Premium

Mimořádná nabídka
690 Kč/rok

Předvánoční Praha - jak z dob socialismu (fotoblog)

Když Prahou zavoní Vánoce, vydávám se pokaždé nostalgicky na procházku Starým Městem. A letos, víc než kdykoli předtím, připomíná mi ta naše stověžatá mé krásné dětství. Pojďte se mnou zase chvilku zavzpomínat na osmdesátá léta.

Kdo kdy viděl takhle prázdnou Prahu? Zdá se to až neuvěřitelné, že v sobotu či v neděli odpoledne nepotkáte v některých ulicích hlavního města ani živáčka. Mne prázdná Praha fascinuje. Člověk si může prohlédnout každý detail dlážděných ulic a starých domů, poslechnout si rachot pouličních lamp, když se na večer rozsvěcují nebo si dát u okénka, v domě U Dvou slunců, domácí bramborák. 

Turisté odjeli, hotely jsou zavřené, byty v centru Prahy prázdné - chvilkama mi to připadalo jako v Karlových Varech, kde jsem byla letos v létě na dovolené. Tolik prázdných bytů, domů i obchodů. Až z toho bolí u srdce, když si uvědomím, že v době mého dětství bylo centrum Prahy obydlené úplně stejně, jako třeba Vršovice. Ve všech těch prázdných domech žili tenkrát obyčejní lidé, na ulicích, v parčících i na Kampě si hrála spousta dětí a my v předvánočním čase chodívali na rodinné procházky, okukovali rozsvícené stromečky v oknech a obdivovali obrazy na malých okenních tabulkách starých domů, které tam kreslil mráz. Teď už centrum není pro obyčejné lidi. Ale jak ty domy dopadnou, pokud se turismus do Prahy v brzké době nevrátí? Už takhle se některé z nich rozpadají.

Praha je krásná odkudkoli na ni koukáte, ale od Pražského hradu je pro mne nejkrásnější. A scházíte jakoukoli cestou, vždy se vám naskytne pohled na úžasné domy, červené střechy plné komínů a věžiček, na nádherné staré pouliční osvětlení.

A teď, bez shluku a hluku turistů, přenese vás ten pohled úplně v čase.

Třeba až do doby, kdy ,,žil" Mirek Dušín se svou partou v temných uličkách. Rychlé šípy od Jaroslava Foglara zná asi každý, hlavně kluci, ale ne každý ví, kde jsou v Praze Stínadla, a že v této části města uvidíte na spoustě míst namalovaného ježka v kleci. Byla jsem tam s Michalem prvně a v té prázdné Praze, ve Stínadlech, jakoby se zastavil čas. 

Michal na našich procházkách zavzpomínal na Rychlé šípy a na dětství v ulici Na Poříčí, kde bydlela jeho babička. Já zase na vánoční procházky s mámou a na natáčení filmu Veselé Vánoce přejí chobotnice, ve kterém jsem si tady na Čertovce zahrála ... křoví. 

Jelikož filmové studio Barrandov mělo patronát nad naší školou  - Pod Žvahovem, hrávali jsme křoví docela často. Nebylo to špatné, ulejt se ze školy a ještě za to dostat nějakou kačku. Při dabingu jsme si mohli projít a prohlédnout FS Barrandov, při natáčení ... to byla vždycky zábava. Tolik velkých herců v mé blízkostí, které jsem znala z prvního a z druhého televizního programu (víc programů v televizi tenkrát nebylo - pro mladší generace). Třeba Helena Růžičková ve filmu Vlak dětství a naděje, Pavel Zedníček nebo dokonce paní prezidentová v Chobotničkách. 

Když jsem natáčela Veselé Vánoce přejí chobotnice, jezdívala jsem tramvají na Újezd do školy v Hellichově ulici. Bylo mi dvanáct (na fotkách oproti dnešním dvanáctkám vypadám spíš tak na sedm), venku mrzlo a všude bylo bílo. Nádherné zimy našeho dětství a krásné vzpomínky na ně. Jakoby to bylo před pár lety. Pamatuju, že jsem se těšila na natáčení, i když jsem tam spousty hodin jen proseděla a dívala se, jak pracuje celý štáb a hlavně modeláři chobotniček. V naší škole mi spolužáci nevěřili, že pohyby Modrého a Zelené se tvoří ručně modelováním. Teď každoročně, v období Vánoc, obdivuji jejich práci a říkám si, že ta doba je v našich vzpomínkách krásná, ale lidi se tenkrát fakt nadřeli. A to nemyslím jen modelováním pohybů chobotniček. Nedávno jsem totiž viděla jeden dokument ze sedmdesátých let a člověk si v tu chvilku uvědomí, jak máme díky technologickému pokroku vše mnohem jednodušší. 

