Jak nám vysvětlila hvězda českých filmů a divadelních prken, pan Táborský, odmítá hnusný zisk a pro své obecenstvo by se roztrhal na kousky či atomy. Aby to však mohl učinit, potřebuje maličkost – něco málo přes stovku milionů z našich městských kapsiček. Paní Fišerová, zámá to z televizní krize, moudře a souhlasně přikyvovala a slovíčka podpory dodala. Asi chce znovu kandidovat. Chyběl snad jen filosof Kohák. Možná jsme ovšem jeho cikrtovskou postavičku přehlédli.

Takže horda na grantech závislých komediantů, jejich přátel a sympatizantů zaplavila Mafiánské náměstí (snaživě si upravili název, snad aby bylo vidět, za co bojují) a vřítila se na zastupitelstvo. Trochu to připomnělo pražské husity a jejich průnik kdysi dávno na Staroměstskou radnici kousek opodál. K smůle dnešních dobyvatelů se však defenestrace nekonala. Na kulturní pokřiky a nadávky si přinesl nekulturní primátor Bém půllitr piva, spokojeně popíjel a po jisté době zasedání přerušil. Pan ředitel Archy se nad tou hrubostí otřásl odporem. Prý už šest měsíců nedostali plat. Proto si s Bémem nepřipije. Zřejmě divadélko s nejvyšším vstupným asi nesype nebo si zákazníci za tak velké prachy kutury neváží. Popřípadě se mu někde ztrácí pod hůlkou zlého čaroděje finance. Asi považoval grant za něco samozřejmého a sklaplo mu. Nepomohlo ani Havlovo odcházení. I pan Suchý, kterému po povodních magistrát divadlo postavil a navíc poskytl vysoce lukrativní nájemní podmínky, prý pracuje zadarmo. V tomto případě kazí celý dojem jisté pověsti o jeho spořivosti. Zvláště voda Šlitrovka se v tomto ohledu stala slavnou.Takže každému, jen ne jemu, by takovou hovadinu možná uvěřili. Co si asi po tomto exposé divadelního velikána myslel nekulturní pan Töpfer,když z ruiny budoval dnes proslulé divadlo a magistrát se v jeho případě nijak nepředal.

Doba je opravdu těžká. Socani nám tu zanechali biliónový dluh a radní hlavního města řeší zajímavé problémy, jak, kde, zda, zde zorganizovat olympiádu, vystavět na Letné Blob za 8 miliard, dostavět nenáviděný obchvat, dobudovat rychlodráhu do Ruzyně či doplnit těm opravdu kulturním divadlům z nejkulturnějších přes sto miliónků do nenažrané kasičky. Navíc se už hlásí stejně kulturní galerie, že by také drobet financí snesli. Jako na potvoru takřka ve stejném čase, kdy nám umělecká elita národa pořvává v magistrátu, prochází městem za doprovodu nezvyklých tónů průvod romských muzikantů snad z celé Evropy. Od nich, narozdíl od naší jediné či jedinečné kulturní scény s obnaženou řití, nezaznělo ono :“Dejte nám vaše prachy!“ Takže snad příště......