Kájo, moc zdravím. Já si na čas důchodový nemůžu stěžovat, stíhám.(prozatím) Své tělo doslova nehladím, ale dle tvých rad asi začnu, když o tom tak krásně píšeš. Já jen čím dál více mažu-kolena, krk a v poslední době rameno (nevím proč mrcha stávkuje) Přeju tobě i Michalovi krásné jaro

Ahoj Jíťo, tak to Ti moc přeju - to stíhání a ať mazání pomůže Moc děkujeme a i Ty si jaro užívej jak to jde, je nádherné, i když teď teplotně předvánoční čas

Nevím, jak to děláte, ale vždycky se potom, co si přečtu Vaše psaní, cítím líp. Děkuju.

No tak to je nádhera, číst takový komentář, to mám radost mockrát Vám děkuju pane Procházko A krásné dobré ráno přeji, tak krásné, jako jste ho udělal Vy mně

Jeden z cviků, které mi doporučila má fyzioterapeutka, zahrnuje hlazení od temene hlavy, přes krk, hrudník až po prsty na nohách. Takže jo, hladím se - ono to nejen uvolňuje napětí ve svalech, ale i v mysli.

Super Helčo Dobré vědět, díky moc!

Jojo, v šedesátiosmi pomalu přecházím z fáze pravidelné ranní resuscitace do fáze pravidelné ranní exhumace ...

Dobrý spánek je má modla a ergonomický polštář vozím také všude sebou . Je báječný.

Nikdy bych si nemyslela, že jednou řeknu, že stárnutí je fajn, protože člověk neřeší hovadiny, ví, že nemusí vše stihnout a je šťastný z toho, co spontánně, nebo naplánovaně dle sebe, zažije

Ahoj Štěpánko, zrovna jsem přijela domů a fakt se na ten polštář už těším - na tu úlevu Díky za komentář a krásnou noční relaxaci Ti přeju

Kájo. Jen s tím důchodem...Někdy přemýšlím, kolik toho za den stihnu, nemyslím, že bych byla nějak výrazně pomalá.. ale pak se divím, že ten náš kopeček k domovu někdo postavil víc na kolmo

Mně někdo naklonil i tu rovinu kolem domu...

Anatomickej polštářek, to je ten s extra vydutím pod krkem? Tak ten se mi pod hlavu bohužel nevejde od tý doby, co mne exmanželka přeučila (kvůli chrápání) na spaní na břiše. I když je to už 20 let nazpět, jinak než na břiše od té doby neusnu.

Zbytek ale podepisuji v plném rozsahu:-). Apropos, když si vzpomenu, jak "nešetrný" jsem ke svému tělu býval ve 20... ale ono bylo tehdy ochotné takřka vše prominout. Přijde mi, že v důsledku pak nejsme hodnější ve stáří jenom na své tělo, ale i na své okolí. Ne všichni, ale mnozí...

Na břiše? Já neznám nikoho dospělého, kdo spí na břiše V těch dvaceti, to máte pravdu, to jsme tělíčku dávali zabrat Podle mne s věkem si člověk uvědomuje víc tu pomíjivost a neřeší kraviny a je i hodnější. Zrovna minulý týden jsme se po 6 letech zase začali bavit s mým ex a s jeho nynější partnerkou a musím říct, že jsem za to moc ráda - já i ona jsme si řekly, že život je krátký, udělaly jsme vstřícný krok a o víkendu jsme se taaak nasmály ... mám z toho opravdu radost - věk nás dělá lepší v mnoha směrech

Taky si hladím břicho. Abych zase zaklel, že je o něco málo větší než den předešlý. Skvělý článek. Hezký den

díky moc Honzo chechtající smajlík tu není

Príma, že jste si na nás vzpomněla zase nějakým tím Vaším lidským povídáním.

Ještě Vám dlužím poděkování za tip na hezkou loňskou dovolenou. Vyrazili jsme jako každý rok na nějaké to vykoupání, pokoukání a chození do střední Itálie, tentokrát ve Vašich stopách na Pohádkovou stezku u Sirola - a vše je tam v nejlepším při starém, jak jste vyprávěla!

Jé Petře děkuju Vám To je hezky napsáno - lidským povídáním Tak to je paráda s tím Sirolem, to mám fakt radost, díky za tuhle zprávu

Máš recht, Kajdo!

Jééé ahoj Vladimírku A děkuju i za tu Kajdu, hned mě to vrátí do dětství k tetě Daně