Už nás nehoupejte!
Tehdy, v osmdesátých letech, bála jsem se jako dítě jen tanků, aby k nám zase nepřijely a občas atomovky, když se začal dohadovat SSSR s USA. Ale jinak, oproti dnešním dětem, měla jsem hodně volné a bezstarostné dětství. Asi proto na něj tak ráda a často vzpomínám.
Hrávala jsem si celé dny venku, za každého počasí, až do setmění. Měli jsme partu kluků i holek a nejen jednu. Vždycky bylo kam a za kým jít, s kým jít ven. Nepamatuju si, že bych se jako dítě někdy nudila. Snad jen, když jsem byla nemocná. V baráku jsme se všichni znali a navštěvovali. K babičce jsme chodívali skoro denně nebo ona k nám. Mamka o víkendu udělala dva tácy chlebíčků nebo jednohubek (jeden nám, jeden na návštěvu), vzali s tátou flašku Sklepmistra a šli večer ke známým o pár domů dál na kostky nebo k sousedům na karty.
Taková idylka je to moje dětství v mých vzpomínkách, obzvlášť teď, když děti nemůžou ani do škol, ani na kroužky a hlavně navštívit prarodiče. Jak těm seniorům musí být smutno ... .
Někdy před spaním zavřu oči a přehrávám si tu dobu jako film. Nevidím v tom filmu nic, co by mě tehdy znepokojovalo. Snad jen, že jsem byla zrzavá a tudíž terčem posměšků starších blbečků.
Ale i jako zrzek, dětství jsem si užívala naplno. Jako dítě jsem milovala, když mě někdo houpal na houpačkách všeho druhu. Táta mi v podloubí našeho domu pověsil tu dřevěnou, která se používá pro malé děti dodnes. Zbožňovala jsem dřevěného houpacího kohouta, kterého si pamatuju z raného dětství, houpací koně, které jsem záviděla kamarádům ze školky a strašně si přála mít jednoho taky doma a nejvíc houpačky - lodičky, které jsem viděla prvně u nás v Hlubočepích na náměstí, když tam ještě jezdívala pouť.
Jakou radost jsem měla, když jsem se před čtyřmi lety mohla na takové houpačce zase zhoupnout. Na poutích je vídám a vždycky se u nich nostalgicky zastavím. Jenže jejich velikost neodpovídá velikosti mé zadní části těla. A nejspíš bych jim mojí vahou strhla celou konstrukci. Ovšem tahle lodička, ta je snad dělaná pro dospěláky.
Moje druhá nejoblíbenější houpačka je tahle. Nevím, jak se jí říká, ale trávila jsem na ní každé prázdniny v Samopších, v chatkách od ROH Barrandov. Nikde jinde jsem takové houpačky neviděla. Jak málo nám tehdy stačilo ke štěstí. Jez na řece Sázavě, tahle zvláštní houpačka před chatou a Vitacit v dlani nebo zmrzlina z Mixaru.
V Samopších býval i tenhle zvláštní kolotoč, který jsem taky jinak nikde neviděla. Když si táta dával u stánku nad řekou pivo, vydržela jsem se na něm točit hodně dlouho. Dnes, ač se do něj k mému překvapení vejdu, není mi na něm nejlépe. Ale otočit se z nostalgie musím.
Nedokážu kolotočům, houpačkám a klouzačkám odolat, i když je mi kolikrát trapně. Rozhlédnu se, jestli kolem nikdo není a šup na houpačku nebo na klouzačku (pokud se do ní vejdu). Alespoň dvě tři zhoupnutí či sklouznutí a svět je hned veselejší.
A veselejší byl i letos v létě, když mi Michael oznámil, že už ví, kde jsou ty ,,mé" oblíbené a ztracené houpačky lodičky, a že se na ně můžu jít zase zhoupnout. Jak ráda bych se na nich houpala, točila se na řetízkovém kolotoči a jezdila v lunaparku na všem možném. Jenže stárnu a tohle všechno už mi nedělá dobře jako v dětství - ba naopak. Na houpačce vydržím chvilku, na kolotoči tak dvě kola a horskou, tam už bych dnes deset jízd za sebou taky nedala.
