One man show v čekárně

Navštívila jsem očního lékaře. Dlouhé čekání, hutná atmosféra. Netrpělivost, pohledy na hodinky. Nuda se dala krájet.

Do čekárny nahlédl vysoký mladík a znechuceně se ušklíbl. Vrátil se na chodbu a opřel se o luxferovou stěnu. Přiložil k uchu zvonící mobil a začal se vybavovat.

„Cože, dneska? Nemám chuť jít pařit, vole. Sem zase u doktora kvůli tomu řidičáku na autobus, vole. Teď na vočním. Jo, poslala mě sem vobvoďačka, vole. Vyšetření u ní stálo tři stovky, vole. Je to horor, nejradši bych se na to vykašlal, vole!“

Pacienti se bavili. Tolik volů!

„Nejdu, vole… Na těch natáčkách na hlavu, co s nima sledujou mozek, sem byl včera, vole….“

„Jestli bylo co sledovat,“ řekla slečna vedle mě.

„Jo, to musí bej na C,D i E, vole. Vypláznul sem za to a za neurologii skoro dva tácy, vole… Dej mi pokoj s Tamarou! Fakt nemám náladu, vole! Zejtra du k tomu psychoušovi a mám bejt v kondici. Ne jako minule, vole… No právě proto! Zase mi bude vymejvat mozek, vole…“

„Ten už má vymytej,“ poznamenala opět slečna vedle mě a lidi se už nepokrytě smáli.

Kdo by tady čekal zábavu? One man show?

„…. zase budu zaškrtávat, kdy bych dřímal a kdy bych nedřímal a přitom bych tam minule dřímal furt, vole… Za takový kraviny vysázím tisícovku. Dám za doktory víc než vydělám, vole.“

Otevřely se dveře ordinace a vyšla sestra.

„Kdo je na řadě?“

Starší paní se zvedla nerada. Přijde o další představení!

Hlas v chodbě ale zmlkl. Mladík nahlédl do čekárny a hned se zase otočil.

„Tady to de vole, jako na funusu. Kašlu na to. Na takovou buzeraci fakt nemám, vole,“ sdělil nám jeho vzdalující se hlas.

Posmutněli jsme. Zase nuda v Čechách.

„Že musel ty testy dělat dvakrát,“ divila jsem se.

„No protože to byl vůl,“ řekla rázná slečna.

„A pak s takovým ….. jezděte!“ řekl ustaraně pán naproti.

„Jo, kdyby se živil jako bavič, udělal by líp,“ mínil další.

V čekárně bylo zase veselo.