Předvánoční Praha - jak z dob socialismu (fotoblog)
Kdo kdy viděl takhle prázdnou Prahu? Zdá se to a neuvěřitelné, e v sobotu či v neděli odpoledne nepotkáte v některých ulicích hlavního města ani iváčka. Mne prázdná Praha fascinuje. Člověk si můe prohlédnout kadý detail dláděných ulic a starých domů, poslechnout si rachot pouličních lamp, kdy se na večer rozsvěcují nebo si dát u okénka, v domě U Dvou slunců, domácí bramborák.
Turisté odjeli, hotely jsou zavřené, byty v centru Prahy prázdné - chvilkama mi to připadalo jako v Karlových Varech, kde jsem byla letos v létě na dovolené. Tolik prázdných bytů, domů i obchodů. A z toho bolí u srdce, kdy si uvědomím, e v době mého dětství bylo centrum Prahy obydlené úplně stejně, jako třeba Vrovice. Ve vech těch prázdných domech ili tenkrát obyčejní lidé, na ulicích, v parčících i na Kampě si hrála spousta dětí a my v předvánočním čase chodívali na rodinné procházky, okukovali rozsvícené stromečky v oknech a obdivovali obrazy na malých okenních tabulkách starých domů, které tam kreslil mráz. Teď u centrum není pro obyčejné lidi. Ale jak ty domy dopadnou, pokud se turismus do Prahy v brzké době nevrátí? U takhle se některé z nich rozpadají.
Praha je krásná odkudkoli na ni koukáte, ale od Praského hradu je pro mne nejkrásnějí. A scházíte jakoukoli cestou, vdy se vám naskytne pohled na úasné domy, červené střechy plné komínů a věiček, na nádherné staré pouliční osvětlení.
A teď, bez shluku a hluku turistů, přenese vás ten pohled úplně v čase.
Třeba a do doby, kdy ,,il" Mirek Duín se svou partou v temných uličkách. Rychlé ípy od Jaroslava Foglara zná asi kadý, hlavně kluci, ale ne kadý ví, kde jsou v Praze Stínadla, a e v této části města uvidíte na spoustě míst namalovaného jeka v kleci. Byla jsem tam s Michalem prvně a v té prázdné Praze, ve Stínadlech, jakoby se zastavil čas.
Michal na naich procházkách zavzpomínal na Rychlé ípy a na dětství v ulici Na Poříčí, kde bydlela jeho babička. Já zase na vánoční procházky s mámou a na natáčení filmu Veselé Vánoce přejí chobotnice, ve kterém jsem si tady na Čertovce zahrála ... křoví.
Jeliko filmové studio Barrandov mělo patronát nad naí kolou - Pod vahovem, hrávali jsme křoví docela často. Nebylo to patné, ulejt se ze koly a jetě za to dostat nějakou kačku. Při dabingu jsme si mohli projít a prohlédnout FS Barrandov, při natáčení ... to byla vdycky zábava. Tolik velkých herců v mé blízkostí, které jsem znala z prvního a z druhého televizního programu (víc programů v televizi tenkrát nebylo - pro mladí generace). Třeba Helena Růičková ve filmu Vlak dětství a naděje, Pavel Zedníček nebo dokonce paní prezidentová v Chobotničkách.
Kdy jsem natáčela Veselé Vánoce přejí chobotnice, jezdívala jsem tramvají na Újezd do koly v Hellichově ulici. Bylo mi dvanáct (na fotkách oproti dnením dvanáctkám vypadám spí tak na sedm), venku mrzlo a vude bylo bílo. Nádherné zimy naeho dětství a krásné vzpomínky na ně. Jakoby to bylo před pár lety. Pamatuju, e jsem se těila na natáčení, i kdy jsem tam spousty hodin jen proseděla a dívala se, jak pracuje celý táb a hlavně modeláři chobotniček. V naí kole mi spoluáci nevěřili, e pohyby Modrého a Zelené se tvoří ručně modelováním. Teď kadoročně, v období Vánoc, obdivuji jejich práci a říkám si, e ta doba je v naich vzpomínkách krásná, ale lidi se tenkrát fakt nadřeli. A to nemyslím jen modelováním pohybů chobotniček. Nedávno jsem toti viděla jeden dokument ze sedmdesátých let a člověk si v tu chvilku uvědomí, jak máme díky technologickému pokroku ve mnohem jednoduí.
