Vnímání neviditelného světla
Nynějšího názvu se mu dostalo ve druhé půli 19. století, kdy se potvrdilo, že přirozeným zdrojem UV (ultraviolet) záření je Slunce. V technické praxi UV záření vzniká při průchodu proudu mezi dvěma elektrodami v křemenné trubici naplněné rtuťovými parami. Toto záření poskytují některé speciální zdroje světla, např. vysokotlaká rtuťová výbojka s ochranným filtrem. Na trhu ale najdeme i ruční lampy s volbou vlnové délky 254/302/365 nm, nebo i s LED technologií malých rozměrů a s nižší hmotností (kdy je optický výkon generován v požadovaném spektrálním rozsahu bez drahých filtrů), používané dnes k vytvrzování UV laků a lepidel, zajišťování stop kriminalisty, pro kontrolu UV symbolů na bankovkách a tak podobně.
V publikaci Reichenbachovo světlo z roku 2011 a ve svém článku na serveru ResearchGate jsem upozornil vědeckou obec na pozapomenutý výzkum senzitivní percepce, kterým se v 19. století zabýval německý chemik Karl von Reichenbach. Vlnové délky světla, pozorovaného ve tmě nad permanentními magnety, se ani po téměř dvou stoletích od objevu tohoto fenoménu nepodařilo nikomu určit. V ohlasech skeptiků se mi dostávalo ujištění, že v temných komorách pozorované světlo nad magnety nepředstavuje objektivní realitu, neboť se vymyká přírodním zákonům a je stejným nesmyslem jako tradované vidění aury (pro názornost různými entuziasty zobrazované za pomoci vysokofrekvenčního zdroje v Kirlianově fotografii), kdy není vědecké obci znám žádný fyzikální základ pro senzitivními jedinci vnímanou auru, tedy v technickém smyslu korónu.
Tito kritici však nečetli odbornou práci „Měření povrchové teploty metodou odsávání elektronů“ (Tanger, Ostrava 2002), která pojednává o termoemisi volných elektronů nad povrchem každého objektu, jehož teplota je vyšší než absolutní nula. Vznikající koróna je závislá na vodivosti okolního vzduchu a dá se zvýraznit například jeho zvlhčením, tedy zvětšením elektrické vodivosti. K těmto závěrům došel před několika lety odborník v oboru bezdotykového měření teplot doc. Ing. Vladimír Lysenko, CSc. z katedry fyziky Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity, který namísto vysokofrekvenčního zdroje, užívaného pro Kirlianovu fotografii, použil citlivý nanoampérmetr, aby pak prováděl měření elektrického proudu v okolí pevných anorganických těles při různých teplotách jejich povrchů.
Pokud jde pak o Reichenbachem popisované, v temných komorách vznikající světelné jevy, je třeba si připomenout i jeho pozapomenuté experimenty s elektřinou. Kromě pokusů s leydenskou láhví hovořil také o jednoduché baterii, kdy drát, spojující oba póly, nejen že sám v absolutní tmě slabě svítil, ale mimo to byl ještě obklopen světlem v podobě šroubu, který se kolem něho otáčel. K tomu chemik Karl von Reichenbach ve své publikaci „Ódické listy“ poznamenává: „Věřím, že už jen tato jediná věc by měla fyziky přinutit, aby se o tyto jevy začali zajímat. To, co oni odvodili s pomocí velkého množství vynaloženého důvtipu, tady může každé senzitivní dítě téměř ohmatat a vylíčit se všemi podrobnostmi jako smyslový poznatek - totiž vztah mezi směrem magnetického pole a směrem toku elektrického proudu, zaznamenaného Ampérovým pravidlem.“
Náš zrak obvykle pracuje v podmínkách denního (fotopického) vidění. To je spojeno zejména s činností čípků, tedy fotoreceptorů, umožňujících barevné vidění, které jsou umístěny převážně v centrální části sítnice (žlutá skvrna). Názory na spodní mez adaptačního jasu, od které již probíhá proces denního vidění, nejsou dosud sjednoceny. Krajním případem činnosti zraku je noční (skotopické) vidění, které je spojeno převážně s činností výrazně citlivějších fotoreceptorů zvaných tyčinky, rozmístěných zvláště v okolí žluté skvrny a při okrajích sítnice. Oblast mezi denním a nočním viděním se nazývá oblast mezopického vidění, v níž se v té či oné míře uplatňují oba typy fotoreceptorů, tedy čípků i tyčinek. Mezopické vidění představuje v zásadě kombinaci denního a nočního vidění a uplatňuje se v šeru či za soumraku, a proto také bývá označováno za vidění soumračné.
