Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Spontánnost Italů je nekonečná

Dnes ráno jsem jela do Assisi do nemocnice. Mám něco s hlavou a neví se co. Už mi udělali snad všechna vyšetření a vše v pořádku. Já i moji kamarádi však víme již čtyřicet let, že moje hlava není tak úplně v pořádku. 

Babá od klientky.

Ale před třemi lety, po smrti mojí mamky, mě začala občas brnět půlka obličeje. Poprvé před pohřbem a od té doby tak třikrát do roka. Někdy se zhorší vidění, někdy je mi na omdlení a jednou jsem nemohla ani mluvit - to byl Maurizio rád. Prý to bylo za sedm let poprvé, co jsem byla vzhůru a byla jsem deset minut zticha.

Asi to bude tím, jak mě ségra jako malou vyklopila několikrát z kočárku.

Malá nemocnice pod lesem vypadá spíš jako hotýlek v horách. Člověk se tam cítí tak nějak klidnější. 

Sedím v čekárně, naproti mně dvě babky, dohromady jim bylo nejmíň sto pade a tleměj se jak puberťačky. Povídají si a zase se smějou, člověk úplně zapomene na to, že je u doktora a vtiskne se mu úsměv do tváře.

Pozoruji je a poslouchám. Vím, že se to nemá, ale ony jsou jedním slovem fantastické!

Byla jsem objednaná na devátou - je půl desáté. Od devíti tu sedím a čekám, až mne zavolají. Jsem tu jen já. Zaklepu. ,,Dále" - vejdu a říkám, že jsem byla objednaná na devátou a jelikož v čekárně není nikdo jiný, jestli můžu. Doktorka mi odpoví s úsměvem, že tam má pacienta. Rozhlédnu se - nikdo. Tak nevím, jestli jsem tu správně u neurologa. 

Říkám jí, že jsem asi špatně rozuměla a ona na to ,,tak se posaďte." Ztrácím důvěru, ale posadím se. ,,Odkud jste Zlezakóva?" Na zkomolené jméno jsem si už zvykla, komolej ho i Nedvědovi a Šeredové, tak proč ne mě.

Odpovím paní doktorce, že z Prahy a ona se ,,rozvášní" vyprávěním o tom, jak před x lety byla v Praze a chystá se tam znovu. Začne se mne vyptávat nejen na hotely, restaurace a letecké společnosti, ale když ji ujistím, že ČSA je lepší než Alitalia, začne se ptát na motory našich letadel. ,,Já se o motory letadel nikdy nezajímala," odpovím už docela naštvaně. A ona pokračuje ,,no já těm ruským motorům moc nevěřím." A já zas moc nevěřím vám paní doktorko, myslela jsem si. 

Po půl hodině se mě zeptá, jaké mám problémy s hlavou. ,,Určitě ne takové jako vy," chtěla jsem odpovědět. Pak se mě zeptala třikrát na stejnou věc, odpovídala mi úplně na něco jiného, no prostě byla úplně mimo.

Vyslechla jsem si jí, stejně mi neřekla nic nového a odcházím. ,,Za dva měsíce se uvidíme na kontrolu," křičí za mnou. ,,To určitě!"Odpovím česky polohlasem.

Po cestě z Assisi vidím v parku paní na kole a pána co ji přidržuje. Je jim tak šedesát, oba se smějí a on na ní volá ,,neboj, to se naučíš." Hned jsem si vzpomněla, jak jsem se učila jezdit na kole já, ale to mi bylo tak šest. Měla jsem modré kolo Pionýr po ségře. Táta mě přidržoval úplně stejně a taky mi říkával ,,neboj se, to se naučíš."

Italové se nebojí, že se ztrapní. Mauriziovi je padesát a předloni si koupil kolečkové brusle. Co jsme se nasmáli, když si na ně stoupl poprvé. Kolem jdoucí v parku se zastavovali a fandili mu, když jel s nohama do x a nevěděl jak zabrzdit. On nelyžuje a ani nejezdil nikdy na klasických bruslích, takže nasadit si brusle in-line, to chtělo kuráž. 

Ale nakonec skončily v garáži společně s mýma. V Itálii bruslení nefrčí jako v Praze. Není tu ani kde jezdit. Já jezdívala v parku, na okruhu pro cyklisty, ale jezdit furt dokola mne brzo přestalo bavit. Několikrát jsme je vezli i do Kalábrie, že jako podél moře. Jenže tam je buď moc vedro a nebo spousta korzujících lidí. Teď už si raději místo bruslí tam, vozíme víno, olej a citróny sem. Toto využití zavazadlového prostoru, zdá se mi praktičtější!