Ráda chodím kolem Čertovky a vzpomínám. Je to už pětatřicet let a mně to připadá jak předloni.

V několika filmech jsem si zahrála (kompars), ale nikdy jsem nebyla vyfocená v programu jako Michal. Povšimněte si prosím fešáka s čepicí. Vedle něj sedí Roman Holý, dnes známý muzikant. Škoda, že seriál Jak vyhrát nad chybou není na internetu k nalezení. Ještěže jsou ty zlaté maminky a tyhle vzpomínky si schovávají. 

I tenhle fešák si zahrál ve filmu, jen už nevím, jestli to byl Maharal nebo něco jiného. Každopádně dnes je v prázdné ulici nepřehlédnutelný.

Je krásná a tajemná, když je takhle prázdná. Při každé procházce jsem se snažila vidět co nejvíc, stále jsem koukala ke štítům střech, kde je spousta ornamentů i soch. Po každé procházce mě sice bolelo za krkem, ale stálo to za to. Najednou, právě na tomto místě, slyšela jsem zvláštní zvuk, který se pomalu přibližoval. Připadalo mi to zvuk rozvrzaného dvoukoláku, který je plně naložen, bylo to takové zvláštní vrzání, které bylo čím dál hlasitější. V té prázdné podvečerní Praze ten zvuk naháněl husí kůži. Najednou to bylo přímo u nás - tedy nad náma. Zvedla jsem hlavu a viděla neuvěřitelné množství velkých řvoucích ptáků. Bylo jich tolik, že nebe nebylo chvilku skoro vidět. Nikdy v životě jsem neviděla letět a řvát tolik labutí najednou. 

Tenhle nádherný pohled na Nerudovu ulici je také jak z jiných časů. Úplně se mi hlavou honí příběhy lidí, kteří tu žili nejen v osmdesátých letech, ale hlavně dříve. Muškáty a duchny na oknech, sousedky na sebe pokřikují z pavlače, děti si hrají na ulici s míčem a pánové se večer scházejí v hospodě U Kocoura. 

Hospůdka naštěstí zůstává stále stejná, s cenami pro mísňáky, kterých tu ještě pár zůstává. Dnes, stejně jako před x lety, můžete si posedět s oroseným půllitrem na schodech před hospodou a kochat se pohledem na jednu z nejhezčích ulic Prahy. Jinak je dnes většina domů i obchodů prázdná. 

Jsem hodně velký nostalgik a tudíž na internetu sleduju všechno od let šedesátých až do devadesátek. Fotografie, písničky, videa i filmy. Nedávno jsem shlédla krátký dokument - Praha ze soboty na neděli, z roku 1964. Tenkrát ještě po Karlově mostě jezdila auta i autobusy. V dokumentu najdete i záběry z Teras na Barrandově, z nejznámějšího bufetu Koruna, ale také se podíváte na Václavské náměstí plné tramvají a na Staroměstské náměstí, kde bývalo velké parkoviště.

Tady se naštěstí nic nemění. Ze starých filmů víme, že se na těchto schodech vždycky lidé procházeli a kochali pohledem na Prahu. Občas tu hrál a hraje nějaký muzikant, občas se tu natáčel a natáčí film. Tenhle pohled totiž chytne za srdce každého. 

Ani některé zvonky domů se na Malé Straně nezměnily, což mě překvapilo a nostalgicky potěšilo. Tohle už se dnes vidí málokde. A když se procházíte Prahou a v myšlenkách se přenášíte do dob minulých, tak takový objev, jako obyčejné staré zvonky, ten vás úplně nadchne. 

Z rozjímání mě vyrušil divný zvuk. Asi prvně jsem slyšela ten rachot, když se rozsvěcují pražské lampy. Stála jsem v Nerudovce U Dvou slunců, s domácím bramborákem a točeným pivem v ruce. Najednou hlasité praskání, jakoby ta skla luceren rupala jedno za druhým. Tohle si můžete prožít jen v dnešní době, když je ulice bez turistů a kolem vás ticho. Ale musí trochu mrznout. 

Jak už jsem psala, jsem velký nostalgik. Stačí mi v předvánočním čase nahlédnout do výlohy, která mi připomíná dětství e hlavou mi proletí spousta vzpomínek. Vánoce jsou pro mne nejkrásnějším obdobím v roce. Nehoním se, nestresuju, užívám si procházky Prahou, koukám do nazdobených výloh a vzpomínáním na dětství s mojí rodinou. 

