Mějme úctu a obdiv ke stáří!

Miluju starší lidi plný elánu a úsměvů. Poslední dobou je potkávám čím dál častěji a mám z toho velkou radost. Když můžu, tak si s nimi s chutí popovídám, protože je to pro mne velice zajímavé, milé a přínosné.

Obdivuji tu jejich chuť dennodenně něco dělat, podnikat, užívat si každé chvilky strávené jinde než na gauči před televizí. Zrovna dnes si přišla k nám do cestovky jedna osmdesátiletá paní pro balík z Uloženky (dost velkej). Chtěla jsem jí na to dát provázek, aby se balík lépe nesl, ale prý je to v pohodě, má to kousek, jen vyběhne kopec k divadlu. Já bych ten krpál nevyběhla ani bez balíku a ona ještě nesla nákup z Kauflandu. V Itálii bych okamžitě řekla - miei complimenti. Měla conversky, protože celý den běhá po městě. ,,Co doma," říkala. Dřív bydlela někde u Liberce, ale když její 98letá maminka zemřela, přestěhovala se k synovi a vyřizuje mu různé pochůzky. Hlava jí teda sloužila výborně. Vyprávěla mi o tom, co bylo před sedmdesáti lety, jak v dětství jedla furt vepřové a jitrnice, protože její táta dělával zabíjačky, jak pracovala skoro třicet let v kanceláři na dolech, kde ve čtyřiceti letech přestala kouřit a během roku přibrala patnáct kilo, protože sežrala dorty celé kantýně (celá já). Povídala o politických programech v televizi, které občas sleduje, i o událostech dne. Její vyprávění jsem hltala, bylo moc milé, příjemné a přeneslo mě v čase. Díky tomu, že mám obrovskou představivost, bylo to pro mne jak půlhodinový film z doby minulé. Praha je pro ni prý nejlepší město, stále se tu něco děje, furt je kam chodit. To tam u Liberce v sobotu a v neděli není ani noha, vyprávěla. Tam se nudila, protože není žádná stará bába, aby seděla u telky. Složila jsem jí mé komplimenty a popřála jen to krásné, protože takový člověk, který dokáže jednomu rozsvítit srdce, má moji úctu i obdiv a krásné dny si rozhodně zaslouží!

Když jsme byli s Michalem minulý týden v Itálii, zašli jsme za rodiči mých kamarádů - Desiré a Irenea, které jsem měla moc ráda a oni mne. Oliva, sedmdesátiletá mamka Desi mě objímala a říkala, jak mi ty kila navíc sluší. Od ní to byl opravdu kompliment, je to menší baculatá dáma, žádné vrásky, jen úsměv od ucha k uchu. Vždycky byla veselá, načančaná, vždycky svoje kila navíc nosila s noblesou a moc jí to slušelo. Miluje Prahu, prý ji uchvátila víc než Paříž a ráda cestuje po světě. Vaří i žehlí oběma dětem, stará se o vnučku a chodí tancovat na zábavy. Ano, v Itálii se v létě chodí na sagry (venkovní zábavy), kde se navečer jí, tancuje a setkává s přáteli (viz příští blog). Oliva je prý ale poslední dobou znuděná, protože jí k tanci často vyzvou staroušci. Žádnej mladej jako je ona! Když jsem se jí zeptala, kdo je podle ní starej, tak mi řekla, že pětaosmdesát a vejš. Ona je ještě mladá holka. No není to nádherné a obdivuhodné?!

,,Máš to ale super příbuzné," řekl mi Michal, když jsme od Olivy odcházeli. Je to jen moje známá, mamka mé nej kamarádky z Assisi, ale jako příbuznou bych ji brala hned.  