Díky novodobým vědeckým experimentům víme, že na kompasovou migrační orientaci ptáků má vliv barva světla, respektive jeho vlnová délka. Když bylo v experimentech použito monochromatické osvětlení, vykazovali ptáci preferenci pro správný migrační směr jen v modro-zelené části spektra, při žlutém a červeném světle se od správného směru významně odchylovali. Teprve když si před experimenty na červené světlo ptáci přivykli, byli schopni se v něm orientovat. Dodnes však není zcela jasné, zda barva světla ovlivňuje jen jejich motivaci, nebo procesy na úrovni jejich receptorů. Zajímavé jsou pak v této souvislosti poznatky biologů o orientaci ptáků na sklonku dne, tedy při mezopickém (soumračném) vidění, kdy podle odborníků v oku ptáka vzrůstá podíl kryptochromy absorbované modré části spektra viditelného světla. Pod kryptochromy se rozumí specifické podskupiny receptorů modré a také ultrafialové (UV-A) části světelného spektra z rodiny flavoproteinů.
Už ve druhé půli minulého století, kdy ještě nebyla role kryptochrormů známa, se při pokusech v přírodě i v laboratořích ukázalo, že u poštolky a kání rousných sehrává důležitou roli vnímání UV světla při lovu hrabošů, jejich nejčastější kořisti. Hraboši si značkují svá teritoria močí, která absorbuje a reemituje ultrafialové světlo o vlnové délce 370 nm, které dravci registrují. Následně biologové začali zkoumat několik druhů ptáků (např. holuby, vrabce, vlaštovky), aby pak dokázáli, že stejně tak jako poštolky mají i tito ptáci v oku receptory citlivé na elektromagnetické záření o výše uváděné vlnové délce 370 nm. Nutno podotknout, že kryptochromy v živočišné říši nehrají jen zásadní úlohu při vzniku a udržování cirkadiánních rytmů, nebo při vnímání modrého a UV světla, ale nezanedbatelnou je i jejich úloha v magnetorecepci a s ní související magnetické orientaci živočichů. Neboť kryptochromy by měly stát i za přímým vnímáním magnetického pole Země o magnetické indukci pouhých 40-60 µT, což se zdá být některým fyzikům až nepravděpodobné. Zrovna tak se ovšem zdá být některým fyzikům nepravděpodobné, že by mohl člověk pozorovat auru (zářící vzduch) kolem vedení vysokého napětí na vlnových délkách ultrafialového světla.
I nejlepší vodiče kladou elektrickému proudu odpor, přičemž se vodič průchodem proudu zahřívá a část elektrické energie se mění na teplo. K přenosu elektřiny na větší vzdálenosti je proto třeba používat co nejvyšší napětí, aby vodičem procházel co nejnižší proud. A tak dálkový přenos elektrické energie zajišťuje vedení velmi vysokého napětí. I když se k dálkovému přenosu běžně nepoužívá napětí vyšší než 400 kV, objevuje se na přenosových sítích koronální vyzařování, což přináší ztráty. Například u 200 kV vedení při slunečním počasí ztráty dosahují 0.1 kW/km, za vlhka 0.7 kW/km. Obecně platí, že ke koronálnímu vyzařování dochází v blízkosti nabitých vodičů všude tam, kde má povrchová vrstva malý poloměr křivosti. A protože nejmenší poloměr křivosti mají hroty, vzniká koróna nejčastěji na hrotech. Jako Eliášův oheň či Eliášovo světlo tak vzniká i na stožárech lodí, nebo na hrotech věží, kdy v okolních plynech (vzduchu) nastává ionizace a na hrotech se objevuje světélkování, provázené slabým praskáním.