Když jsem dojela k Mauriziovi na kliniku, abych mu ukázala zprávu od doktorky, objevila jsem v kanceláři na stole mini zákusky. ,,Co slavíte?" ptám se. ,,To nám donesla jedna klientka ke snídani." Nebyly tam dva dortíky pro něj a pro Simonu (kolegyni), bylo jich tam asi deset.

Mám ráda klienty kliniky tohoto typu. Často donesou ráno kafe i mě, když tam pomáhám a něco sladkého. ,,Doktore, už jste snídal?"zeptají se, ale kafe už pro nás mají v ruce.

Jiní klienti zas donesli tiramisu, marmelády, koláče, domácí olej, chřest, limoncello a jedna paní donesla dokonce velké babá (typický neapolský dezert). Prostě dobré domácí dobroty.

Já si nedovedu představit, že bych šla tady třeba k zubaři a nesla mu bábovku. A v Praze už vůbec ne.

Tohle se od nich ještě musím učit. I po deseti letech tady jsem málo spontánní!

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Karla Šimonovská - Slezáková | pátek 12.9.2014 23:49 | karma článku: 30,49 | přečteno: 4312x
  • Další články autora

Karla Šimonovská - Slezáková

Už nechci řvát

Štěstí a radost, to by chtěl mít každý a nejlépe denně. Avšak tahle dvě slova představují pro každého z nás něco jiného. Pro mne třeba návraty do osmdesátých let.

10.5.2024 v 9:05 | Karma: 34,37 | Přečteno: 2133x | Diskuse| Fotoblogy

Karla Šimonovská - Slezáková

Pohlaď svoje tělo

Taky se sami občas hladíte? Ne? Tak to zkuste a podívejte se na své tělo alespoň někdy jako na zázrak.

21.4.2024 v 11:11 | Karma: 33,56 | Přečteno: 2538x | Diskuse| Ostatní

Karla Šimonovská - Slezáková

Nekritizuj

,,Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc," zpívá se v jedné slavné veselohře, kterou všichni znají, ale mnozí by si ji měli pouštět každé ráno při probuzení. Pak by se možná chovali k druhým jinak.

20.2.2024 v 19:51 | Karma: 37,52 | Přečteno: 3148x | Diskuse| Ostatní

Karla Šimonovská - Slezáková

Padesátiletá Pipina

,,Ty jsi exhibicionista?" Zeptala se jedna žena mého přítele, když jsme se včera sešli před základní školou.

11.2.2024 v 20:44 | Karma: 34,28 | Přečteno: 1819x | Diskuse| Ostatní

Karla Šimonovská - Slezáková

Když Husák visel nad katedrou

Už spoustu let jsem měla jedno přání, které jsem si chtěla splnit. Nečekejte ale nějaké touhy po dalekých cestách nebo po vilce za Prahou - kdo by jí uklízel ;)

22.10.2023 v 22:36 | Karma: 35,87 | Přečteno: 4304x | Diskuse| Fotoblogy
  • Nejčtenější

Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky

22. května 2024

Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...

„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici

25. května 2024  12:55

Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...

Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím

24. května 2024

Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...

Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali

26. května 2024  11:40,  aktualizováno  23:29

Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...

Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají

19. května 2024,  aktualizováno  22:16

Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...

Nemáme na život, říkají zaměstnanci soudů a jdou do stávky. Co vše se omezí?

27. května 2024  14:10,  aktualizováno  16:03

Uzavření informačních center a podatelen soudů, odročení některých jednání, žádná možnost nahlížet...

KOMENTÁŘ: Prezidentova hra na pravdu. Ta prý vítězí

27. května 2024

Premium O tom, jak se na mlžení Hradu ohledně zranění Petra Pavla ukazuje plnění předvolebního slibu...

Přijdu si pro tebe. Američtí politici čelí výhrůžkám, někteří jdou radši do ústraní

27. května 2024  15:39

Američtí veřejní činitelé od komunální politiky až po Kongres čím dál víc popisují výhrůžky a...

Prezident přišel za hokejisty do šatny, ve čtvrtek je přivítá na Hradě

27. května 2024  15:30

Prezident Petr Pavel přijme ve čtvrtek zlaté české hokejisty na Pražském hradě. Oznámila to...

7 tipů, jak na citlivé zuby v těhotenství
7 tipů, jak na citlivé zuby v těhotenství

Hladina hormonů v těle se v průběhu těhotenství mění stejně jako chutě a jídelníček. Mnoho těhotných také trápí časté nevolnosti. Následkem toho...

  • Počet článků 266
  • Celková karma 33,97
  • Průměrná čtenost 3464x
Pražanda, která žila 12 let ve střední Itálii, ráda na ni vzpomíná, ale ještě raději vzpomíná na osmdesátá léta v Československu.

Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat :) 

Má kniha Zrzavé dětství v socialismu.... jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!