Že vám ten výraz nic neříká? A vidíte, tento poněkud záhadný termín je spjat z nejzajímavějším obdobím mé profesní dráhy. Ta byla do značné míry určena tím, že mě nikdy nelákala vedoucí funkce a téměř programově jsem setrvával na pozici koncového pracovníka. Zato mě přitahovalo cokoli nového. A tak mi nikdy nedělalo nejmenší problém zabydlený obor opustit a přesedlat na nového koně.
Pracoval jsem tehdy v ČSAD na automatizovaném místenkovém systému. Moje role spočívala ve vývoji a později v provozování software pro centrální počítač. Ten komunikoval s minipočítači v místenkových kancelářích po celé republice. Přenos dat probíhal na tu dobu progresivním způsobem: po pronajatých linkách osazených modemy. A tu mi jednoho dne zavolal bývalý kolega Zdenek D., který už před lety přešel do Telecomu (tehdy SPT Telecom), že se chystá mobilní telefonní síť a s ní se sveze i veřejná datová síť. A dal mi kontakt na člověka, který stál u zrodu. To bylo něco pro mě. Dojednal jsem návštěvu na Olšanské a spolu se šéfem jsme vyrazili. Tak jsem poznal Pepu S. Vyzařovala z něj velká pohoda a zároveň vysoká pozornost. Člověk, který snadno navazuje kontakt, v jeho přítomnosti vypadá všechno docela snadno.
Na šéfa udělala perspektiva komunikace po veřejné datové síti docela dobrý dojem, na mne ještě větší. Ještě ten den jsem zavolal Pepovi, jestli by se pro mne nenašlo místečko. Víte, že jsem docela čekal, že mi zavoláte? zaznělo ze sluchátka. A tak slovo dalo slovo a byl jsem přijat do přípravné skupiny na MTTÚ na Olšanské. S velkým zájmem jsem naslouchal povídání techniků i zárodku skupinky marketingu. Všichni tam vedli vzrušené debaty, ve kterých rozvíjeli koncepce, jak to bude fungovat. Většinou když jsem se nabažil skvělých perspektiv, zabral jsem se dychtivě do studování problematiky datových komunikací. Naštěstí byla k dispozici skříň napěchovaná dokumentací, hlavně telekomunikačními doporučeními. Probíral jsem se tlustými moudrými knihami a snažil se dohnat náskok kolegů, kteří byli v problematice proti mně napřed.
A pak to přišlo: Firmy US West a Bell Atlantic založily společný podnik Atlantic West s cílem provozování mobliních telefonů a veřejné datové sítě v české kotlince. Zakrátko byla zaregistrována firma EuroTel a objevili se Američané.
Ernie W. Tuttle byl postava docela majestátní a zároveń lidová. Jeho první proslov mi poněkud připomínal scénky z amerických filmů, kdy trenér rugbyového týmu sugeruje hráčům, že jsou jedničky a soupeře roznesou na kopytech.
Za nějaký čas po představení svolal Ernie všechny zaměstnance do chodby v nejvyšším patře "útébéčka", kde jsme se scházeli. Prostora to byla neveliká, ale nijak jsme se tam netlačili. A hle, na zdi se skvěl nápis v korporátní vídeńské modři. Do you like the logo? Yéééés, zařvali jsme sborem v odpověď.
Ta buněčná sluchátka vysvětlím v některém z nejbližších pokračování. Zatím nashledanou.
Další praštěné články na různá jiná témata najdete na
www.karelkuzel.cz