A stejně jako mi je špatně na houpačkách, začíná mi být stále častěji zle z toho, co se tady, v té naší zemi děje. Taky nás tu totiž pěkně houpou!
Každodenně se to ve mně mele. Radost z každého dobrého rána střídá smutek a strach. A to mám díky Bohu práci! Navíc práci, která mě baví a dělá šťastnou. Jenže jak můžu být stoprocentně šťastná (jako jsem byla ještě v lednu nebo pak v létě), když čím dál víc lidí je nešťastných?
Každé ráno, hned po probuzení, začnu přemýšlet většinou nad mou prací a v tu chvíli jsem šťastná. Těším se na ranní kávu, na to kam pracovně pojedu, na mé zákazníky i na partu v práci. Tohle všechno je super a jsem za to hrozně vděčná. Jenže pak, u snídaně, pustím zprávy nebo si přečtu noviny a zmocní se mě lítost nad těmi, co musí omezit své podnikání, ať už jsou to restaurace, hotely, různá střediska či služby. Nad těmi, co vyčerpali všechny své úspory na to, aby nekrachli, co se budí každý den se strachem, jestli je vláda zase zavře, nad těmi, kteří ze dne na den musí zavřít svou živnost, poté na pár dní otevřít - zavřít -otevřít - zavřít a nakonec často končí na antidepresivech nebo u flašky vína - v tom lepším případě.
Rok 2020 je tak zvláštní, že člověk opravdu neví co bude a neví čemu věřit. Na jednu stranu by si strašně přál žít normálně, jako před začátkem tohoto roku, na straně druhé má strach, strach o sebe i o své blízké, protože slyšel už tolik příběhů (od lidí, né z novin), kdy zemřel někdo z rodiny, někdo, kdo byl jinak zdráv úměrně svému věku a mohl tu být ještě desítky let.
A tak poslouchám nařízení vlády, nosím v práci mezi lidmi respirátor, vyhýbám se hromadným akcím a doufám, že rok 2021 nám přinese zase normální život. Takový život, aby děti mohly chodit do škol, lidé do práce a senioři se mohli zase beze strachu vídat s celou rodinou i s přáteli.
Karla Šimonovská - Slezáková
Pohlaď svoje tělo
Taky se sami občas hladíte? Ne? Tak to zkuste a podívejte se na své tělo alespoň někdy jako na zázrak.
Karla Šimonovská - Slezáková
Nekritizuj
,,Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc," zpívá se v jedné slavné veselohře, kterou všichni znají, ale mnozí by si ji měli pouštět každé ráno při probuzení. Pak by se možná chovali k druhým jinak.
Karla Šimonovská - Slezáková
Padesátiletá Pipina
,,Ty jsi exhibicionista?" Zeptala se jedna žena mého přítele, když jsme se včera sešli před základní školou.
Karla Šimonovská - Slezáková
Když Husák visel nad katedrou
Už spoustu let jsem měla jedno přání, které jsem si chtěla splnit. Nečekejte ale nějaké touhy po dalekých cestách nebo po vilce za Prahou - kdo by jí uklízel ;)
Karla Šimonovská - Slezáková
Nenechám se vyhazovat!
Pokud vás někdy někdo odněkud vyhazoval (mně se to stalo už několikrát), znáte ten slastný pocit, když jste ve SVÉM.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Poslanci jednají o zákoníku práce, ANO a SPD odmítají výpověď bez důvodu
Přímý přenos Poslanci začali projednávat úpravu zákoníku práce. Stínový ministr práce a sociálních věcí Aleš...
V Polsku zatkli šestnáctiletého mladíka kvůli útoku na varšavskou synagogu
Polská policie zadržela šestnáctiletého mladíka, kterého podezírá z útoku na synagogu Nožykowých ve...
Je to úlet, míní experti o antikampani SPOLU. Trestná však podle nich není
„Rusko, pro tebe všecko,“ paroduje předvolební kampaň SPOLU heslo hnutí ANO „Česko, pro tebe...
Začaly maturity. Podle učitelů lehké, studenty ale trápily logaritmy
Studenti posledních ročníků maturitních oborů poprvé usedli k maturitním písemkám. Ve čtvrtek...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 265
- Celková karma 34,96
- Průměrná čtenost 3722x
Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat :)
Má kniha Zrzavé dětství v socialismu.... jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!