Kouzlo zabíjačky aneb Absurdistán

Šokec, řekla jsem si po přečtení článku s nadpisem Veterináři se chystají pokutovat obecní zabíjačky v MF DNES 24. února.

Tak zabíjačky vadí ochráncům zvířat, ochráncům hospodářských zvířat a zřejmě i veterinářům. Je to prý oslava zabíjení jako z hororu a videem z obecní zabíjačky se budou zabývat úřady. A když už, tak si prase zabijte  v soukromí dvorku a netahejte ho na náves. A vůbec: obecní zabíjačky by neměly existovat…

Doufám, že nejde o zabíjačku jako takovou, protože tu posvětily dlouhé roky národní tradice. Prase je užitkové zvíře a je chováno s jasným úmyslem je jednou zabít. Vesnické děti byly po generace svědky domácích zabíjaček (nebo skutečností, že teď řezník zabíjí v chlívku prase) a nemyslím, že by je to negativně poznamenalo. Často vídaly, jak dospělí usekávali hlavy slepicím, kroutili krkem holoubatům, dávali za uši králíkům. Nebyla to oslava zabíjení, jak se tvrdí, ale normální běh života. (Pohřeb také není oslavou smrti.) Podle mé zkušenosti měly i přesto (nebo právě proto) vesnické děti laskavější vztah k zvířatům než děti městské. Když viděly, jak otec pohladil králíka a pak mu dal za uši, určitě jim z toho žádná újma nevznikla. A pokud jde o trápení koček nebo psů, na vesnici bylo a je takových případů podstatně méně než ve městě. Předpokládám, že se prasata na návsích nevraždí. Ale i tak - jednorázová obecní zabíjačka z nikoho vraha neudělá. To spíš drsné návody k zabíjení lidí ve filmech plných násilí, dětem dnes lehce dostupných.

Co mě ale v článku skutečně dojalo, bylo doporučení nechat si prase porazit a zpracovat na jatkách nebo v řeznictví. Zabíjačka by pak postrádala veškeré kouzlo! Ať chci nebo ne, ono doporučení mi připomíná situaci, kdy jsme jezdili za rodiči na vesnici, která ležela v „sovětském prostoru“. Na jeho okraji hlídkovali čeští esenbáci, museli jsme mít propustku. Nejednou nám doporučili, abychom se s rodiči setkávali jinde, třeba v hotelu blízkého města. („A ten špalek se dřívím, které jim jezdím nasekat, mám vzít na náměstí sebou?“ rozčiloval se manžel.) Byl to absurdistán, který v mnoha případech přetrvává.