Kouzlo Vánoc ... nenechme si ho pokazit

Miluju Vánoce, vánoční čas a hlavně to kouzlo vánoční atmosféry. Jen to chce občas nevnímat lidi kolem a nenechat si pokazit tu zeleno-červenou náladu. Jak, když je všude shon a spousta kyselých ksichtíků? Takhle ... 

Za prvé, chce to začít myslet na sebe! Nejen, ale také! 

Protože když budete v předvánočním shonu myslet jen na druhé, budete u vánočního stolu orvaní jak borůvčí na Vysočině po nájezdu Pražáků. A tak vás vaše rodina určitě vidět nechce. 

Já, když jdu například nakupovat vánoční dárky, sednu si i do masážního křesla (alespoň na patnáct minut) nebo nákupy proložím kávou s dortíkem a koukám i po dárku pro mne. Kupuji si ho pod stromeček za mamku a za tátu. Od té doby co tu nejsou, dělám to jak k narozeninám, tak k Vánocům. Zpříjemní mi to nakupování a jeden má hned lepší náladu, když si nese domů pěkný botky. 

A myslím i na rodiče. A tak jsem letos u toho nakupování zavítala do Kotvy, kam jsme společně chodívali pro vánoční dárky v dobách socialismu. 

Hned u dveří mě to vrátilo do dětství. Ten fukar u hlavního vchodu fouká pořád silně. Tam mi mamka vždycky při odchodu z Kotvy zapínala bundu a nasazovala čepici. 

Jela jsem po eskalátorech (což byly asi první eskalátory, na kterých jsem jako malá stála) a vzpomínala, jak Kotva vypadala dřív. Nasávala jsem tu vůni, která mi připadá stále stejná jako tenkrát. 

,,Viděla" jsem to módní molo, po kterém jsem se toužila procházet a záviděla modelkám s natupírovanou hlavou. Vybavily se mi i ty podlážky uprostřed každého patra, na kterých stály kočárky Liberta, kola Eska a umělé manekýny oblečené do elegantních kostýmků. Pak jsem sjela zase dolů a v papírnictví jsem našim koupila skleněné koule, takovou malou vzpomínku na dobu, kdy jsme byli o Vánocích spolu. Doma jsem je pověsila na jedlové větve k jejich fotografii. 

O Vánocích jsem ještě více nostalgická než přes rok. Prostě magor. Ale bylo mi v té Kotvě moc fajn. Domů jsem z vánočních nákupů jela unavená, ale s úsměvem (oproti ostatním lidem v metru).

Za druhé, hledejme na všem to pozitivní, i když je to občas boj (já o tom můžu vyprávět). 

Každý máme nějaké to trápení. Ať už s láskou, s dětma, s penězi, v práci nebo s rodinou. 

Ale pokud nejde o život a o zdraví, všechno se nějak dá! 

No, občas si teda myslím, že nedá. Občas je z Vršovic slzavé údolí a Kája je ten nejsmutnější člověk na světě. Většinou je to ta chvíle, když mě naštve moje láska nebo ségra (vyjímečně). Nikoho bližšího nemám, takže mě nikdo víc vytočit nemůže (dospěla jsem totiž do věku, kdy se už nerozčiluji kvůli ostatním, na to je život příliš krátkej). Takové stavy ale naštěstí trvají jen chvilku ... pár minut, max.hodinku - než usnu. Ráno jsem zase šťastná a pozitivně naladěná holka, co se těší do práce - na kafe. 

Někdy se užírám tím, že jsem sama, že to stojí za vyližprdel (jak říkávala Mačurka), a že musím něco změnit.  Ale abych zvedla zadnici a zajela k Mačurům do Hlubočep (kde mě vždy přijmou s otevřenou náručí) nebo někam ke kamarádce (třeba k Pavlíně a k Janě nebo ke Káje) to ne. 

Říká se, že samota je zlá, ale lenost je taky pěkná sviňa. Kdybych nebyla lemra líná, hned by byla ta samota fuč. Jenže jet přes půl Prahy? V noci? Člověk si rychle zvykne na to, že pro něj na každou akci někdo autem přijede a zase ho odveze. 

