Já tam byla, tak to šířím aneb Sejdeme se na Letné

Je to krásný, ta soudržnost českého národa. Václavské náměstí bylo už v půl sedmé zaplněné od Národního muzea až dolů na Můstek. A ta organizace celé demonstrace, klobouk dolů!

Vyjela jsem z Michle po šesté hodině (po práci) tramvají číslo 14. Jezdím tudy často, ale takhle plnou tramvaj jsem tu ještě neviděla. Michal jel z Vršovic, takže chtěl ke mně přistoupit o dvě zastávky dál, jenže to už jsme se k sobě nedostali. Nastoupil sice do stejné tramvaje, ale do jiných dveří, kde byl poslední kousek místa. V Jindřišské ulici se čtrnáctka vyprázdnila. ,,Uf, to je lidu. Kam půjdeme, ať dobře vidíme, slyšíme a nejsme uprostřed davu?" Rozhlížela jsem se po Václavském náměstí a hledala pro mne vhodné místo. Dolů bylo plno, nahoru bylo plno a já nemůžu stát uprostřed masy lidí. Za prvé ve vedru omdlívám a za druhé mám v davech panické ataky.

Napadla mě terasa Duplexu. Vyjeli jsme tedy výtahem, ale asi to napadlo hodně lidí - plno. Naštěstí organizace této demonstrace byla tak skvělá, že po obou stranách Václavského náměstí ohradili půlku chodníků jako koridor pro procházející, takže jsme se krásně dostali až k ulici Ve Smečkách a postavili se kousek od koridoru (abych to vydržela). Musím sice stát trochu bokem a né uprostřed davu, jak by se mi líbilo, ale i tak jdu podpořit svou přítomností a hlasem kampaň, které věřím. Kolem nás byli staří, mladí, mámy s dětmi v kočárku i v náručí, tátové s dětmi na ramenou. Bylo vedro a organizátoři vyzývali několikrát lidi, aby nezapomínali pít, ale i tak bylo plno! Spousta lidí mělo velké transparenty, vlajky, píšťalky a hlavně hlas. Hlas, který je slyšet díky této kampani. 

I já jsem na pár desítek minut vlezla do středu náměstí, abych pro vás vyfotila to množství lidí. Škoda, že jsem nestihla vyfotit zhruba osmdesátiletou paní, která procházela kolem mne. V jedné ruce držela starou zažloutlou vlajku z plátna, takovou tu na tyčce, která se za dob socialismu dávala do oken a druhou rukou se přidržovala asi dvanáctileté holčičky (snad pravnučky). Další starší paní měla šaty plné řepky, někdo nesl čápa, někdo červené trenky a těch velkých vlajek co bylo všude kolem, no nádhera! Je fajn, že lidé nejsou líní a vytvoří si transparent nebo přinesou velkou vlajku s těžkou tyčí.  

Akustika byla výborná, takže bylo dobře slyšet z každého kousku náměstí i v postranních ulicích. Na pódiu se vystřídala spousta lidí, kteří chtěli tuto demonstraci podpořit a říct pár slov lidu. Ivan Trojan mluvil krásně a rázně, Jitka Čvančarová zase dojemně. Jen mě mrzí, že jsem prošvihla Tomáše Kluse. Asi byl u mikrofonu zrovna v té době, když jsme si odskočili do Lucerny pro pití. 

Byla to milá a příjemná atmosféra, žádné nadávky a už vůbec né výtržnictví, jak bývá při demonstracích v jiných zemích. Líbilo se mi, jak dole na náměstí začali lidi něco křičet a zpočátku jim nebylo dobře rozumět, ale jak se přidávali další a další, došla vlna těch hlasů až k nám doprostřed a my to poslali dál. Bylo to takové sladění všech těch lidí kolem. A že jich nebylo málo. Už při příchodu na Václavák, když ještě nebyl zaplněný, slyšela jsem z pódia, že je nás tam prý kolem 120 000. 

Několikrát jsem měla husí kůži z toho, jak ten náš národ dokáže takhle pospolu hojně a klidně demonstrovat. Připomnělo mi to Václavské náměstí před třiceti lety. I tenkrát jsem tu takhle stála, skandovala a zpívala. Taky jsem měla husinu, jenže tehdy mi bylo šestnáct let a nedocenila jsem tu sounáležitost našeho národa. 

Po ukončení demonstrace zazpívali všichni společně českou státní hymnu. Já už byla v tu dobu někde kolem ulice v Jámě, ale i tam to bylo krásně slyšet. Zastavili jsme se a poslouchali. Zase mi naskákala husí kůže. Škoda, že jsme odešli o pár minut dříve, abychom se vyhnuli davům. Tak příště na Letné!

Letná bude v neděli, aby mohli přijet i lidé z jiných měst. Pořadatelé na letáčky napsali, že demonstrace začíná v půl čtvrté, ale potom posunuli začátek na půl pátou, aby lidem nebylo moc velké horko. Jejich organizace byla opravdu skvělá a demonstrace ... řekla bych jemná - hedvábná :) 

PS: Blogy o politice nepíšu, protože se nerada hádám. Vím, že každý může mít svůj názor a může ho svobodně říct, vždyť díky Bohu žijeme v demokracii, jenže někteří diskutéři tohle asi nevědí a v mnoha diskuzích se chovají jako hulváti, uráží a jsou sprostí. Tohle jsem napsala proto, aby se zase neroznášela fáma, že na Václavském náměstí bylo jen pár křiklounů nebo snad koncert zdarma. ;)