Třeba tahle úžasná, 67 let stará tramvaj T1, která teď jezdí Prahou. Stojím autem na křižovatce, vidím tramvaj a ,,vidím" mámu. Takovou jsem totiž jezdívala ještě v kočárku. Jako větší si pamatuju tramvaje s červeno-šedými laminátovými sedadly. Ty jsou moje srdcovka. V zimě jsme si na nich pěkně nahřáli zadnice a v létě se na ně člověk nelepil, jako na ty koženkové sedadla v busech. 

Touhle tramvají já už nejezdila, ale Michal si jí ještě jako malej kluk užil. Tramvaje, téhle podobné, byly krásné, ale někdy nebezpečné - pokud byly ,,naskakovací". Zrovna včera, na procházce Prahou, vyprávěla mi moje sestra Iveta, proč měl nᚠtáta tu jizvu na obličeji. To prý si takhle jednou v mládí vyjel s klukama do Prahy, naskakoval na tramvaj a ujela mu noha. 

Rozumějte, můj táta byl Pražák, ale Hlubočepy, kde bydlel s babičkou a dědou a poté tam bydlela celá naše rodina, to byl okraj Prahy 5. Byla to naše ,,vesnička," nad kterou stál starý Barrandov, pak už jen pole plné máků a louky ( teď Barrandovské sídliště). Za náměstíčkem, pod Pražským Semmeringem, v ulici K Dalejím, kde jsem se narodila, tam začínalo Prokopské údolí se skalním jezírkem, kam jsem se chodívali koupat. Dívčí hrady na jedné straně Hlubočep, Barrandovské terasy na druhé. O několik kilometrů dál Klukovice, Slivenec, Holyně. Jinak nic, jen příroda. Nádherná část Prahy, nádherné dětství. Možná proto jsem takový nostalgik, snad proto stále vzpomínám. 

Hlavní důvod mé nostalgie a vzpomínání jsou ale rodiče. Ač jsem si je užila naplno až do dospělosti, umřeli moc brzo (v šedesáti letech). Často a ráda na ně vzpomínám a připomínám si místa a chvilky, kde jsme byli spolu. A v těchto dnech je to vánoční Praha, i když za dob mého dětství vypadala předvánoční Praha spíš takhle, než jarně jako dnes.

Ale Staroměstské náměstí je krásné i bez sněhu, tenhle pohled je opravdu pohádkový. A stejně jako se umím vžít a přenést v myšlenkách do dob minulých, umím si i představit ten křupající sníh v ulicích, ty dlouhé rampouchy na střechách, ten mráz, který nás štípal do tváří a vůbec nám tenkrát nevadil. 

Včera jsem byla se ségrou, se švagrem a s Michalem na pětihodinové procházce Prahou a bylo to moc fajn. Stejně jako před týdnem, na první adventní neděli, když jsme se všichni sešli u mne ve Vršovicích. Miluju adventní čas, je to pro mne čas vzpomínání, rozjímání, čas návratů ke kořenům. Jak zpívá Karel Gott ve své poslední písni.... jsou Vánoce, jsou Vánoce, jsou Vánoce a všichni andělé při nás budou stát.

Tak krásný adventní čas vám všem, moji drazí čtenáři a a ti vaši andělé stojí při vás nejen o Vánocích.

PS: Fotografie jsou moje (kvůli kodexu).

Autor: Karla Šimonovská - Slezáková | neděle 6.12.2020 12:30 | karma článku: 33,56 | přečteno: 1529x

Další články autora

Karla Šimonovská - Slezáková

Turkem to nekončí

Někdo zůstává u toho co má zažité, jiný rád hledá nové cesty. Myslím, že je zbytečné se kvůli tomu dohadovat v diskuzích, protože každý si nakonec stejně vybere to svoje.

13.11.2026 v 18:36 | Karma: 29,13 | Přečteno: 1095x | Diskuse | Ostatní

Karla Šimonovská - Slezáková

Život po padesátce aneb Některé neřesti zůstávají

S přibývajícím věkem se mi nemění jen konfekční velikost, ale i chutě, touhy a představy o tom, jak naložit s volným časem a co mě dělá šastnou.

31.10.2026 v 19:07 | Karma: 22,24 | Přečteno: 668x | Diskuse | Ostatní

Karla Šimonovská - Slezáková

O tom se nám za socíku ani nesnilo

Každý den děkuji pánu Bohu za to, jak se mám nejen já, ale i lidé kolem mě. Když vidím ty obchody plné jídla, věcí a lidí, často si vzpomenu na osmdesátá léta. Tenkrát jsme na tyhle věci čekali v dlouhé frontě před Tuzexem.

