O sousedech z osmdesátých let aneb předvánoční rozjímání
Každý rok v tomto čase, zmocní se mě předvánoční rozjímání, které zahrne vzpomínkami nejen mojí mysl, ale hlavně srdce. Sedím v houpacím křesle, koukám do barevných světýlek na stromečku (jak jsem již psala v předchozím blogu, v Itálii se vánoční stromeček rozsvěcí už na svátek Neposkvrněného početí Panny Marie) a vzpomínám.
A jelikož jsem nedávno chtěla psát o sousedech z našeho domu, ale nějak mi to sklouzlo k babkám, vracím se tedy dnes, k sousedským vztahům z let osmdesátých. A jak jinak, než s vánoční náladou.
V té době, když já jsem byla malá holka, jezdívalo se v zimě z Barrandova na sáních. Tenkrát ještě nestálo na Barrandově sídliště. byla tam jen vilová čtvrť a filmové ateliéry, kde pracoval můj táta. Když přes den dost nasněžilo, přijel domů táta na sáních, které si vypůjčil v rekvizitárně. Druhý den ráno si je hodil na záda a jako krosnu, nesl je zpátky do práce. Pokud šel někdo z Barrandova do Hlubočep nakupovat, vzal si také sáně. Dolů se svezl a nahoru si vyvezl nákup.
I já brávala naše dlouhé dřevěné sáně, když jsem chodívala s tátou do ateliérů. Dolů jsme frčeli tak rychle, že jsem měla vždy tvářičky jako Marfuška z Mrazíka. To byla tenkrát nádhera, když silnice byla bílá, protože po ní projelo jen pár aut a občas jeden autobus. I do školy jsme si příležitostně brávali malé sáňky nebo boby. Když byla poslední vyučovací hodina tělocvik, šlo se sáňkovat. A hned po vyučování hurá na kopec, kterých bylo v Hlubočepích všude dost. Dnes tam najdete místo kopců silnice, domy nebo křoviska. Už ani na ten kopec za hřbitovem nikdo nechodí. Buď je málo sněhu nebo dětí co chtějí sáňkovat. Kdo ví.
,,Kájo, Kájo," volal Mirek na dvoře. Než jsem stihla dojít k oknu, přistála mi na parapetu sněhová koule. ,,Au, seš blbej nebo navedenej," rozčílila jsem se, když mi po otevření okna prošustila další sněhová koule kolem ucha. ,,Teď si to pojď do kuchyně posbírat blbečku."
,,Dělej Kájo, ber oteplováky a jdem bobovat do Žlutky." Na kopci ve Žlutce bylo vždycky plno dětí a pod kopcem na smeťáku plno rozbitých bobů i pekáčů. Občas to někdo neubrzdil a sjel až na smeťák, občas jsme tam někoho strčili.
Mirek byl můj spolužák a syn sousedů, s nimiž naši nejvíc kamarádili. Často jsem k nim chodívala a v čase vánočním, obdivovala jejich obrovský stromeček, který dosahoval až ke stropu a zabral jim celý obývací pokoj. Tak velký vánoční stromeček nikdo jiný v baráku neměl.
I vedle u Javůrků býval krásný vánoční strom, jehož světýlka se odrážela v balkonových dveřích (jediných v našem domě). Jak by taky ne, vždyť i oni měli dvě malé děti, tak vánoční stromek nemohl chybět.
Další ze sousedů byl pan Poláček. Pán v letech našich rodičů, který žil sám, děti neměl, takže jsem u něj doma nikdy nebyla, stejně tak jako u pana Kaška a paní Nedvědové, kteří bydleli v pravém křídle našeho domu. Zato k Brandejským jsem chodívala ráda, ač jejich dcery byly o dost starší než já. Na cukroví a čaj mě paní Brandejská zvala často. Možná jsem jí byla sympatická, neboť i ona měla zrzavé vlasy. Jaký mívali vánoční stromeček, to už si nepamatuju, ale na knihovnu, která byla podél dvou stěn až ke stropu, na tu nezapomenu nikdy.
Vedle Brandejských bydlely moje kamarádky Monika a Denisa. Jejich byt byl velikostně přesně stejný jako ten náš. Oba byty byly nad podloubím, spojené střední zdí, kterou jsme s holkama používaly jako telefon. Stačilo zabouchat a přiložit ucho. ,,Denisooo, berem boby, mončičáky a jdem do parku." Křičela jsem do zdi. ,,Jasně, za deset minut na dvoře." Odpověděla mi Denisa a já hned začala oblékat mého mončičáka do svetru, aby mi venku nenastydl. V jejich bytě jsem byla tak často, že si ho pamatuji do detailu.