Ráda chodím kolem Čertovky a vzpomínám. Je to u pětatřicet let a mně to připadá jak předloni.
V několika filmech jsem si zahrála (kompars), ale nikdy jsem nebyla vyfocená v programu jako Michal. Povimněte si prosím feáka s čepicí. Vedle něj sedí Roman Holý, dnes známý muzikant. koda, e seriál Jak vyhrát nad chybou není na internetu k nalezení. Jetěe jsou ty zlaté maminky a tyhle vzpomínky si schovávají.
I tenhle feák si zahrál ve filmu, jen u nevím, jestli to byl Maharal nebo něco jiného. Kadopádně dnes je v prázdné ulici nepřehlédnutelný.
Je krásná a tajemná, kdy je takhle prázdná. Při kadé procházce jsem se snaila vidět co nejvíc, stále jsem koukala ke títům střech, kde je spousta ornamentů i soch. Po kadé procházce mě sice bolelo za krkem, ale stálo to za to. Najednou, právě na tomto místě, slyela jsem zvlátní zvuk, který se pomalu přiblioval. Připadalo mi to zvuk rozvrzaného dvoukoláku, který je plně naloen, bylo to takové zvlátní vrzání, které bylo čím dál hlasitějí. V té prázdné podvečerní Praze ten zvuk naháněl husí kůi. Najednou to bylo přímo u nás - tedy nad náma. Zvedla jsem hlavu a viděla neuvěřitelné mnoství velkých řvoucích ptáků. Bylo jich tolik, e nebe nebylo chvilku skoro vidět. Nikdy v ivotě jsem neviděla letět a řvát tolik labutí najednou.
Tenhle nádherný pohled na Nerudovu ulici je také jak z jiných časů. Úplně se mi hlavou honí příběhy lidí, kteří tu ili nejen v osmdesátých letech, ale hlavně dříve. Mukáty a duchny na oknech, sousedky na sebe pokřikují z pavlače, děti si hrají na ulici s míčem a pánové se večer scházejí v hospodě U Kocoura.
Hospůdka natěstí zůstává stále stejná, s cenami pro mísňáky, kterých tu jetě pár zůstává. Dnes, stejně jako před x lety, můete si posedět s oroseným půllitrem na schodech před hospodou a kochat se pohledem na jednu z nejhezčích ulic Prahy. Jinak je dnes větina domů i obchodů prázdná.
Jsem hodně velký nostalgik a tudí na internetu sleduju vechno od let edesátých a do devadesátek. Fotografie, písničky, videa i filmy. Nedávno jsem shlédla krátký dokument - Praha ze soboty na neděli, z roku 1964. Tenkrát jetě po Karlově mostě jezdila auta i autobusy. V dokumentu najdete i záběry z Teras na Barrandově, z nejznámějího bufetu Koruna, ale také se podíváte na Václavské náměstí plné tramvají a na Staroměstské náměstí, kde bývalo velké parkovitě.
Tady se natěstí nic nemění. Ze starých filmů víme, e se na těchto schodech vdycky lidé procházeli a kochali pohledem na Prahu. Občas tu hrál a hraje nějaký muzikant, občas se tu natáčel a natáčí film. Tenhle pohled toti chytne za srdce kadého.
Ani některé zvonky domů se na Malé Straně nezměnily, co mě překvapilo a nostalgicky potěilo. Tohle u se dnes vidí málokde. A kdy se procházíte Prahou a v mylenkách se přenáíte do dob minulých, tak takový objev, jako obyčejné staré zvonky, ten vás úplně nadchne.
