Moji výhru si zarámuju

,,Kup si prášky proti skleróze," řekl by mi Tomáš Holý. Když totiž někdo vyhraje v Blogerovi roku a zapomene na to, tak to musí být hodně zamilovanej nebo úplně blbej.  

Já budu doufám to první. 

Teď jsem si přečetla blog adminů iDNES o tom, kdo vyhrál vouchery za hlasování v Blogerovi roku. Když jsem dočetla článek do konce, zůstala jsem v údivu.

Na konci je totiž video z loňského předávání cen, kde přebírám diplom za třetí místo. 

,,Já jsem asi úplně blbá," říkala jsem Rozárce a Juráškovi, protože nikdo jiný doma není.

,,Vždyť to už je přece dva roky, co jsem vyhrála, Patrik tam dal asi špatné video," pokračovala jsem v úvahách.

,,Ale to by byl zas úplně blbej on, když píše, že to je z posledního večírku."

Začala jsem tedy hledat můj diplom, který zůstal naštěstí od předávání cen na stejném místě - ve skříni, v papírové tašce s logem iDNES.cz

Společně s diplomem, který mi byl k mému údivu předán opravdu v roce 2019, našla jsem v té tašce i zalepenou obálku s květnovým datem. 

,,No jo, proto se mi to zdá tak dlouho, vždyť před rokem byla soutěž na jaře a letos až na podzim. Takže nejsem tak blbá jak jsem si myslela." Rozárka souhlasně kývla hlavičkou.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem z obálky vyndala poukázku na nákup v knihkupectví Dobrovský v hodnotě tisíc korun. To bylo radosti, takový nečekaný dárek se vždycky hodí a potěší. 

,,Jé, já jsem si úplně zapomněla tehdy vybrat dárek. Co si teď za to koupím? Nějakou knížku o čokoládě, abych se zdokonalila v mé práci nebo příručku k chovu andulek, abych vám nemusela furt hledat na Googlu, co můžete a nemůžete k jídlu a na hraní?" Povídala jsem si dál s andulkama. Za ty dva týdny co jsem na neschopence jsme se nějak víc skamarádili.

,,Nebo někoho obdaruju na Vánoce? Třeba moje kolegyně - blogerka Marta Kučíková bude mít na podzim zase novou knihu. Loni jsme ji koupili po autogramiádě mamce Michala a moc se líbila. Marta píše vtipně a její příběhy jsou psané srdcem - dobrým srdcem. Tahle kombinace je zárukou fajn čtení. Nebo si koupím další díl knihy Retro, kterou napsal Michal Petrov?" 

Když jsem před lety vyhrála v Blogerovi roku cenu Skokan roku, dostala jsem poukázku do Luxoru na tři tisíce korun. Tam jsem poprvé narazila na knihy RETRO ČS. To bylo pro mne něco! Já, milovnice všeho co mi připomíná dětství, hned jsem si dva díly koupila a v Itálii v nich listovala celé dny. Těch vzpomínek ... to byl návrat v čase panečku! 

Rok po mém návratu z Itálie, měla jsem díky další kolegyni - blogerce Helče Skočové to štěstí, že jsem s panem Petrovem setkala osobně na autorském čtení v domově důchodců Slunečnice. Jako chápete, četlo se z mé knížečky a z jeho velké a úspěšné trilogie Retro ČS. Bylo to moc příjemné setkání, na které ráda vzpomínám a za které jsem Helče moc vděčná. 

Stejně je fajn ta blogerská parta na iDNES. Vídáme se hodně málo, ale víme o sobě dost. Většina z nás píše příběhy ze svého života, ať už z minulosti nebo z přítomnosti. Některé skupinky se schází na pokec v různých městech, někdo si volá, píše nebo si jen tak v diskuzi pod blog pošle pozdrav. Ale nejsou to jen blogeři, také diskutující pod blogem mám moc ráda. Taková Maruška je pro mne virtuální kámoškou a občas mi radama či pěkným slovem k mé osobě připomene mamku. Hodně mi přirostla k srdci a vždycky se těším na její srdečné komentáře. Spousta lidí si myslí, že psaní blogů máme placené penězi, což je velký omyl. Ale i když za psaní nemáme ani korunu, blog iDNES nám dává dost. Dává nám možnost se vyventilovat, dělat co nás baví pro lidi, nejen pro pár přátel. No a hlavně ty komentáře, to je balzám na duši a každý ví, že pokud je vaše duše v harmonii, tak i vaše tělo je na tom mnohem lépe. O šťastnějším životě nemluvě.

Jediná peněžitá odměna je, pokud si jednou za rok stoupnete na bednu vítězů. Pak dostanete křišťálové íčko a poukázku na knihy či něco jiného - letos z Luxoru.

Jenže to by člověk nesměl bejt úplně blbej.

Když už jsem se totiž rozhodla co si za tu loňskou výhru koupím a chtěla si vložit poukázku do peněženky, všimla jsem si malého datumu ve spodní části - 31.12.2019 ... nemáte někdo zmizík na propisku? ;)

Takže moji výhru si můžu tak ... no zarámovat jsem myslela, společně s diplomem, jako hezkou vzpomínku. A vždycky, když se na to podívám, tak si vzpomenu, jaká jsem trubka.  

Michal říká, ať se nepodceňuju. Takže já vlastně vůbec nejsem blbá, jen jsem prostě stále zamilovaná. Jak by taky ne, vždyť mám doma pana božského ;) 

PS: Strašně moc děkuji mým čtenářům za krásné šesté místo. Už nominace do finále mě letos hodně překvapila. Díky že jste :)