16.10.2026 v 12:23 | Karma: 25,39 | Přečteno: 659x | Diskuse | Ostatní

Karla Šimonovská - Slezáková

Pomazlili jste se?

Přesně před týdnem byl ten pravý den na to, abychom pořádně pomazlili své miláčky. Máte splněno? Pokud ne, odložte všechno a jděte na to alespoň teď, protože ...

11.10.2026 v 23:11 | Karma: 21,59 | Přečteno: 420x | Diskuse | Fotoblogy

Karla Šimonovská - Slezáková

Ach ti památkáři!

Památkáři ničí nejen města a nás, ale hlavně seniory. Moje osmdesátiletá sousedka už brečela ... a já kolabovala.

13.9.2026 v 22:04 | Karma: 32,98 | Přečteno: 1635x | Diskuse | Ostatní

Nejčtenější

Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 vás může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?

Prodejna o rozloze 295 m2 byla vybavena regály, chladničkami, pekárnou,...
13. listopadu 2026  9:04

Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...

Metro D mění Krč. Místo chátrajícího nádraží vznikne stanice nad rybníkem

Díváte se na svah podél ulice Na Strži. Tady za pár let zde vyleze na povrch...
27. října 2026,  aktualizováno  17. 11. 16:48

Osobní vlaky tu stále zastavují, stará nádražní budova už ale dosloužila. V okolí železniční...

Praha má po 70 letech nový hřbitov. Lidem připomíná lodní okénka nebo jaderný reaktor

Nový hostivařský hřbitov
13. listopadu 2026

Kulaté otvory ve vysokých betonových zdech připomínají lodní kajuty, někomu možná i jaderný...

Konec chlouby za miliardy: Zamíří nejdražší lokomotivy Českých drah do šrotu?

Dvacet elektrických lokomotiv řady 380, známých také pod přezdívkou „Emil...
12. listopadu 2026

Měly představovat vrchol českého železničního strojírenství a stát se moderní oporou dálkové...

Bro, kámo, reálně jakoby. Česko zaplavili brokolíci, poznáte je po vlasech i slovníku

Ilustrační obrázek
14. listopadu 2026

Kudrnatá hříva jako růžička brokolice, prošívaná bunda, tenisky a slovník plný výrazů jako „bro“,...

Brňané si v dešti připomněli události roku 1989, řečníci vyzdvihli odvahu

BrňanĂ© si v deĹĄti připomněli udĂĄlosti roku 1989, řečnĂ­ci vyzdvihli odvahu
17. listopadu 2026  17:54,  aktualizováno  17:54

Hlavní části shromáždění k výročí listopadových událostí na náměstí Svobody v Brně se zúčastnila...

Vlašim má uzavřenou koalici, starostou by měl být opět Jeništa

ilustrační snímek
17. listopadu 2026  17:42,  aktualizováno  17:42

Ve Vlašimi na Benešovsku uzavřela koalici vítězná Volba pro město Vlašim s uskupením Naše Vlašim -...

Tři dny bušil na víko rakve. Marně. Pražský příběh, ze kterého stále mrazí

Anděl na hrobce Jana Václava Vratislava z Mitrovic
17. listopadu 2026

Nejvyšší kancléř Českého království se celý život děsil jediné věci: že ho pohřbí zaživa. Když se...

Tra u Českého Šternberka zablokovalo několik velkých kamenů, provoz je zastaven

ilustrační snímek
17. listopadu 2026  17:11,  aktualizováno  17:11

Železniční tra u Českého Šternberka na Benešovsku dnes odpoledne zablokoval kámen, který se...

Soutěž s Philips Sonicare: Zuby jako ze žurnálu? Pravidla, která by mělo znát každé dítě
Soutěž s Philips Sonicare: Zuby jako ze žurnálu? Pravidla, která by mělo znát každé dítě

Zdravé zuby nejsou jen o tom, jak často navštívíte zubaře. Vaše dítě by si mělo vytvořit správné návyky ideálně už od malička. V našem článku...

  • Počet článků 293
  • Celková karma 26,25
  • Průměrná čtenost 3291x
Pražanda, která žila 12 let ve střední Itálii, ráda na ni vzpomíná, ale ještě raději vzpomíná na osmdesátá léta v Československu.
Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat na dětství! 
Zpátky do osmdesátek se dostanete s mou knihou Zrzavé dětství v socialismu.

 
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.
×