Nesmím zapomenout ani na rodinu, ve které měli tři malé kluky, Robina, Petra a Davida. Jejich vroubkované punčocháčky visely venku na šňůře, jak v létě, tak v zimě. A když pěkně mrzlo, to se to z nich panečku modelovalo. Ještě teď se usmívám, když si vzpomenu na ty zohýbané punčocháče a trička.
Měla jsem štěstí, že v našem domě bylo tolik dětí a fajn dospěláků. Na dvoře jsme všichni stavěli sněhuláky, někdo donesl mrkev, někdo uhlí ze sklepa a nějaký ten starý hrnec na hlavu sněhuláka se taky vždycky našel. Když hodně nasněžilo, postavili nám tátové z odhrabaného sněhu kopec a udělali na něm klouzačku. Občas jsme večer všichni vzali sáně a procházkou došli na Výšinku nebo na políčko. Tam jsme pak celé rodiny pořádali ,,jízdu králů." Nevím kdo se tenkrát víc bavil, jestli my děti nebo rodiče. Když zamrzla nějaká větší louže v okolí, chodívali jsme se tam klouzat, stejně jako na potok - to už bez rodičů.
Zrovna dnes, když byl tady v Itálii ten svátek, pustila jsem si pohádky a filmy z osmdesátých let a začala jsem péct. Já vím, na pečení vánočního cukroví je trochu pozdě, ale já měla teď práci s mým prvním ,,dítětem." A to bylo důležitější než pečení. Italové budou asi překvapeni, že letos prvně nedostanou talířek s českým cukrovím (každý rok jsem napekla kolem třiceti kilo a rozdala to), ale snad pochopí.
A tak jsem si dnes u filmu: S tebou mě baví svět vzpomněla, jak to bývalo krásné a fajn i u nás v Hlubočepích. Fůra čistého sněhu, ve kterém jsme se nejen váleli a dělali andělíčky, ale také jsme ho jedli, rampouchy, které jsme lízali místo lízátek a nevadil nám zmrzlý nos, ruce ani rudé tváře. Díky tomu bílému nadělení a díky našim rodičům, měli jsme každou zimu úsměv od ucha k uchu.
Karla Šimonovská - Slezáková
Pohlaď svoje tělo
Taky se sami občas hladíte? Ne? Tak to zkuste a podívejte se na své tělo alespoň někdy jako na zázrak.
Karla Šimonovská - Slezáková
Nekritizuj
,,Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc," zpívá se v jedné slavné veselohře, kterou všichni znají, ale mnozí by si ji měli pouštět každé ráno při probuzení. Pak by se možná chovali k druhým jinak.
Karla Šimonovská - Slezáková
Padesátiletá Pipina
,,Ty jsi exhibicionista?" Zeptala se jedna žena mého přítele, když jsme se včera sešli před základní školou.
Karla Šimonovská - Slezáková
Když Husák visel nad katedrou
Už spoustu let jsem měla jedno přání, které jsem si chtěla splnit. Nečekejte ale nějaké touhy po dalekých cestách nebo po vilce za Prahou - kdo by jí uklízel ;)
Karla Šimonovská - Slezáková
Nenechám se vyhazovat!
Pokud vás někdy někdo odněkud vyhazoval (mně se to stalo už několikrát), znáte ten slastný pocit, když jste ve SVÉM.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Univerzální politik, který míří do vlády, má zkušenosti ze dvou ministerstev
Marek Ženíšek, který se má podle předsednictva TOP 09 stát novým ministrem pro vědu a výzkum, v...
Izraelská armáda drží palestinskou stranu Rafáhu, v Káhiře se jedná o příměří
Izraelská armáda v úterý zahájila operace ve východních částech Rafáhu na jihu Pásma Gazy. Obsadila...
U Strakonic havarovalo několik aut, letí tam vrtulník. Silnice na Písek je zavřená
U Strakonic na silnici I/4 havarovalo několik vozidel. Vozovka ve směru na Písek je kvůli havárii...
Mezi extremisty stále dominuje takzvané antisystémové hnutí, tvrdí vnitro
Dominance tzv. antisystémového hnutí na české extrémistické scéně přetrvává. Jeho představitelé...
PRACOVNÍK PÉČE O VOZY - HRADEC KRÁLOVÉ (brigáda) (A12422)
AURES Holdings a.s.
Královéhradecký kraj
nabízený plat:
120 - 120 Kč
- Počet článků 265
- Celková karma 34,96
- Průměrná čtenost 3722x
Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat :)
Má kniha Zrzavé dětství v socialismu.... jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!