Z rozjímání mě vyruil divný zvuk. Asi prvně jsem slyela ten rachot, kdy se rozsvěcují praské lampy. Stála jsem v Nerudovce U Dvou slunců, s domácím bramborákem a točeným pivem v ruce. Najednou hlasité praskání, jakoby ta skla luceren rupala jedno za druhým. Tohle si můete proít jen v dnení době, kdy je ulice bez turistů a kolem vás ticho. Ale musí trochu mrznout.
Jak u jsem psala, jsem velký nostalgik. Stačí mi v předvánočním čase nahlédnout do výlohy, která mi připomíná dětství e hlavou mi proletí spousta vzpomínek. Vánoce jsou pro mne nejkrásnějím obdobím v roce. Nehoním se, nestresuju, uívám si procházky Prahou, koukám do nazdobených výloh a vzpomínáním na dětství s mojí rodinou.
Třeba tahle úasná, 67 let stará tramvaj T1, která teď jezdí Prahou. Stojím autem na křiovatce, vidím tramvaj a ,,vidím" mámu. Takovou jsem toti jezdívala jetě v kočárku. Jako větí si pamatuju tramvaje s červeno-edými laminátovými sedadly. Ty jsou moje srdcovka. V zimě jsme si na nich pěkně nahřáli zadnice a v létě se na ně člověk nelepil, jako na ty koenkové sedadla v busech.
Touhle tramvají já u nejezdila, ale Michal si jí jetě jako malej kluk uil. Tramvaje, téhle podobné, byly krásné, ale někdy nebezpečné - pokud byly ,,naskakovací". Zrovna včera, na procházce Prahou, vyprávěla mi moje sestra Iveta, proč měl ná táta tu jizvu na obličeji. To prý si takhle jednou v mládí vyjel s klukama do Prahy, naskakoval na tramvaj a ujela mu noha.
Rozumějte, můj táta byl Praák, ale Hlubočepy, kde bydlel s babičkou a dědou a poté tam bydlela celá nae rodina, to byl okraj Prahy 5. Byla to nae ,,vesnička," nad kterou stál starý Barrandov, pak u jen pole plné máků a louky ( teď Barrandovské sídlitě). Za náměstíčkem, pod Praským Semmeringem, v ulici K Dalejím, kde jsem se narodila, tam začínalo Prokopské údolí se skalním jezírkem, kam jsem se chodívali koupat. Dívčí hrady na jedné straně Hlubočep, Barrandovské terasy na druhé. O několik kilometrů dál Klukovice, Slivenec, Holyně. Jinak nic, jen příroda. Nádherná část Prahy, nádherné dětství. Moná proto jsem takový nostalgik, snad proto stále vzpomínám.
Hlavní důvod mé nostalgie a vzpomínání jsou ale rodiče. Ač jsem si je uila naplno a do dospělosti, umřeli moc brzo (v edesáti letech). Často a ráda na ně vzpomínám a připomínám si místa a chvilky, kde jsme byli spolu. A v těchto dnech je to vánoční Praha, i kdy za dob mého dětství vypadala předvánoční Praha spí takhle, ne jarně jako dnes.
Ale Staroměstské náměstí je krásné i bez sněhu, tenhle pohled je opravdu pohádkový. A stejně jako se umím vít a přenést v mylenkách do dob minulých, umím si i představit ten křupající sníh v ulicích, ty dlouhé rampouchy na střechách, ten mráz, který nás típal do tváří a vůbec nám tenkrát nevadil.
Včera jsem byla se ségrou, se vagrem a s Michalem na pětihodinové procházce Prahou a bylo to moc fajn. Stejně jako před týdnem, na první adventní neděli, kdy jsme se vichni seli u mne ve Vrovicích. Miluju adventní čas, je to pro mne čas vzpomínání, rozjímání, čas návratů ke kořenům. Jak zpívá Karel Gott ve své poslední písni.... jsou Vánoce, jsou Vánoce, jsou Vánoce a vichni andělé při nás budou stát.