A potom mi zavolá kamarádka, jak ji štve její mamka i dcera, jak toho má moc a nic nestíhá, jak spí pět hodin denně a všechno ji bolí, ale nikdo z rodiny to prý nevidí.

Už jsem od několika lidí slyšela, jak se těší, až bude po Vánocích. V tu chvilku si uvědomím, že i to sama je někdy dobré - pozitivní. Nikam se nehoním, užívám si adventní čas, můžu chodit v tom předvánočním shonu třikrát týdně na country, doma furt uklizeno a spím osm hodin denně. Na všem musíme hledat tu pozitivní stránku. 

A za třetí, nejdůležitější je zdraví. Všichni si to přejeme, ale v běžném každodenním životě na to zapomínáme. Uvědomujeme si to jen ve chvíli, kdy nám někdo shora ukáže, jací jsme blbci. 

Jako mně nedávno, když jsem jela do práce. 

Všední ráno - nestíhám. Je to snad mé prokletí, že i když vstanu dřív, vyjdu pozdě. Vždycky mi do toho něco skočí. Ten den se mi rozbil telefon. Prostě zčernal a už nenaskočil. Prosila jsem ho, hladila, líbala, celej rozebrala a vyčistila ...  nic. Je pravda, že už mu bylo šest, takže vlastně přesluhoval, ale byl to můj miláček, první Galaxy Note.

Naštvaná dobíhám tramvaj, řidič na mne s úsměvem čeká. Poděkuji a najednou je mi líp, ale stále mám v hlavě můj porouchaný telefon a myšlenky, kde já jen vezmu prachy na novej mobil a k tomu na nedoplatky za plyn a elektřinu, které mi také pokazily vánoční náladu. 

,,To zas budou Vánoce, budu muset šetřit, makat od rána do večera, abych měla prachy na dárky, to si ty Vánoce neužiju." Brblala jsem si pro sebe v tramvaji a měla jsem ten nejkyselejší ksicht z celé Prahy.

Na další zastávce dobíhá tramvaj další dívka. I tentokrát řidič čeká. Najednou si všimnu, že ta dívka má bílou hůl. Přiskočím, pomáhám jí do schodů a posadit se. ,,Strašně moc vám děkuju," usměje se. V tu chvilku zapomenu na můj mobil, na všechna moje trapná trápení a zadívám se na tu nevidomou dívku, která ,,kouká" z okna a vůbec nemá kyselej obličej - naopak, usmívá se. 

,,Pane Bože promiň, já jsem taková kráva!" Řeknu si a začnu se s úsměvem taky koukat z okna. 

Jsem šťastná, že vidím všechnu tu krásu kolem (o Vánocích obzvlášť), že můžu dojít do práce, kde mám možnost vydělat si na složenky, že ač je ten můj telefon černej, moje oči ne ... a to je to nejcenější!!!

V tu chvilku jsem si až v morku kostí uvědomila, že pokud vidím, slyším, mluvím a chodím, tak že to ostatní nějak zvládnu. Byl to opravdu hrozně silnej vnitřní pocit, kterej mě probral a zase jsem si řekla, že žiju krásnej život. Jen občas asi potřebuju facku, abych si to uvědomila. A nejspíš nejen já.

Jsme-li schopni vidět, slyšet, chodit, mluvit a pokud je navíc někdo, kdo nás má rád a my jeho, jsme neuvěřitelně bohatí - nezapomínejme na to :) 

Tak šťastné a veselé, ze srdce přeji Vám, ať nikdo dnes u stolu, nesedí sám. Tak šťastné a veselé, i když nejsou bílé, užijte si s rodinou, ty slavnostní chvíle. Tak šťastné a veselé a do příštího roku, přeji nám všem hodně zdravíčka a pozitivních kroků!

KRÁSNÉ VÁNOCE A SPOKOJENÝ ROK 2018 VŠEM MÝM ČTENÁŘŮM  ... a nejen :)

Kája