Jinak řečeno, v blízkosti nabitých vodičů dochází ke srážkám elektronů s molekulami plynů (vzduchu), které mohou tyto částice excitovat. Právě tyto excitované částice pak při zpětné deexcitaci vyzařují fotony různých vlnových délek. Dojde tak k vyzáření energie ve formě viditelného a ultrafialového (UV) světla, přičemž UV světlo má kratší vlnové délky a tudíž i vyšší energii než viditelné světlo. Obecně platí, že do našeho oka nedopadá běžně jen světelné záření ve viditelné oblasti spektra, ale také složky krátkovlnného UV záření, respektive UV-A záření o vlnových délkách zruba od 315 do 400 nm, které jsou sice přilehlé viditelnému spektru, ale označují se za neviditelné. Přičemž se ovšem zapomíná na fakt, že máme v oku kryptochromy jako specifické podskupiny receptorů pro ultrafialové části světelného spektra. Pokud tedy existují senzitivní osoby údajně vnímající pro nás neviditelnou auru (zářící vzduch) kolem rozvodů vysokého napětí, neměli bychom jejich poznatky šmahem zavrhovat či označovat za nevěrohodné. Neboť díky vznikajícím korónám vzduch kolem vodičů opravdu září.
Dnes si může i laik opatřit vhodný zdroj UV světla (o přesně dané vlnové délce, který nevyzařuje světlo viditelné) a sám se přesvědčit o tom, co v absolutní tmě uzavřeného prostoru po adaptaci oka na tmu bude pod UV světlem vnímat svým zrakem. Velkou roli zde sehrává fluorescence, způsobená UV zářením. Při interakci utrafialového záření dochází k rozptylu, absorbci a re-emisi (fluorescenci) záření, čehož se dnes využívá v některých technologiích. Názorný příklad představuje rychleschnoucí bezbarvý lak, který je v hluboké tmě viditelný pod UV zářením o vlnové délce 366 nm, kdy vyzařuje poměrně intenzivní modré světlo. Pak pochopitelně tvrzení málo informovaných skeptiků, že člověk v hluboké tmě při nasvícení uzavřených prostor pouhým UV světlem nemůže nic vidět, není pravdivé.
Tým vědců, který pod vedením profesora Glena Jefferye studoval chování divokých sobů v Norsku, 12. května 2011 referoval v časopise Journal of Experimental Biology o pozoruhodných vizuálních schopnostech těchto zvířat, adaptovaných na extrémní podmínky arktického prostředí. Na základě svých pozorování došli prof. Jeffery a jeho kolegové k závěru, že sobi mohou za šera či za tmy vidět nadzemní elektrické vedení, protože jejich oči jsou citlivé na ultrafialové světlo, které je neustále emitováno vedením velmi vysokého napětí. Ve své studii předpokládají, že tito savci dlouhé linie vedení vnímají jako zářící, blikající pásky, způsobené ionizací vzduchu kolem vodičů. Studie také předkládá zevšeobecňující závěr, že stožáry a vodiče (pro jejich koronární záření), které se táhnou napříč mnoha krajinami, mají celosvětový dopad na volně žijící živočichy, neboť se jim zvířata údajně vyhýbají.
Naproti tomu česko-německý tým vědců, který se pod vedení prof. Hynka Burdy v České republice dlouhodobě věnuje výzkumu magnetorecepce zvířat a po několik let studoval chování skotu a spárkaté zvěře (jelenů, srnců) v okolí vedení vysokého napětí, k takovýmto závěrům nedospěl. Z jejich výzkumu jasně vyplývá, že se žádná z pozorovaných zvířat ve volné přírodě vedení vysokého napětí nevyhýbala. To ovšem neznamená, že by v našich středoevropských podmínkách srnci a krávy vedení vysokého napětí nevnímali podobným způsobem jako sobi, migrující po rozlehlých arktických pláních, kde se s rozvodnou sítí (většinou nově vybudovanou) setkávají jen občas. Prof. Jefferyem popisovaný vjem sobů zřejmě dokázala zvířata u nás habituovat, tedy zvyknout si na něj, tudíž u nich nevyvolává stres a únikové reakce. Ostatně stožáry elektrického vedení, které neodmyslitelně patří do krajiny všech vyspělých zemí, často vyhledávají úmyslně dravci, u kterých nikdo o vnímání UV záření nepochybuje, jako místa k vyhlížení kořisti nebo odpočinku. Což může mít (a často také mívá) za následek popálení elektrickým proudem, ke kterému dochází, když se pták stane součástí elektrického obvodu.
