Vždycky jsme v českých zemích bývali pyšní na svůj smysl pro humor. Tak ho povolejme, budeme ho potřebovat. Než jsme nedávno vstoupili do Evropské unie, ozývalo se od nás naříkání, jak to nejcennější v ní beznadějně rozpustíme: přijdeme o rum, uleželý guláš a tvary včelích úlů...co nám jen zbude? Eurooptimisté tvrdili, že naše originalita je nerozpustitelná.
Myslím, že měli pravdu. EU nám pár omezení dala, ale nechala nás ujmout se předsednictví, i když takoví Francouzi tím nebyli právě nadšení. Osud nám nepřál, museli jsme se vypořádat s plynovou krizí, pak s nástupem celosvětové finanční krize, ale zvládli jsme to. Sotva stačili evropští partneři v půlce českého předsednického mandátu projevit opatrné uznání, opozice nám předsednickou vládu za pomoci pár zhrzených vládních poslanců svrhla, zřejmě aby toho uznání nebylo příliš. Předhodili jsme Evropě udržovací zbytek předsednictví, krize nekrize, důležitější bylo naše domácí velké prádlo. Zato jsme Evropě předvedli své nezaměnitelné umění. Entropou jsme sice pár sousedů urazili, ale byla to jejich chyba: nemají smysl pro humor, kterého my máme na rozdávání.
Naše opozice jim vysvětlila, že vláda musela padnout, protože byla slabá a my potřebujeme vládu silnou, vzešlou z co nejrychleji uspořádaných parlamentních voleb. Nejbližší říjnový termín je krajní mezí únosnosti, se skřípěním zubů se dá snést listopad, ale ani o den víc. A ze dne na den se teď ukázalo, že bude stačit červen příštího roku, tedy víc než čtrnáct měsíců po svržení poslední politické vlády. Nejlepší je přitom zdůvodnění, že tento veletoč je třeba podniknout jen a jen proto, že Česko právě teď nutně potřebuje - silnou a stabilní vládu. Původní říjnový termín byl vybrán proto, že bez něho by bylo ohroženo schválení rozpočtu. Teď se odklad zdůvodňuje tím, že přece potřebujeme schválit rozpočet.
Nelze popřít, že toto vše je velmi originální a kdyby měla EU náš smysl pro humor, jistě by to ocenila. Jenže ten byrokratický kolos se stará o tak nudné věci, třeba jak čelit krizi, jak ochránit zájmy spotřebitelů, jak se vypořádat s požadavky zemědělců atd. Není divu, že jsme opatrní s ratifikací Lisabonské smlouvy, vždyť by mohla naší politické originalitě přistřihnout křídla nebo alespoň sršatý vous. Vždyť jsme se zavázali, že jí to budeme sladit. A sliby se mají plnit. Nebo alespoň některé. Některé mohou jít stranou, protože přece potřebujeme schválit rozpočet.
