Malá úvaha religionisticko-geopolitická

Je to již řada let, co u nás vyšla kniha S. Huntingtona Střet civilizací. Kniha od té doby často diskutovaná i odsuzovaná. V čem má autor pravdu a v čem se zmýlil? Jak nebezpečná jsou jednotlivá náboženství?

Bylo léto a ukrajinská krize již v plném proudu. Hodně se mluvilo o tom, co Rusové udělali a co se od nich dá ještě čekat. Tehdy jsem se poprvé setkal s názorem, že ruské pravoslaví je náboženství tak temné, že je naší civilizaci vzdálenější než sám islám. Přiznám se, že mne to poněkud překvapilo. Jeden religionisticky vzdělaný mládenec se mi to pokoušel vysvětlit, ale jeho argumenty jsem moc nepochopil. Ba co více, zaboha (a ani zaaláha) si nemohu vybavit jeden jediný. Nicméně nedalo mi to a pátral jsem dále.

Věc jsem probíral s jednou filosofkou - historičkou. Ta mi v kostce řekla, že hlavní rozdíl mezi ruským pravoslavím a západním křesťanstvím je ve velikosti vlivu na politické dění. Dokonce i za období komunismu prý zasáhla pravoslavná církev do dějin naprosto zásadním způsobem, a to v době druhé světové války. Po přepadení SSSR a zdrcujícím postupu německého wehrmachtu měl sovětský vůdce Stalin propadnout beznaději, až mu prý moskevský patriarcha Sergej vnuknul myšlenku uchopit tuto válku jako věc národa, jako boj ruského lidu proti cizím vrahům. Pravoslavnou církev, v dobách bolševizmu bídně přežívající,  vyzval patriarcha k podpoře boje lidu proti německým nacistům. Tak se zrodila idea Velké vlastenecké války, která skutečně vyburcovala lid ke gigantickému odporu, k překonání nepředstavitelných útrap až do konečného vítězství.

No dobře, to zatím vypadá docela pozitivně. V čem tedy spočívá ta temná stránka ruského pravoslaví?

Zúčastnil jsem se nedávno besedy na téma bezpečnosti Evropy. Přišla řeč na pravoslaví a jeho nebezpečnost pro Evropu, potažmo pro celý svět. To náboženství je takové STEPNÍ! prohlásil jeden z diskutujících, aniž by to nějak dále rozvedl. Narozdíl od ostatních účastníků, kteří to sdělení přijali bez mrknutí oka, mne to zcela ohromilo. Nicméně jsem po nedlouhém čase došel k závěru, že ta myšlenka je docela inspirující. Prostředí, ve kterém náboženství vzniklo, nutně musí mít vliv na jeho charakter. Podívejme se tedy na náboženství ostatní. Židovské a muslimské jsou nepochybně náboženstvími POUŠTNÍMI. Sdílejí řadu společných náboženských příkazů či doporučení, jako například mužská obřízka či pravidla stravování (košer a halal). To má svůj dobrý důvod v adaptaci na pouštní podmínky. Dokonce i jazykově náležejí do jedné skupiny - semitské . Přesto jsou vztahy mezi nimi někde značně napjaté, až vražedně. Ale to už tak někdy u blízkých sousedů bývá.

Nuže dále, jak je na tom západní křesťanství? Ježíš se proslavil řadou zázraků, z nichž nejznámější se pojí s vodou. Kdo by neslyšel příběh o chůzi po vodní hladině či přeměně vody na víno v káni Galilejské? Další vazbou na vodu je druhý nejrozšířenější symbol křesťanství - ichtys. Je to primitivní schéma ryby. Původ lze spatřovat v kombinaci dvou faktorů – jednak řada Kristových učedníků byla původem rybáři a dále, Kristus svých dvanáct apoštolů později označil za “rybáře lidí”.

Máme tedy tři skupiny náboženství podle okolností vzniku: pouštní, stepní a vodní. Poušť prý je nádherná až velkolepá. Voda, to je živel: voda rozbouřená, proudící, léčivá, jsou to oceány i půvabné jihočeské rybníky. Ale step? Ta se líbila divokým Asiatům, kteří na ní trénovali své rabijátské jezdce k mordýřským výbojům široko daleko. Z toho plyne nade vší pochybnost, že od STEPNÍHO náboženství nelze čekat nic dobrého. Jistou útěchou nám budiž, že stepi jsou od naší zemičky dosti daleko.

Ale pozor: dokonce i u nás mají svoji pátou kolonu! V půvabné krajině na jižní Moravě, nad meandrem řeky Jihlavy, se rozkládá přírodní zajímavost -Mohelenská hadcová step. Za geniální považuji šestý smysl místních lidí, kteří v pěkném přírodním útvaru neomylně rozpoznali přítomnost ďábla: meandru, jakkoli líbeznému, dali název Čertův ocas!

Co z toho všeho pro dnešní velice napjatou dobu vyplývá? Poučme se ze svatého zápalu středověkých inkvizitorů, a každý, i ten sebemenší náznak stepi v naší západokřestanské krajině nemilosrdně zničme! Zplanýrovat, vybetonovat nebo aspoň vyasfaltovat. A tím u Mohelna začít!!