Proč nefunguje v České republice aperitiv jako v Itálii? Proč v Pražských barech nejsou stojany na žvýkačky, čokolády a na lahve s vínem po celé místnosti, ale jsou jen za pultem? Proč vám v Itálii dají po večeři na stůl lahve s likérem - digestiv a né jen panáka? Protože my jsme národ nenažranců a co je zadara, to sežerem!
První roky v Itálii jsem byla v šoku. V barech byly kolem stolů regály se sladkostmi i s lahvemi vína. Ital si vybere a jde to zaplatit. U nás by to spousta lidem skončilo v tašce bez placení. Ať už puberťákům ze srandy, chudým lidem z potřeby a nebo zlodějíčkům, kterých je v Praze víc jak dost.
O Pražských zlodějích bych mohla dlouze vyprávět - co ti mi toho ukradli! Od několikrát vykradeného auta ve Vršovicích, přes x mobilů, až po staré smradlavé křusky za dveřmi. Nejvíce kradli cikáni v tramvajích či v obchodech na Andělu, toho jsem byla mnohokrát svědkem. Ale nejen oni. Pražské zastavárny fungují výborně - soudíc podle jejich nárůstu.
Tudíž jsem si ze začátku v Itálii připadala v tomto směru jak Alenka v říši divů. Nechat tašku na židli v restauraci, když si jdete ven zakouřit (mému ex manželoví ukradli peněženku v pražské restauraci z bundy, co měl přes židli, když seděl u stolu a já seděla naproti němu), nezamknout auto, když jdete do supermarketu, nechat telefon na stolečku pod slunečníkem, když si jdete zaplavat.
Vždyť mně v Praze ukradli i psa, před květinářstvím, kde jsem pracovala!
Je pravda, že v tomhle směru nemůžu srovnávat Prahu s malým městem. V Římě se zajisté také krade víc, než tady v Assisi. Ale tak jako v Praze, tak se snad nekrade nikde! Vždyť já byla z Prahy tak vycvičená, že jsem v autě nenechala na sedačce ani svetr, peněženku jsem nosila v nejspodnější kapsičce v kabelce, u moře jsem dala vše do tašky pro psa a psa posadila navrch. Sunny byla šikulka, vrčela na kolemjdoucí už z dálky.
Stejný problém by byl jistě s aperitivem. Představte si bar, kde si dáte aperitiv a v ceně máte občerstvení. Ital si párkrát zobne, vypije aperitiv, zaplatí a jde na večeři. Čech by večeřel v baru. Pokud by si dal drinků více, nebyl by to problém. Poslední dobou i tady v Itálii chodí hodně lidí na ,,aperivečeře." Je krize, ale lidé nechtějí o víkendech sedět doma. Nejdou tedy pokaždé do restaurace, ale hledají levnější alternativu, z nichž jednou je ,,aperivečeře."
Bojím se však toho, že spousta lidí by se na aperitiv chodila k jednomu drinku přežrat! A nejspíš se toho neobávám pouze já, když v Praze ještě tyto aperitivy nefungují, ač by je spousta lidí uvítala!
Pokaždé, když mi přijede návštěva z Čech, chodíme na aperitivy. Zatím se to každému líbilo. Ano, sníme toho více jak Italové, ale jíme s mírou. Aperitiv stojí od tří do deseti euro - podle místa baru a podle občerstvení. Prosecco, Spritz, Campari, Cinzano, Martini či Crodino - vše za stejnou cenu.
V malé vesničce vám dají mističku oříšků, pár oliv a čipsů. Zaplatíte tři eura. Ve větších městech a barech najdete pulty s občerstvením všeho druhu. Od malých chlebíčků, slaných dortíčků, přes salámy, sýry, fritovanou zeleninu i ryby, těstovinové i jiné saláty a pizzu.
Ceny jsou pak od pěti euro výš. Některé restaurace dělají poslední dobou jeden den v týdnu Apericena - aperivečeře. Za deset euro vám dají skleničku vína a to, co sníte. Zde na pultě najdete od předkrmu po sladké vše. Ovšem u jedné skleničky nikdy nezůstane. S tím majitelé těchto restaurací počítají. Snaží se dělat jídlo tak dobré, aby host hodně jedl, tudíž i hodně pil a nakonec i hodně zaplatil. Na aperivečeři jsem byla jenom párkrát. S mým apetitem se mi vyplatí chodit do restaurace!
