Na seniory mi nesahejte!

   ,,To je hrozný, zase důchodcům přidali, ti se mají líp než my pracující. Baba jedna stará, dědek plesnivej."

Už několikrát jsem podobné hlášky zaslechla jak na ulici, tak v restauraci nebo dokonce i od sousedů. A to co jsem slyšela v pátek, to mě vytočilo do takové míry, že jsem se rozhodla k napsání tohoto článku o seniorech. 

,,Bába jedna stará, nakopu jí do pr....," slyšela jsem od sousedů. Bylo mi té pětasedmdesátileté paní líto, ať je jaká je, tohle by si k ní nikdo neměl dovolit.

Ohleduplnost, úcta, vděk, obdiv - to je to, co si senioři od nás mladších zaslouží. I když mají jiný názor na politiku (a politiky) než my, i když nás někdy poučují, i když do nás občas rýpou, protože oni prostě ten svět vidí jinak. Stejně si zaslouží úctu, ohleduplnost, vděk i obdiv.

Nevím jestli je to tím, že se také blížím k seniorskému věku - jasně pomalu, pomalinku, ale patnáct let uteče jak voda a bude ze mne mladší seniorka. Jestli pán Bůh dá a dožiju se toho. Nebo je to tím, že jsem s přibývajícím věkem stále víc a víc empatická. Každopádně bych nejraději na toho chlápka nastoupila a řekla mu to, co si o něm myslím nejen já, ale i široké okolí. Asi tak pětašedesátník, tudíž mladší senior, ale chlap jak hora, se bude rozkřikovat na drobnou ženu (starší seniorku), která mu nic neudělala? ,,Tak to né, jdu na něj. Zvířata, malé děti a starší seniory budu bránit jak eskymáckej pes," řekla jsem kamarádce a šla k sousedům. Ovšem byla jsem zastavena, i když mi z očí sršely blesky (jak říká moje kamarádka). Paní nechce mít s neurvalým sousedem žádné spory.

Jí chápu, žije tam sama a kdo ví, do čeho by hádka s takovým blbcem mohla dorůst. Ale nechápu, jak se někdo může takhle ke starším seniorům chovat, jak si to může dovolit. Každý jsme měl přeci babičku a většina z nás na ní vzpomíná s láskou a s vděkem, jak se o nás v dětství postarala. A tahle paní je taky babička, taky se stará o svoje vnoučata jak nejlíp umí, i o své děti, kterým dala vše co měla. A i když má nějaké ty mouchy (nikdo nejsme bez chyby), tak takové hulváctví je podle mne za hranou. 

V mém okolí znám seniorů spoustu - jak starších, tak mladších a ráda poslouchám jejich příběhy. Někteří to měli krásné, jiní těžší. Spousta z nich ještě pracuje. Někdo pracuje aby přilepšil sobě, dětem či vnoučatům, někdo aby pomáhal lidem, někdo protože chce být aktivní a užitečný. Prý je strašné cítit se starý a nepotřebný, slyšela jsem od některých seniorek.

Třeba moje paní doktorka (obvoďačka). Ta je vždycky tak strašně hodná, jako bych byla stále ta malá holčička, když k ní přijdu s nějakým problémem. Vždycky mi to připomene dětství, středisko v Hlubočepích a paní doktorku Hopfingerovou, na kterou nikdy nezapomenu, i když už jsem jí asi třicet let neviděla. Moje nynější paní doktorka je té z dětství hodně podobná - pomůže, poradí, slovně pohladí, jen ten obrázek už mi nedává. I když je po operaci kyčlí a už bude spíš starší seniorka, stále dochází několikrát týdně do své ordinace a pomáhá lidem. Klidně by si mohla užívat důchodu na své chaloupce v Pyšelích, ale ona je tak pracovitá, úžasná, aktivní, stále usměvavá a rozdala by se pro své pacienty.

Dalším skvělým seniorem je můj doktor (porodník) v Motole. Už třicet let k němu chodím, vždycky skvěle poradí, vyslechne mne, uklidní. Je opravdu milej a v období, kdy jsem se snažila otěhotnět, on se snažil pomoci jak to jen šlo. Dokonce i když jsem žila v Itálii, radil mi mnohokráte po telefonu, jelikož z italské asistované reprodukce v Perugii jsem byla dost v šoku (viz blog: https://karlaslezakova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=437677).  I teď, když ordinuje jen několikrát v týdnu (stejně jako moje paní doktorka), chodím pouze k němu a moc mu přeji (i nám pacientkám), aby ordinoval co nejdéle to půjde, protože je to fakt pan machr. I on by si mohl klidně užívat zaslouženého důchodu, ale je tu pro nás a my jsme šťastné, protože je nejlepší!

Díky Michalovi jsem se dostala ke skvělé paní zubařce, která už je také seniorského věku, ale stále dennodenně ordinuje od rána do večera. I ona je moc fajn, ochotná, milá, upovídaná jako já a neodírá vás o peníze, naopak poradí to levnější, ale stejně účinné. 

Všichni pracují do vysokého věku a nejen lékaři. Třeba moje úžasná sousedka Věrka, se kterou si tak rozumím a které bylo letos osmdesát let. Ta ještě donedávna pracovala na recepci v divadle Rokoko. Po premiéře se vracela sama domů tramvají i kolem půlnoci a nevadilo jí to. Věrka ta se nebojí ani čerta. I když je drobná, celý život pracovala ve školní jídelně, takže páru má větší než lecjakej mužskej - jak fyzickou, tak slovní.  

Nebo Jarmilka, osmdesátiletá servírka ze Senior boxu, kam občas zajdeme na hraní. To by každej z těch rejpalů čuměl, jak ta se na place otáčí, i když měří asi necelý metr a půl. A v tomto klubu jí pomáhá Vojta, kterému už bylo pětaosmdesát, ale stále usměvavý, přející, nestěžující si na nic.

A vlastně Senior box je pokaždé plný starších seniorů a všichni jsou tak pozitivní, plní úsměvů a dobré nálady. Chodíme tam občas s Michaelem zazpívat si s country kapelou, ale také potěšit se pohledem na ty úžasné lidi, kterým je všem kolem osmdesáti let a mají v očích radost jako mladíci. A i když to někteří nemají jednoduché, nestěžují si, prostě se uskromní a šetří kde můžou.

Všem těm, kteří závidí seniorům přidání na důchodech nebo je slovně napadají, chtěla bych závěrem říci:,,Uvědomte si, že většina důchodců celý život pracovala, někteří opravdu tvrdě, odváděli daně, platili si pojištění, tak proč by teď měli strádat, když si konečně (na stará kolena) můžou užít trochu klidu a nicnedělání bez toho, aby museli ,,počítat brambory do hrnce." Až vy budete v jejich věku, také si budete chtít zajít do kina, na pivko, zajet vláčkem na výlet a né jen sedět doma u televize nebo v parku na lavičce. A k tomu, aby si senioři mohli udělat dny hezčí než jen obyčejné, potřebují nějakou tu korunu navíc. Co když ovdověli a všechno si platí sami. Nájem, inkaso, voda, telefon, léky - všechno se zdražuje (o jídle nemluvě). Nezáviďte jim zvýšení důchodů, nehaňte je z hospody od pátého piva, když oni třeba nemají ani na to jedno točené a už vůbec jim nenadávejte. Co by vám asi řekli vaši? Každý rodič učí přece svoje děti úctu ke stáří. Za pár let budete na jejich místě i vy, pokud se toho ve zdraví dožijete a pak si řeknete, co jste to byli za blbce!!!"