Pane prezidente, jste jednička!

... to svým výmluvným dílem na Hrad vzkazuje umělec David Černý. Pěkně bez pardónu a ať to všichni vidí. Jako vždycky.  

Jedno se panu Černému musí nechat – donutí lidi zamyslet se, reagovat a diskutovat. Umělcův výtvor by nikoho neměl nechat chladným a v mém případě se to povedlo na výbornou; poslední dvě hodiny jsem strávila úvahami nad tím, zda je Černého nové plovoucí dílo zbytečné a trapné, anebo naopak trefné a vtipné. Co se veřejnosti týče, pobouřená armáda z diskusních fór na Novinkách.cz by jej nejraději pranýřovala; ti, co ‚volí Karla‘ by ho zase stavěli na piedestal. To se dalo čekat.

Rozhodně jsem toho názoru, že pokud si někdo může dovolit něco takového udělat, pak je to jedině umělec. Kontroverze a provokace se umělcům promíjejí, ba co více, jsou od nich očekávány. Právě oni mohou vyjadřovat názory způsobem, jenž by u řekněme řadového občana tolerován nebyl. Tak to je a tak to pravděpodobně i zůstane. Otázkou je, kde je vlastně umělcova hranice a před čím se zastaví? A měl by se vůbec zastavit, nebo by měl být naprosto svobodný? Měl by mít k něčemu a k někomu úctu? Měl by ji mít vůči hlavě státu?

Zde je na místě podotknout, že si Miloš Zeman za podobné reakce může sám aneb Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Jeho faux pas na odemykání korunovačních klenotů, ‚kauza‘ Putna a výroky typu Alláhu akbar, to si o fialový pětikloubový fakováček vyloženě říká.

 Jenže na druhou stranu...

Když jsem viděla po nábřeží kráčející turisty, jak nevěřícně pozorují nový útvar na Vltavě, proběhlo mi hlavou také to, jakou zase budeme mít v zahraničí ostudu. Zeman je jednou prezidentem republiky, tedy by se takto okatě fakovat nemusel.  
Podíváme-li se například do Velké Británie, značné procento tamních obyvatel tvoří antiroyalisté, kteří královskou rodinu v čele s Alžbětou II. nemohou vystát, nikdo by si ale nedovolil postavit ‚the finger‘ před Buckinghamský palác. Pokud chcete namítnout, že situace v Británii se od té naší dosti liší, pak máte samozřejmě pravdu, ale upřímně řečeno, nedovedu si Černého plastiku představit ani  před Elysejským palácem či před zámkem Bellevue, dokonce ani před Grasalkovičovým palácem. Něco takového se zkrátka dá vidět jen v Praze. A nejsem si jista, zda je to dobře.

Pokud nyní smutníte a říkáte si, že byste obří prostředníček nejraději postavili sami, nezoufejte.
 I vy máte svou možnost ukázat ono hanlivé gesto; sice pouze obrazně, zato s vyšším účinkem – už o víkendu prostřednictvím vašeho hlasu v předčasných volbách.