Tak krásný adventní čas vám vem, moji drazí čtenáři a a ti vai andělé stojí při vás nejen o Vánocích.
PS: Fotografie jsou moje (kvůli kodexu).
Karla imonovská - Slezáková
Turkem to nekončí
Někdo zůstává u toho co má zaité, jiný rád hledá nové cesty. Myslím, e je zbytečné se kvůli tomu dohadovat v diskuzích, protoe kadý si nakonec stejně vybere to svoje.
Karla imonovská - Slezáková
ivot po padesátce aneb Některé neřesti zůstávají
S přibývajícím věkem se mi nemění jen konfekční velikost, ale i chutě, touhy a představy o tom, jak naloit s volným časem a co mě dělá astnou.
Karla imonovská - Slezáková
O tom se nám za socíku ani nesnilo
Kadý den děkuji pánu Bohu za to, jak se mám nejen já, ale i lidé kolem mě. Kdy vidím ty obchody plné jídla, věcí a lidí, často si vzpomenu na osmdesátá léta. Tenkrát jsme na tyhle věci čekali v dlouhé frontě před Tuzexem.
Karla imonovská - Slezáková
Pomazlili jste se?
Přesně před týdnem byl ten pravý den na to, abychom pořádně pomazlili své miláčky. Máte splněno? Pokud ne, odlote vechno a jděte na to alespoň teď, protoe ...
Karla imonovská - Slezáková
Ach ti památkáři!
Památkáři ničí nejen města a nás, ale hlavně seniory. Moje osmdesátiletá sousedka u brečela ... a já kolabovala.
| Dalí články autora |
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 vás můe překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Metro D mění Krč. Místo chátrajícího nádraí vznikne stanice nad rybníkem
Osobní vlaky tu stále zastavují, stará nádraní budova u ale doslouila. V okolí elezniční...
Praha má po 70 letech nový hřbitov. Lidem připomíná lodní okénka nebo jaderný reaktor
Kulaté otvory ve vysokých betonových zdech připomínají lodní kajuty, někomu moná i jaderný...
Konec chlouby za miliardy: Zamíří nejdraí lokomotivy Českých drah do rotu?
Měly představovat vrchol českého elezničního strojírenství a stát se moderní oporou dálkové...
Bro, kámo, reálně jakoby. Česko zaplavili brokolíci, poznáte je po vlasech i slovníku
Kudrnatá hříva jako růička brokolice, proívaná bunda, tenisky a slovník plný výrazů jako bro,...
Brňané si v deti připomněli události roku 1989, řečníci vyzdvihli odvahu
Hlavní části shromádění k výročí listopadových událostí na náměstí Svobody v Brně se zúčastnila...
Vlaim má uzavřenou koalici, starostou by měl být opět Jenita
Ve Vlaimi na Beneovsku uzavřela koalici vítězná Volba pro město Vlaim s uskupením Nae Vlaim -...
Tři dny buil na víko rakve. Marně. Praský příběh, ze kterého stále mrazí
Nejvyí kancléř Českého království se celý ivot děsil jediné věci: e ho pohřbí zaiva. Kdy se...
Tra u Českého ternberka zablokovalo několik velkých kamenů, provoz je zastaven
elezniční tra u Českého ternberka na Beneovsku dnes odpoledne zablokoval kámen, který se...

Soutě s Philips Sonicare: Zuby jako ze urnálu? Pravidla, která by mělo znát kadé dítě
Zdravé zuby nejsou jen o tom, jak často navtívíte zubaře. Vae dítě by si mělo vytvořit správné návyky ideálně u od malička. V naem článku...
- Počet článků 293
- Celková karma 26,25
- Průměrná čtenost 3291x
Co mě baví? ít, snít a vzpomínat na dětství!
Zpátky do osmdesátek se dostanete s mou knihou Zrzavé dětství v socialismu.











































