To byla noc ...

Někde jsem četla, že emotivní lidé jsou tak trochu kreténi. No, tak to já jsem asi ext kretén! Nejen, že mě rozbrečí dojemný film a videa trpících zvířat na Facebooku, ale na druhou stranu ...

... se dokážu půl hodiny usmívat jako měsíček na hnoji, z jedné ,,blbé" SMS. A navíc jsem náměsíčná.

To, že jsem si jako malá vzala přes hlavu prostěradlo, vylezla na okno a volala do parku v Hlubočepích: ,,E.T. volá domů," to už asi víte z mojí knížky. Ségra mi tenkrát nejspíš zachránila život, když mě do toho okna přivřela. Ale nakonec dostala chudák ještě přes hubu, protože já začala vřískat, že mi skřípla nohu. Byla jsem nevděčnej zrzavej hajzlík.

Táta tenkrát přidělal na okno zámek a byl klid. Když tedy nepočítám noční chození po bytě, povídání si s Ivetou (o ničem jsem ráno nevěděla) a časté probouzení se v posteli rodičů. Noční můry a somnambulismus, to mě provázelo celé dětství. Prý je to u dětí normální.

Méně normální už bylo, když jsem ještě ve dvaceti letech přeletěla z postele na postel. Ano přeletěla, protože přeskočit to druhý den nešlo - ani s rozeběhem. ,,Vstala a přeskočila těch pár metrů jakoby nic. Pak začala otvírat okno a natahovat ruce k Měsíci." Vyprávěl mým rodičům Pavel, se kterým jsem byla na dovolené na Ždáni.

A tak můj táta přemýšlel, co udělat s okny v mém novém bytě ve Vršovicích. ,,Kájo, to páté patro se mi vůbec nelíbí," obával se táta, když jsem se nastěhovala. A tak jsme v každém okně vyndali jednu kličku. Jak v blázinci!

Možná díky tomu jsem ve třiceti letech nevypadla z okna, ale jen spadla z patra. Od té doby vím, že na horory se dívat nemůžu - na film Záhada Blair Witch opravdu nezapomenu.

Můj ex manžel byl v šoku, když jsem se v noci probudila a začala vřískat. Chtěl mě chytit za ruku a uklidnit, protože se bál, že na nás sousedi zavolají policii za domácí násilí. Nakonec jsem se mu vytrhla a po schodech z patra se skutálela jak pytel brambor. Náměsíčného prý nemáte nikdy budit!

Od té doby byl klid. Přestěhovala jsem se do Itálie, kde má každý okenice nebo umělohmotné venkovní rolety.

,,Až mě nasereš, vytáhnu při úplňku rolety a otevřu ti dveře na balkon." Maurizio je zase vtipnej, ale včera v noci mi do smíchu nebylo.

A to už se dostávám k jádru tohoto blogu - jak jste se včera a dnes vyspali? Já špatně.

Nechápala jsem: ,,Takhle blbě a málo už jsem se dlouho nevyspala. Že bych už měla tu stařeckou nespavost? Já, která jsem byla zvyklá na 8 - 10 hodin spánku denně. Tak to mě klepne pepka, čumákovat v noci do tmy!" Stěžovala jsem si kamarádce.

Ale pak jsem viděla na Facebooku post od Dáši. I ona spala špatně. A nejen Dáša.

Měsíc je totiž v úplňku - a ne v ledajakém.

Úplněk se setkal se slunovratem a tyto dva jevy prý mohou v lidech vzbuzovat neklid a euforii.

Tak proto jsem měla tyhle dva dny noční můry (ale fakt můrovatý). Probouzela jsem se ve tři ráno, a pak už jsem nemohla usnout. Nebo jsem se spíš usnout bála. A to poslední týden nekoukám na žádné detektivky, natož na horory. I když - včera jsem hlídala osm hodin tři děti. A to byl taky dobrej horor. Navíc večer poslouchám romantický písničky a píšu si s kamarády z Prahy. Takže jsem naprosto v pohodě - alespoň jsem si to myslela.

Další problém je, že v těchto dnech mluvím ze spaní. Naštěstí prý zatím jen česky, ale náhoda je blbec. Jestli začnu italsky, tak mi ty dveře na balkon Maurizio při úplňku otevře opravdu.

Noční neklid střídá denní euforie. Ráno jsem si v autě tancovala, zpívala Boky jako skříň a bylo mi úplně jedno, že na mne lidi koukaj jak na blbečka. Odpoledne sousedi zavírali okna, protože jsem měla do sluchátek puštěné Keksáky a nějak jsem si při mém hlasitém zpěvu neuvědomila, že uklízím i na balkoně. Se mnou ta Luna cloumá i ve čtyřiceti. No, nejen Luna, já vím.

Jahodovej měsíc je možná krásnej, ale doufám, že ta jeho síla už dnes v noci fungovat nebude. Ráda bych se po třech dnech vyspala. Vždyť jsem teď každé ráno rozlámaná jako chrastí, stejně tak i křupu a oči mám vyvalený jak přejetá žába. Nemluvě o oteklém obličeji, který strkám před snídaní pod ledovou vodu, aby se mě ty roční holčičky v práci nelekly, a když je uspávám, musím brouzdat na netu, abych neusla u ukolébavek dřív než ony. 

Naštěstí další jahodový úplněk bude až v roce 2062 a to už asi náměsíčná nebudu, i když ... jeden nikdy neví ;) 

Tak dobrou noc a vyspěte se do růžova!