Psal jsem dosud o lidech svérázných a vesměs prímových, kteří s námi sdíleli ten báječný experiment, psal jsem i o lidech, které jsme v dobách dřevních postrádali a teď bych asi měl doplnit alespoň některé z těch, bez kterých by se to prostě pořádně nerozjelo.
O peníze jde až v první řadě. Tehdy se to tak pěkně neříkalo, krásné americké úsloví "Money is not everything, money is the only thing" našlo ten správný český překlad až o něco později. Ale ty peníze se začaly točit a někdo to musel počítat. Jako člověk, který se nikdy pořádně nevyznal ani ve vlastní výplatní pásce, jsem bezmezně obdivoval Jarmilu, která vytáčela brilantní piruety mezi československým a americkým účetnictvím, přičemž jí všechno klapalo tak, že byli spokojeni jak američtí bossové, tak i domácí úředníci, kteří měli právo přát si, aby vše bylo tak, jak si přejí.
A pak Jirka: přišel do datovky později, ale o to razantněji. Vzal obchodní stránku věci tvrdě do rukou, chvílemi se vznášel v oblacích, ale jindy puntičkářsky vytýkal drobné chyby ve smlouvách, nabídkách či propagačních materiálech, až mi připomínal mého starého pedantického matikáře z gymplu, o němž si generace vyprávěly, že byl pes, ale naučil.
V jednání s perspektivními partnery či velkými klienty připomínal buldozer hrnoucí tuny zeminy jako by to bylo smetí. S Američany si rozuměl, pokud jsem mohl posoudit, velmi dobře. Ale občas mi napadlo, že za jeho byznysmanským vystupováním občas vyjukne nezbedný student, který z toho všeho má docela psinu. Jednou ho ale trošku dostali.
Když nám zákazníci začali docela utěšeně přibývat, nechali se slyšet bossové ze zámoří, že takhle se byznys nedělá, výnosy jsou příliš nízké. Aby nám pomohli, dodali řadu cifer, na které jsme se měli dostat. I nezbylo než vymyslet škálu služeb kvalitnějších, leč finančně náročnějších. Kupodivu zákazníci zdražení většinou akceptovali a data běhala po naší síti jako po másle.
So far, so good, napsal předseda správní rady Mark B., který nás přiletěl navštívit. Shromáždil si nás a měl krátký proslov. Také Jirka měl proslov a zmínil se o tom, jak obdivuhodně trefili Američané cenovou politiku, že to bylo odvážné, ale vše dobře dopadlo. Ale Jirži, to bylo přeci tvoje rozhodnutí, řekl Mark. Jirži jen polkl, ale po malé odmlce pokračoval vesele dál.
Musím se omluvit kolegyním a kolegům z telefonní divize, že o nich píšu tak málo. V dobách, kdy se na nás valily nové a nové úkoly a problémy, jen občas jsme stačili nahlédnout k sousedům. Ale kdyby věděli, co jsme jim provedli, tak by utěsnili každou skulinku před všetečnými kolegy.
Začalo se tehdy mluvit o chystaném přechodu na digitální technologii GSM. To nás samozřejmě zajímalo, hlas se stával daty a to byla naše doména. Dověděli jsme se, že kromě hlasu tam bude možno přenášet krátké textové zprávy, má to na starosti Short Message System. Kolegové telefoňáci těm zprávám říkali pěkně logicky textovky. Ale nám se to zdálo příliš konvenční, tak jsme jsme jim začali říkat esemesky. Nevím, jestli jsme se tak trefili do vkusu lidu českého nebo od nás pronikla nějak nákaza, ale "textovky" už snad říkají jen lidé od mobilů v O2.
Všechno má svůj konec, tak i naše přebývání v EuroTelu. Paradoxně přechod mobilů na data způsobil konec datové divize. EuroTel velice stál o licenci na GSM, podstatně méně však o datovou divizi. A tak s příchodem vytoužené licence došlo i k našemu rozloučení. Byli jsme prodáni Českému Telecomu, který z nás udělal odštěpný závod NEXTEL. Což nebylo vůbec špatné. Pavel se stal novým ředitelem a život šel dál. V datovém byznysu už jsme zdaleka nebyli ti vyjukaní nováčci a naše technologická základna byla špičková.
Seriálek Buněčná sluchátka byl psán hlavně pro kolegyně a kolegy z EuroTelu a jejich nástupce. Doufám však, že pobavil i čtenáře, kteří neměli to štěstí zažít ty doby hektické a opojné.