Stejně tak obdivuji moji pětasedmdesátiletou sousedku Věrku. Co ji znám (25 let) je furt stejná. Je to čiperná hubená ženská, která se ráda baví, pokecá, ale pokud je třeba, dokáže se i rozčílit a ,,poprat" za to, čemu věří. Ráda si dá něco dobrého, nedrží žádné diety a celý život kouří. Ještě dnes pracuje na směny (každý den) a pokud nepracuje, hlídá svého dvouletého pravnuka. Věruška chodí stále krásně elegantně oblečená, skvěle sladěná a načesaná. Občas se stydím, když ji potkám ve výtahu a jsem nenamalovaná v kraťasech a v triku. Takhle elegantní bývala i moje mamka, vždy nalíčená, načesaná, což jsem po ní (na rozdíl od mé sestry) nezdědila. Pokud jsem na dovolené, stará se mi Věrka o papoušky i o byt a jak přijedu, mám vždycky na stole napečeno. Tentokrát to byla luxusní bábovka. Mám prostě skvělou sousedku!

Ale nejen pětasedmdesátnici sousedku mám skvělou. I moje nynější ,,tchyně" je bombastická. Miluška oslavila pětasedmdesátku před měsícem a na její zahradní oslavě jsme si všichni pěkně pokecali, zazpívali, zatancovali. Její syn Michael hrál na kytaru, Mika (jak jí v mládí říkali) vyskočila na lavici a už tancovala. Moji kamarádi nechtěli věřit - podle fotek, že slavila takový věk. A to před oslavou napekla tři dorty, nadělala několik druhů pomazánek a vypadala svěžejší jak já. Je to fakt kočka, její šatník obdivuju, má totiž mnohem lepší a modernější vkus než já. A hlavně je stále veselá, i když měla hodně těžkej život. Možná právě proto si váží a užívá každého pěkného dne plnými doušky! Taky ji nebaví sedět doma u telky, chodí s kámoškama po nákupech, do kina, každý týden si dělají babinec s vínem a jednodržkama (jak říká jednohubkám). Já si s ní na chalupě taky moc ráda posedím u vína. Není ani v nejmenším zapšklá a nepomlouvá - jako některé dámy jejího věku, které jsem poznala, ale naštěstí je nevídám. S ní dokážu kecat několik hodin o všem možném ... a jak se u toho nasmějeme. Michal usne nebo jde do hospody a my si povídáme u ohně i do tří hodin rána. Miluju její vzpomínky na mládí a tím, že jsou často spojené s Michaelem, jsou pro mne ještě zajímavější. Třeba ta, jak ho Karel Gott (kterého Miluška znala z Alfy z tancovaček) obdivoval Na Poříčí v kočárku nebo její vzpomínky na dospívání v ulici Na Poříčí, na starou Letnou, kde bydlela po svatbě, na Načeradec před padesáti lety, to všechno hltám a promítám si ty příběhy před očima jako film. Navíc je strašně vtipná, chytrá a pohotová - musím jí to furt říkat, protože mě vždycky překvapí svoji bleskurychlou odpovědí. Už mockrát jsem jí řekla, že by měla vystupovat v nějakém zábavném pořadu. Když přijedeme jenom na neděli, udělá luxusní svíčkovou pro celou rodinu a ještě upeče koláč. Tuhle měli přijet mladý na oběd, a tak celou noc vstávala a podlejvala kachny. Ale pokud vařím já, dokáže několikrát pochválit, což se u tchyní vidí málokdy. Fakt má můj velký obdiv a respekt za to, jaká je!!! 

Jsem moc ráda, že i ona mě vidí v dobrém světle. Prý se jí líbí, jak jsem stále optimisticky naladěná a usměvavá. A když se rozčílím na Michala, tak se směje a říká, ať s ním vydržím už kvůli ní, když si tak rozumíme :)

Je to veliké štěstí, mít kolem sebe energické a veselé lidi tohoto věku. Člověk se od nich hodně zajímavého dozví, naučí, často se s nimi zasměje a zavzpomíná. 

Díky - díky vám všem nad sedmdesát, kteří si užíváte života jak to jen jde, vám seniorům co se na nás ostatní díváte s láskou a s úsměvem, prostě díky všem starším lidem, jenž přes všechny neduhy, které jsou s tímto věkem spojené, vidí svět očima šťastného dítěte!!!