Glen Jeffery spolu s Ronem Douglasem nakonec publikoval 19. února 2014 v Proceedings of the Royal Society B zásadní článek, kde se říká: „I když ultrafialová (UV) citlivost je mezi zvířaty rozšířena, je to vzácnost u savců, kde je omezena na několik druhů, které mají vizuální pigmenty maximálně citlivé (λmax) pod 400 nm. Nicméně, dokonce i zvířata bez takovéhoto pigmentu budou na UV citlivá, pokud mají oční média, která přenášejí tyto vlnové délky, protože všechny vizuální pigmenty absorbují značné množství UV záření v případě, že je hladina energie dostatečná.“ Pitvy na desítkách savců pak měly podle těchto biologů prokázat, že UV světlo vnímá jak skot, tak i kočky, psi, krysy, netopýři, nebo třeba ježci.
Jestliže se ukazuje, že vnímání UV světla mezi savci představuje téměř univerzální fenomén, bude třeba se vážně zamyslet i nad vnímáním UV světla savcem na planetě Zemi nejhojněji se vyskytujícím. Totiž zamyslet se nad ultrafialovým viděním, i když třeba jen sporadickým, u člověka. A nelze vyloučit možnost, že vědecký výzkum v této oblasti po téměř dvou stoletích váhání vědecké obce nakonec přispěje i k exaktní interpretaci Reichenbachova světla.
UV latex má velmi výrazné barvy, které po nasvícení UV světlem ve tmě září.
Karel Wágner
Jak nám to Číňané nandali
Tedy hlavně propagátorům elektromobility, kterých je u nás už tolik, že to až vypadá, jako by elektromobil patřil do každé rodiny.
Karel Wágner
Apoštolové elektromobility
Je značný rozdíl mezi obyčejnými uživateli elektromobilů a propagátory elektromobility, co začali u nás, jak se říká, tlačit na pilu.
Karel Wágner
Největší zabiják elektromobilů
Baterie elektromobilů se mohou rychleji vybíjet při vysokých letních teplotách, ale ty způsobí mnohem menší zkrácení dojezdu, než jaké způsobují mrazy.
Karel Wágner
Vodík - revoluce za dveřmi
Význam vodíku pro Evropu vzrůstá, přičemž do konce roku 2030 si EU klade za cíl dovézt tohoto plynu, v náležitě zelené verzi, nejméně 10 milionů tun.
Karel Wágner
Šábes a prolitá krev
I u nás nejrůznější aktivisté stále hlasitěji protestují proti potírání teroristů v Pásmu Gazy izraelskou armádou.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Hasiči celou noc zasahovali v pralese Mionší, vodu nosili na zádech
Beskydský prales Mionší v noci zachvátil požár. Hasiči celou noc zasahovali v jeho nejvyšším...
Volby by jasně vyhrálo ANO, mimo Sněmovnu by zůstaly TOP 09 a KDU-ČSL
Sněmovní volby by v dubnu vyhrálo ANO s 32,5 procenta, ODS by měla 13 procent, SPD a Piráti shodně...
Protesty studentů eskalovaly i v Kalifornii, jeden člověk skončil v nemocnici
Na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) se v noci na středu střetli proizraelští a...
Amsterdam bojuje proti nerovnosti v močení. Vyčlení miliony na veřejné záchodky
Radnice v Amsterodamu po několikaletém nátlaku ze strany žen vyčlenila čtyři miliony eur (přes 100...
Prodej obchodního objektu v Karlových Varech, ul. Sokolovská
Sokolovská, Karlovy Vary - Rybáře
4 135 950 Kč